Technologie - Alteránská, Antická, Lanteánská - Univerzální S-Š
Rozcestník Alteránské, Antické, Lanteánské technologie
Stránka: 1 2 3 4 5 6
Senzory / Silová pole / Stázové komory / Štíty
Senzory
Senzory dlouhého dosahu / Senzory krátkého dosahu
Senzory jsou zařízení, která mohou odhalit bez nutnosti přímého sledování různé objekty a činnosti v okolí. Senzory používá mnoho vyspělejších ras, převážně jsou nezbytné na všech vesmírných lodích, plavidlech nebo letadlech. Nyní se podíváme na senzory, které používali Antikové.
Senzory dlouhého dosahu
Antické senzory dlouhého dosahu, které se někdy nazývaly také senzory hlubokého vesmíru, se používaly hlavně na lodích, aby mohly odhalit další lodě a plavidla, případně prozkoumávat planety z orbity. Senzory dlouhého dosahu na městských lodích dokázaly pokrýt asi 2/3 galaxie Pegas a byly schopné zachytit i vzdálené lodě, které zrovna cestovaly hyperprostorem. Jsou to jediné známé senzory, které dokážou detekovat lodě v hyperprostoru.
Přesný dosah těchto senzorů není znám, ale Atlantidu varovaly až tři týdny předtím, než dorazily lodě Wraithů, které cestovaly hyperprostorem s přestávkami. Rodney byl schopen modifikovat senzory k vyhledání subprostorové frekvence používané Wraithy při cestování. Údaje získané pomocí těchto senzorů mohly být předávány přes ovládací křeslo a jeho uživatel je mohl zobrazit jako hologram. To umožňovalo prohlédnout si například vzdálené lokality na povrchu planety.
Další verze senzorů dlouhého dosahu, které byly pravděpodobně méně výkonné, byly nainstalovány na válečných lodích třídy Aurora, křižnících, konstrukčních lodích, Destiny a dalších lodích podobného typu. I na Destiny byly ovšem dost výkonné na to, aby odhalily na její trase všechny řídící lodě strojů přes velkou část galaxie. Tyto senzory měly sice kratší dosah, ale stále zůstávaly v kategorii dálkových senzorů (SGA 1x16 Bratrstvo, 1x19 V obležení, 2x15 Věž, 3x04 Sateda, 3x10 Návrat, SGU 2x20 Hozená rukavice).
Senzory krátkého dosahu
Biometrické senzory / Detektor známek života / Podvodní senzor Atlantidy
Senzory krátkého dosahu mohou skenovat mnohem podrobněji, ale v užším rozsahu než senzory dlouhého dosahu. Městské lodě mají senzory krátkého dosahu, které mohou skenovat všechny formy života na povrchu planety a pravděpodobně na oběžné dráze nad městem a identifikovat je. Zdá se, že mohou detekovat i vlastní (antické) zamaskované lodě, protože když Sheppard letěl s jadernou bombou na wraithský úl, byl zamaskovaný a senzory zobrazovaly jeho polohu na obrazovce.
Mohou také vytvářet vizuální obrazy založené na údajích ze snímačů, podobně, jako u dálkových a asgardských senzorů, umožňující projekci a interakci hologramů na dlouhé vzdálenosti. To bylo například viděno přes kontrolu ovládacího křesla, což mohlo vyžadovat, aby uživatelova mysl interpretovala některé podrobnosti, podobně jako např. v kójích virtuální reality na planetě P7J-989. Zdá se, že senzory krátkého dosahu jsou schopny detekovat zvuk, což prohlásil Lord Protektor ve Věži, protože věděl, co podplukovník Sheppard říkal svému týmu ve vesnici mimo Věž (SGA 1x15 Dříve než usnu, 1x20 V obležení, 2x15 Věž).
Městské lodě obsahovaly vysoce automatizovaný počítačový systém, který byl spojen se senzory, které měly také za úkol do jisté míry bránit město, protože včas upozornily na nebezpečí. Pokud zaregistrovaly nějakou nemoc nebo patogen, aktivoval se karanténní program, který zabránil šíření jakékoliv nemoci zastavením provozu systémů, jako je transportér Atlantidy a uzamčením všech dveří. Městské senzory byly tak důmyslné, že dokázaly zjistit kohokoliv z personálu oblečeného do ochranného obleku (i do obleků, které nebyly navrženy Antiky), a umožnit těmto jednotlivcům bezpečný průchod k léčbě infikovaných. Tyto vnitřní senzory města dokázaly odhalit jedince, či objekty uvnitř města. Nicméně pokud byl přerušen přívod energie v určité oblasti města, i tyto senzory v této oblasti byly nefunkční a nebyly schopné posílat informace do řídící místnosti (SGA 1x13 Horká zóna, 4x06 Ztráta paměti).
Dalším aspektem těchto senzorů byly biologické senzory, které jsou schopné sledovat živé bytosti ve městě. Čidla mohou být také připojena k vnitřním a vnějším biometrickým senzorům, které jsou schopny rozlišit životní formy. Při pokusu převzetí Atlantidy Genii, byl Ladon Radim schopný používat tyto senzory a lokalizovat Shepparda (SGA 1x11 Oko bouře).
Posledními používanými senzory krátkého dosahu byly podvodní senzory, které jsou schopny skenovat pod městem do hloubky oceánu. Tyto senzory byly použity expedicí k nalezení mobilní vrtné plošiny (SGA 3x18 Ponoření).
Biometrické senzory
Biometrické senzory jsou zvláštním typem senzorů krátkého dosahu. Jsou schopny odhalit nesrovnalosti v biometrických rytmech a předávat tato zjištění do systému. Byly schopné rozlišit cizí životní formy od lidských. Tyto informace byly předávány posádce a informovaly je o přítomnosti cizinců. Vyžadovaly ovšem značné množství energie na provoz, nicméně s nimi bylo možné zaměřit skenování jen na určitou oblast města, čímž se enormě snížily jejich energetické nároky.
Tyto senzory se ovládaly pomocí konzole, která byla přenesena do operačního střediska během prvního roku expedice na Atlantidě. Tato konzole aktivovala vnitřní i vnější biometrické senzory. Vnější biometrické senzory tedy mohly sledovat životní formy v okolí Atlantidy. Konzole byla aktivována poté, co se jí dotkla Antička Chaya Sar, která navštívila Atlantidu. Takže to byl jeden z hlavních systémů, pro jehož aktivaci byl potřebný antický gen. Jakmile byla konzole aktivována, už ji mohl obsluhovat i člověk bez genu ATA. Později byly senzory použity k nalezení Wraithů ve městě. Také je použil Rodney McKay k nalezení Johna Shepparda ve městě, když se transformoval na stvůru s genem Iratuského brouka poté, co byl nakažen Elliou (SGA 1x14 Útočiště, 1x20 V obležení, 2x01 V obležení, 2x08 Přeměna, 5x02 Živná půda).
Menší, ruční verze tohoto detektoru známek života ovšem neumožňovala rozlišit cizí životní formy od lidských, viz níže.
Detektor známek života
Detektor známek života je malé, ruční, obdélníkové zařízení, které vyvinuli Lanteáni v galaxii Pegas. Toto ruční zařízení je schopno odhalit různé známky životních forem, ale není schopno rozlišovat mezi druhy. Nedokáže také detekovat Wraithy, pokud jsou zrovna v hibernaci. Pro aktivaci a používání zařízení je potřeba antický gen. Dosah činí asi 100 m. Rozměry detektoru jsou pouhých 16 x 12 cm. Ovládáno je pomocí neurálního rozhraní. Bylo také prokázáno, že umožňuje detekovat energetické signatury a záření i pod zemí (SGA 1x01-02 Vynoření, 1x09 Domov, 1x18 Dar, 1x20 V obležení, 2x03 Lovná zvěř, 3x19 Msta).
Zákulisí
V epizodě Vynoření jsme jasně mohli vidět, že detektory známek života dokázaly rozlišit mezi lidskými (modrá) a wraithskými (červená) známkami života. V pozdějších epizodách už tuto schopnost neměly. Může to být třeba způsobeno tím, že si uživatel může vybrat určité znaky na obrazovce a měnit jejich barvu na červenou podle potřeby.- Do detektoru je možné nahrát mapy, takže se tam mohou zobrazit třeba stěny a jiné stavební objekty společně se známkami života různých forem. Do detektoru byla nahrána např. mapa wraithského úlu, ale v důsledku změn ve struktuře lodě, to nebylo moc užitečné (SGA 5x17 Nákaza). Zřejmě je v paměti zařízení standardně nainstalovaná mapa Atlantidy (SGA 1x10 Bouře, 1x11 Oko bouře).
- Podle tvaru detektoru pod částečně průhledným krytem je patrné, že bylo pro vytvoření tohoto detektoru v seriálu použito mobilní zařízení HP IPAQ 5555, což je Pocket PC vyrobené společností Hewlett Packard.
Podvodní senzor Atlantidy
Tyto podvodní snímače jsou senzory na Atlantidě, které jsou schopné snímat vše pod městem až na dno oceánu. Tento typ senzorů byl použit pro vyhledání mobilní vrtné plošiny. Je pravděpodobné, že podvodní senzory mají i ostatní městské lodě (SGA 3x18 Ponoření).
Silová pole
Silová pole jsou navržena tak, aby zabránila průchodu nebo úniku z určitého místa, popřípadě zadržela palbu podobně jako štíty na vesmírných lodích a plavidlech. Jedná se tedy o neproniknutelné bezpečnostní bariéry, které využívalo mnoho ras, většinou na pokročilejší technologické úrovni. Silová pole reagují na dotek podle svého účelu a také podle své technické úrovně. Některé silové pole jedince pouze zadrží a při dotyku se nestane nic, nebo je to pouze trochu nepříjemné. Jiná silová pole mohou při dotyku způsobovat velkou bolest, taková jsou většinou ve vězeních a ta nejhorší dokážou uvést člověka i do bezvědomí. V každém případě jsou silová pole velmi podobná štítům a rozlišují se od sebe spíše rozsahem působení. Silová pole chrání především malé prostory a průchody, kdežto štíty celé objekty, i ty hodně velké.
Antikové využívali silová pole celkem hojně a používali je především na ochranu na hvězdných bránách, kde se jim spíše říkalo štíty a pak také pro zabezpečení lidí v určitých částech svých lodí. Na městských lodích jsou silová pole využívána především ve vězení, kde byli drženi zajatí Wraithi. Vězeňská cela byla sestavena z vodorovných příček. Mezi nimi se spouštělo silové pole, aby nebylo pochyb o tom, že by z něho někdo mohl uniknout. Toto silové pole se ovládá panelem umístěným zvenku na rohu konstrukce vězení.
Podobná silová pole se využívala také ve vězeních na lodích třídy Aurora. Tam jsme také mohli vidět silová pole spuštěná ze stěn chodeb pro potřeby izolace, nebo v případě protržení trupu lodi, aby neunikala atmosféra, namísto vzduchotěsných dveří, které v těchto případech používala Destiny. Další podobné silové pole se používalo na městských lodích u karanténní místnosti, kde udržovalo jedince v izolaci. Jiná silová pole byla používána na mobilní vrtné plošině, aby se zabránilo případnému zatopení objektu v případě nehody, či protržení stěn. Mobilní emitor osobního štítu se někdy označuje také jako silové pole (SGA 1x05 Podezření, 2x09 Aurora, 3x11 Návrat, 3x18 Ponoření, 4x05 Cestovatelé).
Stázové komory
Stázové komory na základnách a městských lodích / Stázové komory na Destiny
Stázová lůžka na lodích třídy Aurora
Stázové komory jsou zařízení používaná k udržení bytosti ve stázi, tzn. snížení veškerého tělesného metabolismu na minimum. Stáze je používaná mnoha rasami a liší se u nich způsobem uložení do stáze i svým designem. Mohou vypadat jako vertikálně orientované komory, ale povětšinou vypadají spíše jako lůžka, do nichž se bytosti vleže uloží.
Stázové komory na základnách a městských lodích
Antické stázové komory nezpůsobují úplnou stagnaci, ale spíše zpomalují metabolismus jednotlivce na minimum. Lidé v těchto komorách také stárnou, ale podstatně pomalejším tempem (kolem 1 roku na každých 200 let ve stázi). Pokud je tedy někdo ve stázové komoře příliš dlouho, nakonec stejně zemře. Tyto komory jsou vertikální a lidé v nich stojí.
Na rozdíl od ostatních komor se do nich lidé nezavírali, protože se jednalo pouze o výklenky nebo kóje ve stěnách a jednotlivce pak obklopilo jakési stázové pole (pravděpodobně ledová kostka), které je v nich udrželo bez zavírání. Stázové komory byly rozmístěné po městských lodích ve stázových místnostech. Těch bylo ve městě několik, jedna i poblíž náměstí. Ve stázových místnostech bylo po stranách umístěno hodně konzolí, pravděpodobně na ovládání stázových komor a monitorování životních funkcí. Bylo zde i okno s výhledem na město.
Dr. Elizabeth Weirová se jednou uložila do takové stázové komory, aby mohla každých 3300 let přepnout moduly ZPM. Plukovník Jonathan J. O’Neill byl také umístěn do podobné stázové komory na antické základně v Antarktidě, aby se zabránilo poškození jeho mozku vědomostmi Antiků, které si musel nahrát do hlavy. Tento způsob se zdá být mnohem sofistikovanější než při zamrznutí v bloku ledu, kde se zdá, že ke stárnutí vůbec nedochází, alespoň u Antiků, viz poslední odstavec.
Khalek, člověk, ze kterého si chtěl Anubis pomocí přístroje na povznesení vytvořit hostitele, byl uložen v podobné stázové komoře mezi jednotlivými terapiemi. Stázové komory sloužily také jako prostředek k uchování nevyléčitelných jedinců do doby, než by byl nalezen lék. Takový případ se stal například Dr. Beckettovi. Místnost s jemu určenou stázovou komorou ale vypadala jinak než ta, kde byla nalezena Dr. Weirová. V další jiné stázové místnosti, která se nachází poblíž náměstí Atlantidy, strávil Sheppard 700 let, když byl poslán 48 000 let do budoucnosti a čekal na správnou sluneční erupci, aby ho poslala zpátky do jeho času. V jiné stázové komoře, která byla spíše vestavěna do skály v Merlinově pracovišti, byl uložen samotný Merlin pro případ, že budou potřeba jeho znalosti k vytvoření zbraně proti povzneseným bytostem (SG-1 7x22 Ztracené město, 9x09 Prototyp, 10x11 Výprava, SGA 1x15 Dříve než usnu, 4x19 Příbuzní, 4x20 Poslední muž).
Navzdory procesu stárnutí uvnitř některých antických stázových komor, byla nalezena Antička Ayiana po miliony let zamrzlá v ledu na Antarktidě bez jakýchkoliv známek stárnutí. Zda se jednalo o použití jiné dlouhodobější stáze, není známo, ale je to asi pravděpodobné, nicméně zde evidentně nebylo potřeba žádné stázové komory, jakou známe z městských lodí a Destiny (SG-1 6x04 V zajetí ledu).
Stázové komory na Destiny
Na Destiny bylo také velké množství stázových komor, které se nacházely ve stázových chodbách, ale jejich výkon v porovnání s novějšími typy antických komor není znám. Stázových chodeb bylo na Destiny několik a zdá se, že byly všechny totožné. Jak víme, novější typy antických stázových komor nezpůsobují kompletní stázi, ale spíše zpomalují rychlost metabolismu jedince v komoře. Dá se předpokládat, že tyto komory fungovaly podobně.
Komora je situována vertikálně ve stěně chodby a otevírá se vysunutím přední průhledné části nahoru. V kabině jsou vidět nějaká tlačítka. Komory se každá ovládají z vlastního ovládacího panelu, který se nachází vždy vedle komory. Mohou být též ovládány z konzole ve stázové chodbě, která může ovládat všechny komory v chodbě najednou. Jednu stázovou komoru zkoumal zevnitř Brody, když neuposlechl Rushe a ten ho tam pravděpodobně schválně zavřel z můstku a spustil stázi, přičemž diagnostikoval samotnou komoru.
Eli se velice vylekal, ale nedokázal Brodyho z komory dostat ven. Rush později ukončil diagnostiku a Brody byl uvolněn. Ukázalo se, že na Destiny bylo zhruba stejně stázových komor pro celou zbylou posádku a nebyly tam žádné navíc. Bohužel, s několika komorami byl problém a nebyly tam jiné, které by se daly použít. Není známo, zda byly někdy použity Antiky. Tyto stázové komory objevili Eli Wallace, Adam Brody a Dr. Nicholas Rush, když prozkoumávali další části lodi (SGU 2x16 Lov, 2x20 Hozená rukavice).
Stázová lůžka na lodích třídy Aurora
Na ochranu posádky v případě kritických poškození nebo při dlouhých cestách, je loď vybavena několika stovkami stázových lůžek, nebo alespoň tolika, aby pojaly celou posádku. Ve stázi bylo možno propojit mysl každého jedince s hlavním počítačem lodi do simulace virtuální reality pomocí neurálního rozhraní. To je součástí každého stázového lůžka. Po dlouhé časové období (10 000 let) stázové komory nechránily před stárnutím. Tato stázová lůžka pravděpodobně nevyžadovala příliš mnoho energie, protože dokázala být v provozu po tisíce let.
Přestože loď neměla ZPM, energie bylo stále dost i na autodestrukci lodi. Je známo, že stázová lůžka na palubách těchto lodí nebyla tak účinná ve zpomalování procesu stárnutí, jako ta v městských lodích a na základnách. Stázová lůžka, jak už název napovídá, byla ve vodorovné poloze a při aktivaci se uzavřela průhledným krytem a zasunula se částečně do stěny. Většina z nich se nacházela v obrovských, vysokých halách, kde byla situována nad sebou ve stěnách v sloupovitých útvarech. Takových stázových hal mohlo být několik i na jiných palubách lodi (SGA 2x09 Aurora).
Štíty
Emitor osobního štítu / Štít hvězdné brány / Štíty na lodích a plavidlech / Štíty na základnách
Štíty, nebo lépe řečeno, štítové emitory, jsou zařízení, která generují energetickou bariéru, jež je určená k blokování různých látek nebo energie. Prakticky všechny rasy schopné vesmírného cestování, s výjimkou Wraithů, kteří důvěřují spíše organické složce svých lodí, co se opravy škod týče, vyvinuly štítovou technologii, i když na různých úrovních složitosti, flexibility a efektivity. Antické štíty byly vyvinuty Antiky jen kvůli obranným opatřením k ochraně svých lodí a měst. Zde se podíváme na různé druhy štítové technologie, kterou vyvinuli právě Antikové.
Přehled
Asi první rasou, která kdy vyvinula štítovou technologii, byli Alteráni, kteří si po oddělení od Oriů začali říkat Antikové a později před povznesením Lanteáni. Jejich pokročilá štítová technologie na vesmírných lodích sahá až do doby před více než 50 milióny let. Antikové vyvíjeli různé štítové systémy po tisíciletí. Antické štíty na vrcholu jejich civilizace patří mezi ty nejvýkonnější, jaké kdy byly vytvořeny. Běžně mají prokázanou schopnost odolávat více zásahům i z těch nejimpozantnějších zbraní, se kterými jsme se mohli setkat.
Dokonce i běžné štíty zmodernizované podle základních znalostí antické štítové technologie, se ukázaly být zcela rezistentní vůči iontovému kanónu používanému Tollány, a dokonce i proti některým formám asgardských zbraní, proti kterým by byly jinak zcela bezmocné. Kromě toho může být měněna frekvence antických štítů, aby se mohly přizpůsobit různým vlastnostem narušitelů, včetně maskování, omračujícího pole a narušení vazeb replikátorských bloků (SG-1 5x09 Mezi dvěma ohni, 5x22 Překvapivá odhalení, SGA 2x01 V obležení, 3x11 Návrat, 4x02 Záchranné lano, 5x14 Návrat marnotratného syna).
Emitor osobního štítu
Antický emitor osobního štítu se také neformálně označuje jako nepřemožitelné zařízení. Emitor osobního štítu je velký zhruba jako dlaň, přesněji 8,3 x 5,7 x 1,9 cm, a emituje ochranné silové pole kolem nositele, které ho chrání prakticky před jakýmkoliv druhem přímého poškození.
Přehled
Aby mohl být emitor osobního štítu aktivován, je zapotřebí antického aktivačního genu ATA. Jakmile je emitor pomocí tohoto genu aktivován, je potřeba ho umístit kdekoliv na těle, aby se rozvinulo silové pole kolem uživatele. Zatímco je silové pole aktivní, chrání uživatele před všemi formami energie, včetně energetických zbraní a kinetické energie z kulek. Emitor má v sobě vestavěné také inerciální tlumiče, které chrání uživatele v případě, že spadne z velké výšky, nebo prostě když je silové pole vystaveno silným nárazům. Emitor má vnitřní zdroj energie v podobě nějakého energetického napájecího článku, který se nakonec vyčerpá, pokud je štít pod velkou zátěží a nezdá se, že je potom možné ho nějakým způsobem dobít. Mimo generátor štítu v sobě emitor obsahuje krystal, který podle DNA identifikuje vlastníka.
Vzhledem k tomu, že je jeho přirozeným účelem chránit i před pevnými a kapalnými objekty, štít může zabránit uživateli v jídle nebo pití, pokud uživatel není psychicky a mentálně dostatečně zručný na to, aby mohl změnit nastavení štítu. Štít umožňuje uživateli dýchat, ale jen tak dlouho, dokud není v dosahu žádná pevná překážka. Vzhledem k tomu, že je štít generován těsně podél povrchu těla, uživatel není schopen dýchat, pokud je k němu přívod vzduchu zablokován, např. ponořením do vody. Zde hrozí utonutí uživatele. Štít by sice vodu zablokoval, ale uživatel by se udusil, protože se ve vodě k němu nedostane žádný vzduch.
Emitor je opravdu velmi citlivě naladěn na mentální povely uživatele, protože reaguje i na mentální povely, a tudíž vyžaduje praxi a disciplínu pro správné používání. Může být deaktivován pouze mentálním příkazem, a dokonce nemůže uživatel odpojit emitor ručně. Zařízení vyžaduje správné duševní zaměření, protože i podvědomé touhy uživatele mohou potlačit jeho vědomé touhy, což má za následek nežádoucí chování ze strany zařízení. Když Dr. Rodney McKay testoval tento osobní štít, nebyl schopný ho deaktivovat a odstranit kvůli svému podvědomému strachu z nebezpečí. Štít si vyložil pohnutky svého nositele jako touhu po tom, aby zůstal aktivní. Rodney byl schopný ho deaktivovat až poté, co Dr. Weirová nastínila scénář, ve kterém by byl Rodney opravdu v nebezpečí a mohl by zemřít.
Je zřejmé, že existují dvě varianty emitoru osobního štítu. První varianta emitoru je závislá na tom, kdo ho aktivuje, protože jakmile ho aktivoval McKay, emitor si zapamatoval jeho otisk a už ho nemohl používat nikdo jiný než Rodney. Zatímco druhé variantě, kterou měl Lucius Lavin, stačilo pouze aktivovat ji genem ATA a pak mohl tento emitor nosit kdokoliv, jelikož si ho pak mohl vzít i podplukovník Sheppard. Zdá se, že jsou obě varianty od sebe i vzhledově rozlišitelné, protože varianta pro jednoho uživatele má méně výrazné stříbrné spoje než varianta pro více uživatelů, která je má silnější, a to především v místech, kde se spoje setkávají a jsou tam vystouplejší. Také se zdá, že varianta pro jednoho uživatele má světle zelený krystal, zatímco pro více uživatelů je zelená barva krystalu tmavší (SGA 1x03 Hra na schovávanou, 3x08 McKay a paní Millerová, 3x13 Bezohledný hrdina).
Historie
Celkem brzy po příchodu expedice na Atlantidu našel Dr. Rodney McKay jeden emitor osobního štítu v jedné výzkumné laboratoři. Poté, co prošel genovou terapií, aby mohl ovládat antickou technologii, tento štít na sobě okamžitě otestoval, jen aby zjistil, že ho nemůže sundat. Nemohl se najíst ani napít, a zatímco měl smrtelný strach z umírání z dehydratace, se Dr. Elizabeth Weirová správně domnívala, že jeho neschopnost sundat emitor pramenila z podvědomého strachu, a nakonec toho využila, aby ho napálila. Až poté byl Rodney schopen emitor ze sebe sejmout. McKay si ho ale později opět vzal a aktivoval, aby zachránil město od stínového tvora krmícího se energií z aktivované hvězdné brány. Tento jeho hrdinský čin vyčerpal veškerou zbylou energii z emitoru (SGA 1x03 Hra na schovávanou).
Rodney McKay z alternativní reality, kterému se říkalo Rod, měl také vlastní emitor osobního štítu. Byl to ve skutečnosti ten samý, který našel McKay v našem vesmíru, pouze ho ještě nevyčerpal. Rod ho použil, aby se dostal přes časoprostorový hmotový most do naší reality a mohl zastavit experiment našeho McKaye a jeho sestry Jeannie Millerové, který zaplavil jeho realitu nebezpečnými exotickými částicemi. Rod byl nakonec poslán zpět do své reality, když zastavili experiment a našli způsob, jak ho tam vrátit. Samozřejmě k tomu použil opět tento emitor osobního štítu (SGA 3x08 McKay a paní Millerová).
Lucius Lavin vlastnil také jeden emitor osobního štítu, jehož účel objevil po návštěvě Atlantidy. Měl verzi emitoru, kterou mohl nosit po aktivaci kdokoliv. Ačkoliv on sám neměl gen ATA, aby ho mohl aktivovat, nakonec narazil na někoho, kdo to dokázal a mohl ho tak začít používat. Používal ho na sobě, aby se předvedl jako hrdina v jedné vesnici, ale jeho sláva mezi lidmi časem vybledla a musel najmout geniiské žoldáky, aby udržel krok v hrdinských činech pro vesnici. Nakonec ovšem selhal, když žoldáci zavolali Acastuse Kolyu, který chtěl dostat Shepparda. Lucius spolu se Sheppardem vymysleli plán. Emitor zapůjčil Sheppardovi, který díky němu a s pomocí vesničanů porazil Geniie a zabil Kolyu. Zbývající energie emitoru byla ale přitom vyčerpána. Poté, co byl konflikt vyřešen, vrátil John emitor Luciusovi a samozřejmě mu neřekl, že už je k ničemu. Lucius to zjistil ihned poté, co navedl místního chlapce, aby ho nakopl (SGA 3x13 Bezohledný hrdina).
Zákulisí
- Ve Stargate Atlantis DVD kolekci 64 jsou uvedeny rozměry emitoru osobního štítu 7 x 3,5 cm, což je celkem veliký rozdíl vzhledem k rozměrům skutečné rekvizity.
Štít hvězdné brány
Štít hvězdné brány je štít, který plní stejnou funkci jako iris nainstalovaná na pozemské bráně v SGC. Nejznámějším příkladem hvězdné brány s antickým štítem je ta na Atlantidě.
Antikové byli známi tím, že umísťovali štíty na hvězdné brány, aby se zabránilo nežádoucímu příchodu nepřátelů (především Wraithů) na planety, které byly pod jejich ochranou. Pravděpodobně byl tento štít vyvinutý právě během války s Wraithy. Jediná známá hvězdná brána, která je chráněna lanteánským štítem, je ta na Atlantidě. Na rozdíl od Iris chránící SGC na Zemi, štít na této bráně je průsvitný, potlačuje nestabilní vír červí díry a dopady objektů, které se díky němu nemohou rematerializovat, lze jasně vidět. Tento štít brány nebyl nikdy porušen, protože je tak blízko k horizontu událostí, že se ani subatomární částice nemohou rematerializovat, na rozdíl od iris na Zemi, která může blokovat objekty jen větší než atom. Není známo, zda měli Antikové tyto štíty nainstalované na dalších hvězdných branách ostatních městských lodí, ale zdá se to pravděpodobné.
Rodney později naprogramoval „zadní vrátka“ do kódu štítu, která mu umožňovala vzdáleně deaktivovat štít z jiné planety, či zabránit aktivaci štítu kýmkoliv, kdo ovládá tento štít na Atlantidě, což se také stalo, když měli Atlantidu pod kontrolou Asuřané. Štít byl použit několikrát, aby se zabránilo vstupu nebezpečí do města, jako byly posily Geniů, láva z erupce supervulkánu na Taranis, wraithské šipky sledující Jumper a povodeň na planetě M44-5YN (SGA 1x01 Vynoření, 1x11 Oko bouře, 2x19 Peklo, 3x10-11 Návrat, 5x06 Svatyně).
Průzkumné týmy z Atlantidy stále používají k deaktivaci štítu GDO nebo IDC. Není ovšem známo, jakou metodu identifikace používali pro štít Lanteáni, ale je možné, že tuto funkci nějak automaticky zastávaly Puddle Jumpery. Generátor pro štít brány na Atlantidě není zabudovaný do brány, ale je umístěn někde jinde v ovládacím centru nebo jinde na Atlantidě, neznámo kde (SGA 1x10 Bouře).
U brány na Atlantidě nastal ještě jeden zvláštní případ týkající se štítu. Nejednalo se o štít brány operující na horizontu událostí, ale o štít samotné Atlantidy, který byl pro potřeby ochrany všech na Atlantidě převeden jen kolem hvězdné brány, když explodovala po aktivaci zařízení Attero (SGA 5x10 První kontakt).
Ačkoli to není potvrzené, Teal’c uvedl, že hvězdná brána Dakary byla s největší pravděpodobností také chráněna štítem. Pokud tomu tak bylo, je pravděpodobnější, že se jednalo o antický, a ne goa’uldský štít, protože se na Dakaře nacházela antická superzbraň (SG-1 8x18 Osobní záležitosti).
Štíty na lodích a plavidlech
Destiny a konstrukční lodě / Lodě třídy Aurora a křižníky / Městská loď / Puddle Jumper / Raketoplán
Destiny a konstrukční lodě
Nejstarší štítový systém vyvinutý Antiky, který je znám, je na palubě kosmické lodi Destiny a konstrukčních lodí. Není přesně známo, jestli je na konstrukčních lodích stejný štítový systém jako na Destiny, ale je to pravděpodobné. Možná má Destiny jen mírně vylepšený štítový systém, protože byla vyslána později. I přesto, že jsou tyto štíty tak staré, jsou stále nesmírně výkonné. Pořád je to jeden z mála známých štítových systémů, který je schopen úspěšně chránit plavidlo před obrovským horkem a turbulencemi, zatímco loď letí korónou a ve vrchních vrstvách atmosféry hvězdy, dokonce i velmi horkých hvězd spektrální třídy O, na které vůbec nebyly navrženy (SGU 2x19 Blokáda).
Emitory štítů na Destiny jsou rozmístěny vně trupu lodi. Podobají se jakémusi válcovému zařízení zasunutému do trupu lodi. Kontrola a ovládání emitorů se provádí z hlavního počítačového systému lodi chráněného hlavním kódem. Mohou být ale přístupné manuálně prostřednictvím vlastních ovládacích panelů, které jsou přímo na nich vně trupu lodi. Emitory se mohou vysunout zatlačením kruhového zařízení při základně emitorů a pomocí páky na boku lze zpřístupnit manuální ovládací panel. Matthew Scott a Ronald Greer použili toto ruční ovládání pro přenos energie ze štítů z jedné strany Destiny na druhou, s cílem převést tolik energie do štítů na straně lodi ohrožované zářením z dvojitého pulsaru, aby byli schopni přežít skok Destiny do FTL (SGU 1x20 Vpád).
Destiny má žlutý energetický štítový systém, který kopíruje loď namísto vytvoření bubliny kolem celé lodi, jak je to u většiny jiných lodí obvyklé. Kromě toho, že obklopuje celou loď, může být také omezen jen na určité místo čili lokálně, aby udržel např. atmosféru v poškozených částech lodi, kde je protržený trup. Štíty Destiny jsou schopny neustále měnit frekvence tak, aby odpovídaly nepřátelské palbě, protože čím blíže si frekvence jsou, tím menší škody loď utrží. Zatímco toto dělá štíty méně účinné proti specifickým druhům energetických zbraní, poskytuje to lepší celkovou ochranu. Účinnost štítu je závislá na hladině dodávané energie a také na počtu jednotlivých současně aktivních lokálních štítů. Pokud bude hladina energie nízká, nebo budou současně zapnuty zbraňové systémy, účinnost štítů je značně snížena. Štíty Destiny jsou schopny odolat intenzivnímu žáru a turbulenci ve hvězdné koróně i za použití rezerv, přičemž nikomu uvnitř lodi to není vůbec znatelné, ale byly rychle vyčerpané energetickými zbraněmi během bitvy s Nakaii, ačkoli to je s největší pravděpodobností spíše problém přenosu energie než méně pokročilý systém, protože poškození obranných systémů je velmi podstatné a většina lodi tak není funkční (SGU 2x20 Hozená rukavice).
Obojí, štíty i zbraně, mohou získávat energii ze stejného zdroje, právě kvůli možnému poškození relé, a tak může loď automaticky převést více energie k jednomu a méně k jinému systému a držet tak systém vyvážený, aby mohla mít spuštěné oba zároveň. Štít může být také v určitém místě zeslaben, aby jím mohly procházet různé předměty. Po provedení určitých oprav byly štíty podle simulace lodi schopné čelit devíti mateřským lodím Nakaiů po dobu až 44 minut. Je pravděpodobné, že ani toto nepředstavuje maximální výkon štítů v době vypuštění lodi, protože je již dost poškozena. Štíty jsou také schopny ochránit loď při průletu hvězdou spektrální třídy O, i když uvnitř lodi vzrostla teplota až na 300 °C. Nezdálo se, že by byly systémy lodi díky tomu nějak zvlášť poškozeny (SGU 1x05 Světlo, 1x07 Země, 1x11 Vesmír, 1x20 Vpád, 2x06 Pokus a omyl, 2x19 Blokáda).
Lodě třídy Aurora a křižníky
Lodě třídy Aurora disponují štíty, jaké jsme neviděli na žádné jiné lodi kromě Destiny, konstrukčních lodí a raketoplánů, protože kopírují tvar lodi namísto vytvoření bubliny, což se běžně využívalo u ostatních vesmírných lodí. Tyto štíty mají nahnědlou barvu a umožňují chránit loď, aby vydržely intenzivní palbu a teplo, i když je jim dodávána relativně malá energie oproti jiným typům štítů. Jsou schopny odolávat energetickým zbraním alespoň jednoho wraithského úlu nebo několika wraithských křižníků v plné síle. Bylo také prokázáno, že vydrží velké teplo a tlak z výbuchu supervulkánu na více než 4 sekundy, i když loď má málo energie na to, aby provedla krátký hyperprostorový skok na orbitu planety (SGA 2x19 Peklo, 3x01 Země nikoho, 4x05 Cestovatelé).
Nicméně trup lodi se zdá mnohem méně odolný, utrpí velké škody i od railgunů, nebo raket z F-302 a snadno proniknou štíty i plazmové paprskové zbraně Asgardů. Wraithské energetické zbraně z křižníku mohou zničit jednou dobře mířenou střelou i můstek, který není chráněn štítem (SGA 4x11 Všechny mé hříchy budou vzpomenuty, 4x05 Cestovatelé).
Zdá se, že křižníky používaly podobný typ energetických štítů jako lodě třídy Aurora, ale nelze vyloučit, že mohly být i trochu méně účinné. Navíc se křižníky na rozdíl od lodí třídy Aurora mohly maskovat, protože byly menší (SGA 4x02 Záchranné lano).
Městská loď
Nejsilnější štíty, jaké kdy byly Antiky vytvořeny, používaly městské lodě namísto vnějšího trupu a byly ve tvaru kopule. Je to vlastně hlavní a jediný obranný systém městské lodi.
Funkce
Štít se aktivuje pomocí deseti emitorů rozmístěných po celém městě. Dokonce jen jeden modul nulového bodu dokáže ochránit město před orbitálním bombardováním, hmotností oceánu, před tsunami, asteroidy, zářením, a i před výtrysky koronální hmoty. Štít je také důležitou součástí města, kdykoliv je použit hvězdný pohon, protože štít zabraňuje tomu, aby vzduch opustil město, a tedy působí jako jakýsi vnější trup lodi (SGA 1x01-02 Vynoření, 2x01 V obležení, 3x11 Návrat, 4x01 Unášeni proudem, 4x20 Poslední muž).
Tyto štíty vyžadují ke spuštění obrovské množství energie, a tak se daly napájet pouze ZPM. Nicméně energie úderu několika blesků může poskytnout dostatek energie k napájení štítu alespoň po omezenou dobu. Když byla Atlantida ponořena na dno oceánu, jedno ZPM dokázalo pohánět štít nejméně 3300 let a ten držel vodu mimo hranice města (SGA 1x01-02 Vynoření, 1x10 Bouře, 1x11 Oko bouře).
Na rozdíl od jiných typů štítů na lodích, které ztrácejí účinnost podle škod, jež jsou jim způsobovány, bez ohledu na to, jak velký výkon mají k dispozici, je tento štít jedinečný v tom, že je vlastně neproniknutelný a dokáže odolávat útoku tak dlouho, dokud je dost energie k dispozici. V případě, že není štít nijak ohrožován, může zůstat aktivní téměř neomezeně. Pokud by tedy bylo dost energie na milion let, nic by jím za tuto dobu neproniklo, i kdyby celou tuto dobu byl štít ohrožován. Množství energie, které je odváděno, je přímo úměrné namáhání, které je na štít vyvíjeno. Ale i energetické zbraně střední třídy, jako ty na wraithských lodích, dokážou poměrně rychle vybíjet štít, pokud je pod neustálým bombardováním, když je napájen pouze jedním ZPM. Není ovšem známo, jak dlouho by odolal palbě z vysoce energetických zbraní, jako byly třeba asgardské plazmové paprskové zbraně, nebo orijské hlavní zbraně mateřské lodi.
Štít je samozřejmě nezbytný při cestování vesmírem, protože městské lodi chybí trup v tradičním slova smyslu a štít tak udržuje atmosféru ve městě – nedostatek štítu by znamenal, že obyvatelé města by byli vystaveni vakuu a zemřeli by. Zatímco se tento štít obvykle používá k ochraně města a jeho bezprostředního okolí, lze ho různě rozšiřovat např. při ochraně větší části planety, nebo při nedostatku energie zmenšit třeba jen na část města, jakou je např. řídící věž. Využití rozšíření štítu spotřebovává mnohem více energie, než je obvykle potřeba a snižuje účinnost štítu.
Antikové využívali jeho expanzivní schopnost k ochraně ekosystému Lantey proti pravidelným koronálním výtryskům z místní hvězdy. Expedice Atlantidy zase využila jeho schopnost zmenšení k obklopení hvězdné brány, aby ochránila město před výbuchem brány. Síla exploze byla ovšem velmi mohutná, bylo při ní uvolněno množství energie rovnající se výbuchu 12 naquadahem obohacených jaderných hlavic. Štít sice většinu energie absorboval, ale při tak malém prostoru došlo po čase k vyhoření emitorů a kolapsu štítu. Zbývající uvolněná energie pak zničila část operačního střediska Atlantidy (SGA 3x12 Ozvěny, 5x10 První kontakt).
Štít je potřeba také pro přistání městské lodě na planetě. Příliš strmý úhel klesání způsobí, že se štít pod velkým tlakem zhroutí. Zdá se ovšem, že štít nemusí být při přistávání na příliš velké energetické úrovni, neboť Atlantida po bitvě se ZPM poháněným úlem byla nucena vstoupit do atmosféry Země pod strmým úhlem, a i když byl štít dost vyčerpaný a na pokraji kolapsu, průlet atmosférou přečkal (SGA 4x02 Záchranné lano, 5x20 Nepřítel před branami).
Alternativní využití
Postupem času expedice Atlantidy objevila alternativní využití pro štít Atlantidy. Štít může být totiž přeměněn na maskovací zařízení, když se propojí štítové emitory města s maskovacím zařízením Jumperu. Toho expedice využila, když byla pod útokem Wraithů a chtěla je oklamat, aby si Wraithi mysleli, že bylo město zničeno. Jakmile je město zamaskované, nedá se detekovat pomocí senzorů ani vizuálně. Pokud je štít přeměněn na maskování, jeho emitory vyžadují mnohem méně energie, a tak může maskování vydržet déle než štít. Pokud je ovšem město maskováno, má to nevýhodu v tom, že používá jinou frekvenci než štít a město je pak náchylné k útoku, protože štít není při maskování funkční, respektive nemůže být kvůli jiné frekvenci zároveň spuštěný štít i maskování, takže buď jedno, nebo druhé. Také to vyžaduje určitý čas, pokud se má maskování znovu překonfigurovat na štít. Expedici Atlantidy se postupem času podařilo snížit tento čas na několik sekund (SGA 2x01 V obležení, 5x20 Nepřítel před branami).
Bylo také možné upravit štítové emitory s cílem vytvořit protireplikátorské pole, to znamená, že pokud by byl přítomen při aktivaci štítu ve městě nějaký replikátor nebo Asuřan, rozpadl by se díky narušení vazeb replikátorských bloků. Princip byl založen na tom, že se do každého emitoru štítu vložil hlavní ovládací krystal protireplikátorské zbraně. Tento způsob vymyslel Dr. McKay a použil ho v době, kdy byla Atlantida pod kontrolou Asuřanů (SGA 3x11 Návrat).
Nedostatky
Přestože je štít prakticky neproniknutelný jakýmkoliv útokem, když je pro něj k dispozici energie, je obvykle nakonfigurován tak, aby jím mohlo proniknout antické plavidlo, především Puddle Jumper, protože generují neznámou formu elektromagnetického pole, která dovoluje projít štítem. Pokud má tedy nějaká vyspělá rasa přístup k antické lodi vybavené tímto mechanismem a přiměřené znalosti antické technologie, může duplikovat tento systém a nainstalovat jej na své lodě. Ty pak mohou tímto štítem bez problémů prolétávat. Toho právě využili Vanirové, odpadlý kmen Asgardů, aby pronikli na Atlantidu a ukradli ovládání k zařízení Attero. Po tomto incidentu byl štít překonfigurován, aby se již nic takového neopakovalo. Nevíme ovšem, zda mohou v budoucnu v případě potřeby procházet štítem Jumpery, v okamžicích, kdy musí být štít zvednut (SGA 5x10 První kontakt, 5x11 Ztracený kmen).
Další slabinou štítu je to, že jakmile je aktivován, neobklopí hned naráz celé město. Místo toho stoupá zdola nahoru a od okrajů města směrem dovnitř. To umožňuje vytvořit dočasné okno pro útočníka, aby udeřil do nechráněné části, než se kopule štítu úplně uzavře. Tento nedostatek byl odhalen, když na Atlantidu zaútočil satelit postavený Asuřany a podařilo se mu poškodit město v okamžiku, kdy se štít uzavíral. Je možné, že pomalé zvedání štítu může být způsobeno použitím jen jednoho ZPM a s významným příkonem energie do hvězdného pohonu je méně energie pro štít. V situacích, kdy byl dostatek energie, například během lanteánské bouře, byl štít schopný vytvořit se asi za sekundu (SGA 1x11 Oko bouře, 3x20 Zaútočit první).
Mnohem méně zřejmou slabinou je to, že pokud je město ve vesmíru, intenzivní nepřátelská palba může vyvinout dostatečný tlak na štít, a dochází tak ke změně dráhy městské lodi do té míry, že ji nemohou pohonné systémy dostatečně kompenzovat. Když se to stane, je vyvíjen velký tlak na systémy, které nejsou zabezpečené a mohou se poškodit, protože město nebylo navrženo pro boj v mezihvězdném prostoru. Je ovšem možné, že toto bylo částečně způsobené bitvou se ZPM poháněným úlem, jehož velmi výkonné střely zatlačily město na nízkou oběžnou dráhu (SGA 5x20 Nepřítel před branami).
Puddle Jumper
Přes velké systémové modifikace je také možné přeinstalovat generátor maskovacího pole Jumperu tak, aby fungoval jako štít, ale to odvádí Jumperu energii příliš rychle, což ho činí téměř nepoužitelným v bojové situaci. V době, kdy Asuřané obsadili Atlantidu, štít Jumperu odrazil jednu jejich střelu, která způsobila vážné poškození lodi a následné selhání štítu. Generátor maskovacího pole může generovat buď maskování, nebo štít, protože jsou oba generovány ze stejného zařízení. Je tedy nemožné mít oba zapnuté zároveň. Radek Zelenka objevil, jak modifikovat maskovací pole Jumperu, aby působilo jako štít proti tlaku vody v oceánu, takže mohli Jumper používat třeba jako ponorku i ve velkých hloubkách, ale štít vysával hodně energie. Zdá se, že Antikové také používali modifikaci maskování na štít, aby Jumper byl kompatibilní s dokovacími svorkami na jejich mobilní vrtné plošině a s podvodním hangárem na Atlantidě. McKay byl schopný modifikovat generátor maskování Jumperu, aby vysílal anti-replikátorské pole schopné zničit všechny Replikátory v určitém dosahu. Kromě toho byl Michael Kenmore schopen s pomocí wraithské technologie modifikovat generátor maskování ukradeného Jumperu tak, aby působil jako omračovací pole (SGA 2x14 Pod tlakem, 3x11 Návrat, 3x18 Ponoření, 4x02 Záchranné lano, 5x14 Návrat marnotratného syna).
Raketoplán
U takto malých lodí to není moc obvyklé, ale raketoplán má dokonce energetické štíty, které jsou velmi podobné štítům Destiny a září naoranžovělým světlem, pokud dostanou zásah. Jsou docela výkonné, protože snesou dost zásahů od nakaiských útočných lodí a dronů. Je velmi pravděpodobné, že raketoplán měl stejné štíty jako Destiny, pouze upravené pro malé lodě, tudíž využívající méně výkonný zdroj energie (SGU 1x11 Vesmír, 2x10 Oživení).
Štíty na základnách
Je známo, že i antické základny, pokud ne všechny tak alespoň některé, používaly štíty, ale o těchto štítech se moc neví. Nicméně se dá předpokládat, že budou mít alespoň podobnou účinnost jako ty používané na městských lodích. Bohužel, takové štíty potřebují k provozu ohromné množství energie, i když nejsou namáhané, nebo jen velmi málo namáhané a nikdy nebyly navrženy tak, aby zůstaly aktivní při maximálním výkonu po delší časové období. Víme, že tyto štíty nepotřebovaly k aktivaci ZPM a postačila třeba jen geotermální energie, ale samozřejmě ve velkém množství. Tento případ společně s dlouhodobým využíváním způsobil nestabilitu v supervulkánu, ze kterého byla využívána geotermální energie, a ten následně vybuchl a zničil celou základnu (SGA 2x19 Peklo).
Ve druhém známém případě došlo k tomu, že štít udržel nánosy lávy, které vychladly a vytvořily neproniknutelnou krustu v podobě ztuhlé kopule. Tento štít byl ale napájen ZPM, takže nedošlo k nestabilitě a základna vydržela mnohem déle, než přestala být celá planeta obyvatelná (SG-1 7x22 Ztracené město).
Senzory / Silová pole / Stázové komory / Štíty
Stránka: 1 2 3 4 5 6
Rozcestník Alteránské, Antické, Lanteánské technologie
Autor: Scimani, Korekce: HWG, © 2016, e-mail: scimani@sg-portal.eu