Technologie - Alteránská, Antická, Lanteánská - Univerzální K-N

zcestník Alteránské, Antické, Lanteánské technologie

Stránka: 1 2 3 4 5 6

Komunikační systémy / Maskování / Mechanismus bezpečnostního opatření / Nanotechnologie / Neurální rozhraní

Komunikační systémy

Holografický komunikační systém / Komunikace krátkého dosahu / Komunikace dlouhého dosahu

Každá rasa, i ta méně vyvinutá, vymyslela pro dorozumívání se na delší vzdálenosti nějaká komunikační zařízení. Ti méně vyspělí vynalezli zařízení pro komunikaci jen na krátké vzdálenosti, ale ti vyspělejší dokázali komunikovat v reálném čase už na velmi velké vzdálenosti, a to mezi planetárními systémy, až dokonce mezi galaxiemi. Antikové samozřejmě měli ta nejdokonalejší komunikační zařízení, se kterými jsme se mohli setkat.

Holografický komunikační systém

Jak víme, Antikové disponovali nejpokročilejší holografickou technologií a tu zakomponovali i do svých komunikačních systémů. Takže mohli komunikovat i na delší vzdálenosti pomocí holografického rozhraní v reálném čase. Tuto technologii využívali především na svých městských lodích a lodích třídy Aurora. Lodě třídy Aurora spolu mohly komunikovat tak, že se zvukovou nosnou vlnou bylo posláno i holografické zobrazení Antika, který komunikoval a mohli si tak předávat informace v reálném čase. Není známo, jak taková vyspělá technologie fungovala, nicméně se dá předpokládat, že antické lodě byly vybaveny holoemitory. Přesto hologram vyslaný na Daedala se normálně zhmotnil, i když loď neměla žádné holoemitory. Holografická komunikace fungovala, i když loď letěla téměř rychlostí světla v normálním prostoru, ale pravda s určitými omezeními (SGA 3x10 Návrat).

Antikové vyvinuli na svých městských lodích i holografický komunikační systém pro informace z databáze a výuku mládeže, který se nacházel v holografické místnosti. Když byl pomocí konzole interaktivní hologafický program aktivován, vzal na sebe podobu Antičky Melii a dotyčný se od ní mohl dozvědět všechny informace, které byly uloženy v databázi. Více v části holografická místnost městské lodi v kategorii holografická technologie (SGA 1x01x Vynoření, 1x19 V obležení).

Nahoru

Komunikace krátkého dosahu

Komunikaci krátkého dosahu využívali skoro všichni, ale u Antiků jsme se setkali bohužel pouze s jedním případem.

Komunikační odznak

Komunikační odznaky jsou malá zařízení používaná Lanteány, pravděpodobně pro komunikaci krátkého dosahu na lodích. První a v současné době jediný známý případ, kdy expedice Atlantidy přišla do kontaktu s těmito zařízeními, byl během mise na lanteánskou loď Aurora, která se nacházela poškozená na okraji galaxie Pegas. Komunikátory byly používány posádkou lodi ve virtuální realitě a měly tvar čtverce. Členové posádky je nosili na límci uniformy. Tím, že se komunikátoru dotkli, ho aktivovali a mohli tak komunikovat s ostatními členy posádky (SGA 2x09 Aurora).

Nahoru

Komunikace dlouhého dosahu (subprostorová komunikace)

Komunikační kameny dlouhého dosahu / Komunikační zařízení dlouhého dosahu

Subprostorová komunikace je metoda komunikace mezi dvěma body ve vesmíru zasláním informace prostřednictvím subprostoru, což je vlastně hyperprostor. Informace o hyperprostoru jsou popsány v kapitole o hyperpohonu.

Využití subprostorových komunikátorů Antiky

Antikové vyvinuli subprostorové komunikátory, které jsou instalovány na všech jejich známých vesmírných lodích. Jejich funkce je stejná jako u ostatních vyspělých ras, které ji také používaly. Základem je poslání audia, videa, nebo obého přes subprostor na odlehlá stanoviště. Antikové byli ale jediní, kteří dokázali vyvinout komunikační zařízení dlouhého dosahu, které bylo schopné vysílat obrovské množství dat v reálném čase i na vzdálenost miliard světelných let. Antikové také disponovali ručním zařízením označovaným jako komunikační kameny, které mohlo přenášet podobné množství informací mezi méně vzdálenými planetárními systémy uvnitř galaxie (SG-1 9x02 Avalon).

Nahoru

Komunikační kameny dlouhého dosahu

Komunikační kameny dlouhého dosahu jsou zařízení vytvořené Alterány ještě předtím, než se rozdělili na Antiky a Orie. Používají se v tandemu s komunikačním zařízením dlouhého dosahu, ale za jistých podmínek mohou fungovat částečně i bez něj.

Přehled

Komunikační kameny dlouhého dosahu mají velikost dlaně. Jsou trojúhelníkového tvaru se zaoblenými hranami a složitými vzory na povrchu. Fungují tak, že vytvoří mentální spojení s poslední osobou, se kterou byl kámen naposledy ve fyzickém kontaktu. Druhé spojení je uskutečněné s nejbližším komunikačním kamenem v dosahu, což umožňuje oběma uživatelům sdílet své myšlenky, ať už vědomě nebo ne. Spojení kamene se svým uživatelem vyžaduje blízkost obou a ztrácí se, pokud se od sebe kámen a uživatel vzdálí více než např. na přilehlou místnost. Avšak propojení dvou uživatelů dvěma kameny má mnohem větší dosah, alespoň několik tisíc kilometrů. Kromě toho, že komunikační kameny mohou používat lidé a Antici, bylo také prokázáno, že jsou kompatibilní s Nakaii (SG-1 8x15 Občan Joe, SGU 1x11 Vesmír).

Komunikační kameny jsou nečinné, dokud se neinicializují někým s antickým genem, který provede jejich aktivaci, nebo dokud nejsou připojené ke komunikačnímu zařízení dlouhého dosahu. Jakmile jsou inicializované, může je použít kdokoliv, kdo s nimi přijde do fyzického kontaktu, ať už má či nemá antický gen ATA. Takový uživatel je s kamenem v mentálním kontaktu tak dlouho, dokud se kamene nedotkne nový uživatel nebo pokud dosavadní uživatel zemře, nebo se spojení přeruší jiným způsobem. Nejjednodušším způsobem je uchopit komunikační kámen přes kousek látky, čímž zabráníte kameni ve spojení s osobou, se kterou je v daný okamžik mentálně propojen. (SG-1 8x15 Občan Joe, SGU 1x11 Vesmír).

Při použití ve spojení s komunikačním zařízením dlouhého dosahu je funkce kamenů výrazně posílená. Vazba na uživatele je mnohem silnější a také dosah komunikace je výrazně větší. Kameny umožňují kompletně převzít a vyměnit vědomí dané osoby s vědomím jiného uživatele na opačném konci komunikačního kanálu (SG-1 9x02 Avalon).

Historie

Tým SG-1 našel jeden komunikační kámen na planetě P3R-233. Přibližně ve stejnou dobu koupil další komunikační kámen občan Joe Spencer. Prodávající mu prozradil, že ho jeho dědeček našel v egyptských archeologických vykopávkách (pravděpodobně ho tam zanechali Goa'uldi). Po posledních kontaktech Spencera a O'Neilla s kameny došlo k jejich spojení a mohli si navzájem vyměňovat vzpomínky na své zážitky. Spencer byl fixovaný na události ze života O'Neilla a týmu SG-1, zatímco O'Neill viděl události ze života Spencera, ale nikomu to neřekl, protože si myslel, že jsou to jen relaxační vize (SG-1 8x15 Občan Joe).

Když bylo nalezeno podivné zařízení v Merlinově úkrytu v Avalonu, Dr. Jackson si uvědomil, že se dají kameny propojit s nalezeným zařízením a mohly by umožnit komunikaci na obrovskou vzdálenost. On i Vala Mal Doran umístili kameny do terminálu na zařízení, a to přepravilo jejich mysli do lidí v alteránské galaxii. Jejich akce v této galaxii upozornily Orie na existenci lidského života v Mléčné dráze (SG-1 9x02 Avalon, 9x03 Počátek).

V roce 2009 objevila několik komunikačních kamenů i doprovodné komunikační zařízením Neeva Casol při krádeži artefaktů z vesnice v galaxii Pegas. Nevědomky aktivovala dotekem komunikační kámen a prohodila si vědomí s Dr. Jennifer Kellerovou, která se naposledy dotkla jiného komunikačního kamene v Janusově laboratoři na Atlantidě (SGA 5x18 Totožnost).

Když byla v roce 2009 napadena základna Icarus, přinesl plukovník Everett Young pět antických komunikačních kamenů spolu s pozemskou verzí komunikačního zařízení dlouhého dosahu na Destiny. Jeden z těchto kamenů si ponechal Dr. Nicholas Rush pro případ pojistky, kdyby se něco stalo, a když byl později zajat mimozemskou rasou Nakaii, kámen se dostal k nim. Při pokusu komunikace se Zemí se pak spojil plukovník Young s jedním z Nakaiů. Toto spojení pak Young využil ještě jednou, když se snažil zachránit Chloe Armstrongovou, kterou Nakaiové unesli. Kameny pak nadále používali při spojení se Zemí (SGU 1x02 Vzduch, 1x11 Vesmír).

Nahoru

Komunikační zařízení dlouhého dosahu

Komunikační zařízení dlouhého dosahu je obousměrné komunikační zařízení, které vytváří mentální a fyziologické propojení mezi uživateli na obou koncích. Laicky řečeno si osoby na obou koncích vymění svou mysl. Toto zařízení bylo původně vytvořeno Alterány miliony let předtím, než opustili svou domovskou galaxii. Tuto první variantu originálu nalezli a začali používat lidé ze Země v roce 2009, ale později si vytvořili vlastní verzi zařízení, jehož popis naleznete v pozemských technologiích.

Přehled

Komunikační zařízení dlouhého dosahu se používá společně ve spojení s komunikačními kameny dlouhého dosahu. Jsou-li kameny připojeny ke komunikačnímu zařízení, vytvoří propojení s nejbližším aktivním komunikačním kamenem, který uživateli umožňuje převzít kontrolu nad tělem na druhém konci. Pokud je spojení aktivní, uživatel ovládá tělo příjemce, jako by bylo jeho vlastní (SG-1 9x02 Avalon).

Toto komunikační zařízení nemá žádný maximální dosah. Pracuje bez problémů na vzdálenost miliard světelných let. Zdá se ovšem, že je schopno vytvořit obousměrné spojení na mezigalaktické vzdálenosti bez pomoci komunikačního zařízení na druhém konci. Toto se stalo v několika známých případech. Prvním bylo propojení Dr. Jacksona a Valy s párem v alteránské domovské galaxii, přičemž Jackson a Vala použili komunikační zařízení, ale na druhé straně byly jen komunikační kameny, které nebyly připojeny k zařízení. Jakmile bylo komunikační zařízení zničeno vhozením do nestabilního víru červí díry, spojení mezi Zemí a alteránskou galaxií bylo přerušeno. Naopak, když aktivovala komunikační zařízení Neeva Casol v galaxii Pegas, vytvořila obousměrné spojení mezi sebou a Dr. Jennifer Kellerovou, aniž by Kellerová použila na oplátku komunikační zařízení. Podobné to bylo i u Plukovníka Younga, který se tak mohl propojit s jedním Nakaiem, když se chtěl spojit se Zemí (SG-1 9x03 Počátek, SGA 5x18 Totožnost, SGU 1x01 Vzduch, 1x11 Vesmír).

Jakmile je vytvořené spojení mezi dvěma jednotlivci, nelze ho přerušit, dokud nejsou odstraněny komunikační kameny ze zařízení, nebo se přeruší napájení u jednoho nebo u obou zařízení. Alteránská verze tohoto zařízení dokáže udržet jednosměrné spojení bez doprovodného zařízení (na jednom konci chybí), kdežto pozemská verze dokáže přerušit spojení na obou koncích, pokud se na jedné straně přeruší napájení zařízení (SG-1 9x03 Počátek, SGU 1x07 Země).

Toto zařízení vytváří fyziologické spojení a mentální propojení všech subjektů, kteří využívají zařízení. Všechny tělesné pocity, jako třeba doteky, ale také bolest, dušení, popálení a další, jsou sdíleny mezi oběma subjekty a pokud jeden z nich zemře, zemře i druhý. V případě, že je jeden ze subjektů po smrti ještě oživen, stane se to samé i s druhým. Zdá se ovšem a párkrát se to stalo, že mysl zabitých lidí může uvíznout v komunikačních kamenech a za určitých okolností se dočasně s někým spojit pomocí kamenů a převzít jejich těla. Zařízení ale nesdílí úplně každý pocit. Příkladem může být užití alkoholu. Pokud je jeden uživatel ovlivněn alkoholem, na uživatele na druhém konci spojení se tento stav nepřenáší, má čistou hlavu. Takže alkohol ovlivňuje pouze hostitelské tělo. Pokud při tomto stavu dojde k přerušení spojení, tak uživatel, který v hostiteli pil, se stane střízlivým, a naopak ten co nepil, pociťuje následky intoxikace. To platí i pro poranění, jako jsou např. zlomené kosti, což se stalo seržantu Ronaldu Greerovi. Ten si zlomil nohu při útoku Luciánské aliance na Zemi a osoba, která s ním byla spojena, nevěděla o újmě. Stejně tak smrtelné ozáření, které bylo způsobeno hostiteli, se nepřenese na uživatele po odpojení kamenů (SG-1 9x03 Počátek, SGU 1x07 Země, 1x19 Vpád, 2x08 Pomsta, 2x13 Spojenectví, 2x14 Naděje).

Dr. Jackson na základě své první zkušenosti se zařízením věřil, že přístroj je schopen překládat z antičtiny do našeho jazyka, ale pozdější okolnosti ukázaly, že uctívači Oriů s nimi komunikovali naším jazykem. Když použil zařízení plukovník Everett Young a vyměnil se s Nakaiem, nerozuměl jejich jazyku, který vnímal jako skřeky a rovněž Nakaiové nedokázali komunikovat s námi naším jazykem (SG-1 9x02 Avalon, 9x03 Počátek, SGU 1x11 Vesmír).

Originální alteránské zařízení

Původní alteránské komunikační zařízení dlouhého dosahu je tvořeno jakýmisi dvěma hemisférami na kruhové základně, která má asi 60 cm v průměru. Z centra vrchu hemisféry vychází krystal, který se modře rozsvítí, když je zařízení aktivní. Po obvodu hemisféry je rozmístěno rovnoměrně celkem 18 slotů pro komunikační kameny. I když toho není o funkci tohoto zařízení mnoho známo, víme, že získává energii ze subprostoru. Po aktivaci zařízení je nemožné ho vypnout, protože se nenašel žádný vypínač a komunikační kameny na obvodu nelze ze slotů sejmout. Je ale pravděpodobné, že nějak vypnout šlo, jen se doteď nezjistilo jak. Jediný známý způsob, jak mohlo být spojení zprostředkované tímto zařízením přerušeno, bylo jeho zničení. Pouze převor byl schopen zařízení normálně deaktivovat bez nutnosti násilí (SG-1 9x03 Počátek).

Historie

Prvně se Tau'riové setkali s tímto typem komunikace, když brigádní generál O'Neill a občan Joe Spencer nalezli komunikační kameny. Každý měl jeden kámen a ty vytvořily slabé mentální spojení mezi nimi, které se aktivovalo vždy, když byli v blízkosti kamenů. Později bylo nalezeno jedno komunikační zařízení na Zemi v Avalonu. Dr. Jackson si uvědomil, že se dají komunikační kameny propojit se zařízením. Dr. Jackson s Valou Mal Doran použili zařízení v naději, že se setkají s povznesenými Antiky, kteří žijí v jiné galaxii. Místo toho se ale dostali do těl Harrida a Sallis, což byli kacíři, kteří objevili jiné komunikační zařízení dlouhého dosahu ve vesnici Ver Eger v alteránské galaxii.

Zařízení z Avalonu muselo být nakonec zničeno vhozením do nestabilního víru červí díry při aktivaci brány, což zařídili podplukovník Mitchell a Teal'c. Zařízení ve Ver Eger bylo přeneseno do města bohů Celestis, kde mělo být zničeno, ale jednomu z kontaktů Seevise z Celestis se podařilo zařízení propašovat do Ver Iscy, než ho mohli zničit. Když Vala uvízla v alteránské galaxii, použila toto komunikační zařízení, aby se spojila s Danielem Jacksonem a varovala Zemi před nadcházející invazí Oriů do Mléčné dráhy. Zařízení zničil Tomin výstřelem z orijské tyčové zbraně (SG-1 9x02 Avalon, 9x03 Počátek, 9x19 Křížová výprava).

V roce 2009 se expedice Atlantidy setkala s dalším takovýmto zařízením. Neeva Casol nechtěně jedno takové aktivovala, zatímco kradla artefakty z jedné vesnice v galaxii Pegas a vyměnila své vědomí s Dr. Jennifer Kellerovou, která byla posledním člověkem, jenž se dotkl komunikačního kamene v Janusově laboratoři na Atlantidě, a tedy na něm zůstal její otisk mysli. Aby bylo možné obě osoby odpojit a vrátit jejich vědomí do původních těl, Ronon Dex musel vystřelit ze své zbraně a tím zařízení zničil (SGA 5x18 Totožnost).

Nahoru

Maskování

Maskování na lodích Antiků / Maskovací zařízení

Maskovací technologie je jednou z nejvyspělejších technologií vůbec. Umožňuje zneviditelnit předměty, a to většinou nejen pro všelijaké senzory, ale také pro viditelné spektrum, což znamená, že je nepostřehneme ani pouhým okem. Maskování existuje v několika verzích podle toho, jak efektivně předměty zneviditelní. Objekt může být zneviditelněný jen pro senzory, nebo jen pro lidské oko a ty nejvyspělejší maskovací technologie dokáží obojí zároveň. Maskovací zařízení existuje i v různých formách a velikostech, podle toho, jaké objekty skryje. Může skrýt třeba jen jednu osobu, nebo i celé vesmírné lodě. Maskování vyvinulo hned několik ras. Nejvyspělejší měli Antikové, Asuřané a Noxové, méně vyspělé pak používali Asgardi a Goa'uldi.

Maskování na lodích Antiků

Antikové používali nejmodernější maskovací zařízení ve všech svých průzkumných lodích – Puddle Jumperech. Pokud bylo maskovací zařízení Jumperu propojeno se štítem městské lodi, dokázalo pak skrýt celé město, což velmi hojně používala expedice Atlantidy, když bylo potřeba skrýt město před Wraithy. I když to nebylo přímo potvrzené, je velmi pravděpodobné, že všechny antické lodě mohly podobným způsobem používat maskovací zařízení. Antické maskování dokáže učinit vesmírné lodě neviditelné pro oko a všechny druhy senzorů, a když je zapnuté, spotřebovává velmi málo energie. Nicméně pokud je antické maskování na lodi v provozu, nelze mít během toho zapnutý jakýkoliv štít, který by loď mohla mít, takže je v tuto dobu velmi zranitelná, hlavně v případě, pokud by byla pod palbou naslepo. Antická maskovací technologie je mnohem vyspělejší než asgardská a goa'uldská, protože lodě zamaskované pomocí antického maskování nelze odhalit dokonce ani při průletu atmosférou planety, zatímco lodě zamaskované pomocí goa'uldského maskování, mohly být v tomto případě odhaleny v důsledku tření, a tedy zahřívání v atmosféře. Ovšem ani antické maskování není úplně bez chybičky, protože když se Wraithům podařilo nainstalovat ZPM do úlu, jeho senzory se staly dostatečně citlivými na to, aby dokázaly maskovanou loď odhalit, ale i přesto nedokázaly přesně zaměřit její polohu (SGA 1x01 Vynoření, 2x01 V obležení, 3x05 Potomci, 5x20 Nepřítel před branami).

Dálkové ovládací zařízení antického maskování

Toto ruční ovládací zařízení maskování se používalo v Puddle Jumperech. Jedná se o bezdrátové ovládání některých funkcí Jumperu, především pak maskování a otevírání rampy. Zařízení má tři tlačítka: horní je na zamaskování a odmaskování Jumperu, prostřední otevírá a zavírá zadní rampu a spodní zamyká rampu, aby se do Jumperu nikdo nepovolaný nemohl dostat.

Historie

Když tým cestoval Jumperem k antickému satelitu u planety na druhém konci lanteánského systému, jeho členové použili toto dálkové ovládání maskování, aby Jumper ukryli. Jeden přeživší Wraith vzal dálkové ovládání jednomu z vědců, na kterém se předtím nakrmil a pronikl na loď. Nemohl s ní ovšem odletět, protože neměl antický gen ATA (SGA 1x12 Všemu navzdory).

Tým SG-1 použil jednou dálkové ovládání, aby zamaskoval Jumper po cestování v čase zpět do minulosti, do doby starého Egypta. Nicméně se v noci přehnala písečná bouře a usazený písek na zamaskovaném Jumperu odhalil jeho tvar, a proto jej našli Ra'ovi Jaffové (SG-1 8x19 Moebius).

Nahoru

Maskovací zařízení (Sodanské maskování)

Antikové také vynalezli ruční maskovací zařízení, které později používali Sodané. Toto maskovací zařízení je velmi malé a připíná se na ruku jako nějaký náramek, takže dokáže zamaskovat pouze jednu osobu. Po stisknutí tlačítka, respektive zeleného krystalu na zařízení, zamaskuje nositele tak, že ho přesune do jiné dimenze, což ho učiní neviditelným pro lidi v normální dimenzi, ale on přitom vše v původní dimenzi vidí v trochu ostřejším obraze. Neboli, jak popsala Carterová, zařízení vytvoří kolem uživatele pole, které ho mírně vychýlí z našeho časoprostoru a ten kdo je v poli, v podstatě vstupuje do subprostorové kapsy a tím je prakticky neviditelný. Zařízení pracuje asi na stejném nebo podobném principu, jako Artušův plášť, protože ten přesouvá lidi do stejné dimenze, kde se vzájemně mohou vidět a ovlivňovat. Takto zamaskovaní lidé se tedy zviditelní pouze pro ty, kteří používají stejné maskovací zařízení a pro ty, co použijí Artušův plášť. Maskovací zařízení pracuje pravděpodobně na jiném principu než běžné maskování antických Jumperů, protože v tomto případě se maskovaný objekt nachází stále v našem vesmíru (časoprostoru).

Na rozdíl od Artušova pláště, vydává toto ruční maskovací zařízení slabé záření, které je pro lidi při dlouhodobém používání škodlivé, ovšem Jaffům nijak neubližuje, protože je proti němu chrání jejich symbiont. Pro Antiky také nebylo škodlivé díky jejich pokročilé biologii. Toto záření vydávalo zařízení záměrně, aby odpuzovalo parazity z jiné dimenze, ale lidé toto pole modifikovali, aby uživatele ochránili před účinky záření, což mělo právě opačný účinek a parazity to přitahovalo, místo odpuzovalo, čímž se mohli náhodně dostat do naší dimenze a infikovat zvířata, ze kterých se tak stala krvelačná monstra.

Ačkoliv toto zařízení vytvořili Sodané, původní návrh byl antický. Sodané ho zkonstruovali podle technologických pokynů, které zanechali právě Antikové. Není příliš pravděpodobné, že by Sodané skutečně sami pochopili tuto technologii.

Historie

Když se Sodané zřekli služby Goa'uldům, usadili se na světě dříve obývaném Antiky. Tam našli technologické pokyny, jak zkonstruovat toto maskovací zařízení, které jim umožnilo skrýt se před nepřáteli.

Když členové SG-1 poprvé navštívili planetu, kterou obývali Sodané, byli jimi napadeni a poprvé se střetli s tímto maskovacím zařízením, protože netušili, kdo na ně útočí. Neměli ovšem možnost ho prostudovat, protože plukovník Mitchell byl zraněn a zajat Sodany. Dozvěděli se o tomto zařízení poté, co byl Mitchell propuštěn (SG-1 9x08 Babylon).

Když všechny Sodany vyhladil posedlý Volnek, kterého proklel převor Oriů a stalo se z něj nemrtvé monstrum, Teal'c použil jedno sodanské maskovací zařízení, aby se Volnekovi postavil, protože byl posedlý Volnek v této dimenzi viděn, jinak byl neviditelný. Nakonec ho porazil s pomocí Mitchella, který se Artušovým pláštěm přesunul do stejné dimenze. SGC si potom přivlastnilo všechna maskovací zařízení od mrtvých Sodanů. Dopravili je na Zemi, kde je studovali (SG-1 9x18 Plášť krále Artuše).

Poté, co bylo maskovací zařízení řádně analyzováno, se zjistilo, že vyzařuje slabou radiaci. Provedli jeho menší úpravy, aby před radiací ochránili uživatele. SGC je používalo ke špehování světů, které byly pod kontrolou Oriů, ale nakonec zjistilo, že potlačení radiace přilákává parazita z jiné dimenze, který přemění zvířata v krvelačná monstra. Maskovací zařízení byla proto vyřazena z používání. Jedno maskovací zařízení bylo také ukradeno Společností, díky které se parazité objevili i na Zemi. Všechna krvelačná monstra byla členy SGC vyhlazena (SG-1 10x05 Nezvaný host).

Nahoru

Mechanismus bezpečnostního opatření

Bezpečnostní mechanismus Destiny / Bezpečnostní mechanismus napájení Atlantidy
Bezpečnostní mechanismus reintegrace hvězdné brány / Detekce slunečních erupcí hvězdné brány
Podvodní bezpečnostní mechanismus Atlantidy

Různá bezpečnostní opatření jsou známa snad všem rasám, i těm primitivním. Bezpečnostním opatřením lze označit i mechanismy proti výpadku nebo selhání. Jedná se o mechanismy nebo zařízení, která minimalizují poškození strojních zařízení a personálu v případě poruchy systému. Prakticky všechny moderní technologie mají nějakou formu bezpečnostního opatření, která je u jednotlivých technologií popsána, pokud je známa. Podíváme se jen na ty nejdůležitější, které nejsou nikde jinde popsané.

Bezpečnostní mechanismus Destiny

Na Destiny je bezpečnostní opatření týkající se dráhy letu lodi a nadsvětelného pohonu FTL. Bezpečnostní opatření týkající se dráhy letu bylo zavedené proto, aby loď udržovala potřebný kurs pro splnění své mise, kdyby se jí zmocnil někdo nepovolaný. Pokud je ovšem zjištěn hlavní kód, tak se dá tento mechanismus obcházet (SGU 2x02 Následky).

V případě, že je posádka na cestě zpátky na loď a odpočítávání skoku do FTL uplynulo, nespustí se pohon dříve, dokud je člen posádky na cestě zpět červí dírou. Loď je ovšem v takové situaci v obrovském namáhání, až se třese. To znamená, že by na to měla brát posádka zřetel, aby se tento bezpečnostní mechanismus vůbec nespouštěl a pokud ano, tak opravdu jen v krajních situacích, jinak by to mohlo trvale poškodit loď. Posádce se toto stalo naštěstí jen jednou, když Eli musel držet ruku v červí díře, aby oddálil aspoň o chvíli skok Destiny do FTL, jinak by přišli o seržanta Greera a poručíka Scotta, kteří hledali vápenec do filtrů CO₂ (SGU 1x03 Vzduch).

Nahoru

Bezpečnostní mechanismus napájení Atlantidy

Napájecí energetický systém Atlantidy má zavedený program, který zajišťuje, aby v případě příliš velkého čerpání energie ze ZPM, nedošlo k přetížení, které by jinak zničilo celé město. Tento systém nezavádí omezení na množství energie, které může město čerpat, takže pravděpodobně jen jiným způsobem chrání systém a jednoduše zabrání přísunu energie, pokud je jí uvolňován nadbytek (SGA 2x13 Kritické množství).

Nahoru

Bezpečnostní mechanismus reintegrace hvězdné brány

DHD mají známý bezpečnostní mechanismus, který umožní cestovateli vyjít v cílové bráně i přesto, že je stále na cestě a výchozí brána ztratila energii. Jediný známý případ nefunkčnosti tohoto jinak bezporuchového systému byl při zničení DHD výchozí brány pádem lodi. To se ovšem stalo v případě, že Země neměla běžné DHD, ale pouze náhradu v podobě počítače, který nebyl schopen přijímat všechny signály z brány o cestujícím, jinak by se to nemohlo stát. Vzor Teal'ca byl uložen uvnitř kontrolních krystalů hvězdné brány, dokud nebylo připojeno DHD, aby se mohla dokončit reintegrace. Vzhledem k tomu, že v SGC používali náhradu za DHD v podobě počítače, vzor Teal'ca by se ihned vymazal, pokud by byla brána použita ať příchozí nebo odchozí červí dírou (SG-1 5x14 48 hodin).

Nahoru

Detekce slunečních erupcí hvězdné brány

Novější modely hvězdných bran (vyjma bran z éry Destiny) mají schopnost rozpoznat, zda bude červí díra protínat hvězdu nebo sluneční erupci. Červí díra totiž nabírá a uvolňuje ve vesmíru různé prvky a může se stát, že se do hvězdy dostane nějaký nestabilní těžký prvek, který ji pak destabilizuje. Tento případ se stal týmu SG-1, jenž cestoval na planetu K'tau (SG-1 5x05 Rudé nebe).

Pokud červí díra protíná pouze sluneční erupci, ta může způsobit cestování v čase, a to do minulosti i budoucnosti. Tento mechanismus v DHD právě zabraňuje tomu, aby k takovým případům docházelo. Ty případy, ve kterých k tomu došlo, byly způsobené opět tím, že lidé ze Země nepoužívali originální DHD a museli obejít nějaké bezpečnostní protokoly, aniž by věděli, k čemu sloužily (SG-1 2x21 Rok 1969).

Nahoru

Podvodní bezpečnostní mechanismus Atlantidy

Lanteánský vědec Janus naprogramoval Atlantidu tak, aby vystoupala k hladině oceánu v případě, kdy bude energie města na minimu. Pokud je tedy ZPM už skoro vyčerpané, uvolní se svorky držící město na dně oceánu, a to pak může samovolně vystoupat k hladině oceánu bez jakéhokoli dodatečného úsilí ze strany města (SGA 1x15 Dříve než usnu).

Nahoru

Nanotechnologie

Asuřané / Nanovirus / Přístroj pro tvorbu nanitů

Nanité jsou mikroskopické stroje, které mohou vstoupit do lidského těla. Mohou být použity pro různé účely, podle toho, na co byly naprogramovány. Tato technologie je opět známa více pokročilým rasám a byla používána například pro lékařské účely, nebo také jako zbraň.

Přehled

Během války s Wraithy Lanteáni použili nanotechnologii ve snaze zničit Wraithy zevnitř. Dali nanitům schopnost sebereplikace a nainstalovali jim kód, který jim propůjčil neuvěřitelnou agresi proti Wraithům. Aby se Lanteáni pojistili proti případnému napadení jich samotných, vložili do jejich základního kódu zákon, který bránil tomu, aby nanité napadali kohokoliv s genem ATA. Nicméně, nanité se vyvynuli až do lidské podoby a stali se z nich Asuřané. Lanteáni nakonec dospěli k závěru, že se z Asuřanů nikdy nestane zbraň proti Wraithům, kterou původně chtěli mít a pokusili se je zničit. Jejich úsilí vyhladit je bylo ovšem neúspěšné, protože některým z Asuřanů se podařilo přežít a podařilo se jim přestavět svou civilizaci. Poté co Lanteáni opustili Atlantidu a vrátili se do Mléčné dráhy, Asuřané opět zaútočili na Wraithy. Asuřané byli později zničeni expedicí s pomocí Wraithů a Cestovatelů, ale opět ne všichni, protože se někteří z nich odtrhli (SGA 1x13 Horká zóna, 3x05 Potomci, 4x11 Všechny mé hříchy budou vzpomenuty, 5x05 Duše bez těla).

Nahoru

Asuřané

Asuřané jsou zde uvedeni proto, že vznikli z antické technologie, ale zaslouží si být také zařazeni v rasách, proto je zde uveden pouze hrubý nástin jejich civilizace. Podrobnosti o Asuřanech i s jejich historií pak naleznete v rasách a kulturách.

Asuřané, Tau'rii označovaní jako replikátoři, byli technologickou formou života původně vytvořenou Lanteány, jako prostředek v boji s Wraithy. Během války s Wraithy se Lanteáni snažili vytvořit zbraň, která by napadla přímo wraithskou DNA čili na buněčné úrovni. Využili k tomu nanotechnologii. Lanteáni vytvořili nanity, kteří by byli schopni ekologické asimilace a samostatné replikace. Byla v nich zakódována agrese, která by překonala i tu wraithskou. Bez varování se ovšem nanité začali náhle replikovat a vytvářet komplexní a složitější organismy, až se vyvinuli do podoby člověka. Ale i v této podobě zakódovaná agrese zůstala. Ta živila vztek, který nedokázali ovládat, a tak Lanteány prosili, aby vymazali násilnickou povahu z jejich programu, ale Lanteáni je odmítli, protože chtěli zbraň a vzhledem k tomu, že do nich vložili příkaz nikdy neubližovat stvořitelům, pokračovali ve výzkumu, jelikož byli opravdu zoufalí v boji proti Wraithům.

Když se Lanteáni rozhodli, že experiment zašel příliš daleko, protože nanitičtí lidé nikdy nebudou tou zbraní, kterou potřebovali, rada rozhodla je zničit. Vyslali flotilu svých válečných lodí na Asuras, aby zničili laboratoř a všechny nanity, stejně jako veškeré záznamy o projektu z databáze s výjimkou adresy na Asuras. Nicméně někteří z nanitů přežili a začali se znovu replikovat, což vedlo k druhému narození Asuřanů. Když Lanteáni prohráli válku s Wraithy a vrátili se do Mléčné dráhy, Asuřané zahájili svůj útok proti Wraithům. Poté, co Wraithi utrpěli sérii těžkých porážek, si uvědomili, že se nemohou vojensky s Asuřany měřit. Wraithi následně vytvořili kód pro vypnutí jejich primárního programu – útočení na Wraithy. Plán vyšel, Asuřané se navrátili do své domoviny, tedy na planetu Asuras, kde se izolovali (SGA 3x05 Potomci, 4x03 Shledání).

Nahoru

Nanovirus

Antický nanovirus byl nanotechnologická zbraň vytvořená Lanteány během jejich působení v galaxii Pegas.

Přehled

Nanovirus byl příkladem nanotechnologie, která působila v měřítku nanitů, kteří se svou velikostí blížili miliardtině milimetru. Byly to v podstatě mikroskopické stroje, které byly schopny plnit velmi zvláštní úkoly vhodné pro jejich velikost. Bohužel, místo toho, aby nanoviry používaly své schopnosti k léčení nemocí nebo opravování krevních cév, terorizovaly své oběti narušováním jejich zrakové kůry a protržením tepny v jejich mozku, čímž způsobily krvácení do mozku. Inkubační doba nanoviru byla 6 hodin a přenášel se dotykem.

Nanovirus byl schopen infikovat další a další oběti, ale nebyl schopen se množit. To znamená, že jakmile se šířil po obětech, pracoval tím stále v menším a menším počtu, čímž klesala jeho výkonová efektivita. Byl naprogramován k infikování lidí a samozřejmě nepoškozoval lidi s antickou DNA. Nanovirus byl v podstatě stroj řízený počítačem. Expedice jej později vystavila elektromagnetickému pulzu, čímž byl zneškodněn.

Oběti tohoto nanoviru se setkávaly s přízračným zjevením smrti, čili měly halucinace a slyšely pronikavé zvuky, které upozorňovaly na skutečnost, že zasažená osoba se blíží smrti, protože nanité začali svou závěrečnou práci v mozku. Smrt byla doprovázena krvácením z úst, nosu a uší (SGA 1x13 Horká zóna).

Historie

Během války Lanteánů proti Wraithům se Lanteáni snažili vytvořit menší stroje, které by byly schopné porazit jejich nepřítele. Tak se jim podařilo vytvořit nanovirus se záměrem infikovat Wraithy a rozvrátit jejich populaci zevnitř. Část Atlantidy byla odstavena a sloužila jako virová laboratoř. Selhání lanteánského experimentu znamenalo, že nanovirus byl zakonzervován a laboratoř byla uzavřena. Expedice Atlantidy později omylem aktivovala nanovirus, který zabil několik z nich, než se jim podařilo odpálit generátor nad městem a takto generovaný elektromagnetický impulz zničil nanostroje. V té době expedice nevěděla, kdo nanovirus vytvořil (SGA 1x13 Horká zóna, 3x05 Potomci).

Nanovirus byl vlastně předzvěstí Asuřanů, kteří se vyvinuli do té míry, že na sebe vzali lidskou podobu a mohli se replikovat (SGA 3x05 Potomci).

Nahoru

Přístroj pro tvorbu nanitů

Tento přístroj vyvinuli Lanteáni, když chtěli zkoumat lidskou formu replikátora. Umožňuje ale také samotné vytvoření nanitů i lidské formy replikátora.

Antikové vytvořili tento přístroj jako součást svého výzkumu vytvoření samotné rasy Asuřanů, kteří se původně vyvinuli z nanoviru, což byla zpočátku zbraň proti Wraithům. Přístroj měl tvar hladkého stolu a ukázalo se, že může vytvořit jakousi louži složenou z nanitů, kteří byli schopni tvořit soudržné vazby, načež mohli nakonec nabýt až lidského vzhledu. Bylo také možné pomocí přístroje vytvořit malý blok buněk nanitů, ovšem tím bylo vyřazeno příliš mnoho základních protokolů pro buňky, čímž nebyla struktura schopna komunikovat mezi sebou a zhroutila se zpět do tvaru louže. Po těchto nezdarech teprve Rodney zjistil, že přístroj byl vytvořen pro vývoj Asuřanů do lidské formy, a ne žádné jiné.

Historie

Lanteáni zanechali zařízení v jednom ze skladů na Atlantidě, kde ho později objevila expedice ze Země. Do této doby lidé ze Země věděli málo o kódování nanitů, jakož i o plánech samotných Antiků vytvořit tento funkční prototyp. Dr. Rodney McKay využil přístroj s cílem vytvořit blok nanitů, který měl sloužit jako platforma pro nahrání programu, jenž by byl schopen narušit přirozené vazby mezi nanity, kteří tvořili těla Asuřanů pro nadcházející plán zničit Asuřany jednou provždy. Nicméně, i přes všechny pokusy o stabilizaci malé formy bloku nanitů bylo zjištěno, že je tento cíl nedosažitelný, protože bylo předem vymazáno příliš mnoho základních protokolů, což mělo za následek rozpad nanitové směsi do jakési louže nanitů, která nedržela pohromadě.

Dr. McKay se proto rozhodl vytvořit replikátora v lidské podobě, kterého pojmenoval FRAN (přátelský replikátorský android). FRAN (vzhledově žena) by s sebou nesla program na planetu Asuras k zahájení konečného plánu na zničení Asuřanů. Tento Replikátor byl ale odlišný. Hodně z jeho naprogramování bylo změněno, aniž by byla obětována jeho základní životaschopnost v tom smyslu, že byl schopen komunikovat a chodit, ale nemohl se replikovat nebo měnit svůj tvar (SGA 4x11 Všechny mé hříchy budou vzpomenuty).

Později Dr. Elizabeth Weirová – resp. její vědomí používá přístroj na výrobu nanitů, aby získala fyzickou formu, ale byla v takovém spěchu, že použila předchozí replikátorskou šablonu uloženou ve stroji a vypadala stejně jako FRAN. Když byla ve svém novém těle, dala expedici záruku, že se ostatní replikátoři, kteří přišli s ní také ve formě vědomí, nepokusí zmocnit se Atlantidy a přístroj byl použit znovu, aby dal dalším replikátorům možnost vybudovat si dočasné orgány, a postavit si nová lidská těla. Po jednom incidentu už ale expedice neměla v hosty důvěru a tato nová replikátorská těla byla pomocí vesmírné brány zanechána v kosmu včetně replikátora Weirové (SGA 5x05 Duše bez těla).

Nahoru

Neurální rozhraní

Neurální spojení Destiny

Neurální rozhraní je zařízení, které se propojuje s uživatelem pomocí jeho mysli. Může být používáno pro různé účely, včetně ovládání technologie, kontroly mysli, nebo předávání znalostí uživateli ale i získávání znalostí od uživatele.

Přehled

Antická neurální technologie je mnohem vyspělejší než podobná technologie jiných ras. Antikové mají možnost jednoduše sednout si do ovládacího křesla a automaticky mohou přenášet své myšlenky do počítače bez jakéhokoliv fyzického průniku, tzn., že stačí jen dotyk. Neurální rozhraní ovládacího křesla je obousměrné, takže uživatel může ovládat jinou technologii, nebo si zjistit potřebné informace, které se mu zobrazí, protože křeslo také používá holografickou technologii pro extra displej. Ovládací křeslo se používá především pro střelbu a řízení dronů a pro pilotování lodí. Také umožňuje konfiguraci systémů, které jsou s křeslem propojeny a uživatel na ně pomyslí (SGA 1x01 Vynoření).

Některé antické lodě, jako je třeba Destiny, mají celkové lodní neurální rozhraní, tzv. neurální spojení lodi, které jí umožňuje číst mysl posádky a manipulovat s myslí posádky. Stejně jako ke snadnějšímu pochopení posádky, tato technologie slouží lodi k uvedení mysli posádky do simulace virtuální reality, kterou prožívají ve stavu blízkému bezvědomí. Tento stav může mít i neblahé účinky na lidskou mysl. Při delším působení existuje možnost, že by se z tohoto stavu člověk mohl zbláznit, což se skoro stalo plukovníkovi Youngovi, když Destiny testovala jeho velící schopnosti. To vše se děje bezdrátově a patrně kdekoli na palubě lodi (SGU 2x06 Pokus a omyl).

Antické lodě jako třeba Puddle Jumper měly také neurální rozhraní. Pokud to bylo v možnostech lodi, na co uživatel pomyslel, to se stalo, aniž by aktivoval dotekem nějaký ovládací prvek na konzoli. U Jumperu může být příkladem holografický displej, který se zobrazí, když pilot pomyslí třeba na to, co se děje kolem lodi, nebo když potřebuje aktivovat drony. Když Sheppard jednou pomyslel na to, jak najde své kolegy, až přistanou, Jumper mu zpřístupnil mobilní detektor známek života. Samozřejmě loď splní jen to, co je v jejích možnostech. Takových možností zřejmě lodní systém nabízí daleko více a je velmi pravděpodobné, že něco podobného funguje i na jiných lodích jako třeba na lodích třídy Aurora (SGA 1x01 Vynoření).

Novější verze neurálního rozhraní přichází později v podobě antického úložiště znalostí, které umožňuje uživateli plně komunikovat s přístrojem i pomocí dvou malých područek, které také využívají neurální rozhraní dotykem rukou. Nejmodernější úložiště znalostí mohou být použita pro stažení informací do mozku, k vylepšení chemie mozku, aby se člověk dostal blízko k povznesení, k předávání znalostí, vzpomínek, vědomí a vytváření věcí ve virtuální realitě. Příkladem může být Merlinovo úložiště znalostí s molekulárním konstrukčním zařízením, díky němuž byla postavena zbraň proti povzneseným bytostem a jež dalo Dr. Jacksonovi téměř schopnosti povznesených bytostí (SG-1 2x15 Pátá rasa, 10x11 Výprava).

Raná verze ovládacího křesla na bázi neurálního rozhraní byla vidět např. na Destiny. Tato verze se zdá být kombinací funkcí úložiště znalostí a ovládacího křesla, ale v obou případech jsou to velmi staré (ne-li první) verze, protože omezují svého uživatele během provozu rizikem možnosti záchvatu. Dr. Nicholas Rush spekuloval, že poznání není tak intenzivní jako u novějších úložišť, (a proto pravděpodobně není smrtící), ale nebezpečí procedury převodu je stále mnohem vyšší než v novějších verzích úložišť a je stejně nebezpečné při použití pro méně vyvinutého člověka. Ovládací křeslo na Destiny může také způsobit velmi reálné sny podle vzpomínek, což naznačuje různé schopnosti, pravděpodobně i u všech starých neurálních rozhraní, a jeho funkce mohou být rozšířeny více než jen na přenos informací, které jsou naprogramovány správným způsobem (SGU 1x09 Život).

Mnoho dalších antických zařízení je mentálně kontrolováno, jako je například emitor osobního štítu. Tato technologie byla schopna číst mysl uživatele i přes jeho oblečení. Neurální spojení bylo tak pokročilé, že dokázalo rozlišit v podvědomí uživatele jeho skutečné, byť potlačené přání. Příkladem bylo sejmutí osobního štítu Rodneym. Tato technologie byla tedy velmi citlivá na mentální vyrovnanost uživatele. Některé novější technologie mohou číst a zapisovat uživatelovu mysl přes obrovské vzdálenosti, jako jsou např. komunikační kameny dlouhého dosahu, které mohou manipulovat vědomím a přenášet ho, i když jsou mnoho světelných let od uživatele (SG-1 9x03 Počátek, SGA 1x03 Hra na schovávanou).

Sonda mysli používaná Anubisem byla také vytvořena s využitím antických znalostí. Je velmi nepravděpodobné, že by samotní Antikové vytvořili takové zařízení, ať už z jakýchkoliv důvodů, nejenom morálních (SG-1 5x22 Překvapivá odhalení).

Nahoru

Neurální spojení Destiny

Neurální spojení Destiny je vlastně komplexní lodní systém neurálního rozhraní, který umožňuje systémům Destiny přímo ovlivňovat mysl lidí na palubě. Dá se říci, že je to opačný případ normálního neurálního rozhraní, protože místo toho, aby člověk svou myslí ovlivňoval a řídil systémy lodi, zde loď ovlivňuje mysl samotného člověka.

Funkce

Neurální spojení Destiny je schopno manipulovat myslí své posádky a přimět její členy, aby viděli a slyšeli věci, které nejsou skutečné, zatímco jsou plně při vědomí. Destiny promítá obrazy lidí do mysli své posádky, aby vytvořila komunikační interakci, i když je pravděpodobné, že by mohla promítat jakýkoli jiný vizuální nebo sluchový vjem. Nezdá se, že Destiny byla schopna manipulovat vjemy doteku, chuti a vůně, ale existovalo několik neúspěšných pokusů. Tento systém není omezen jen na využití v rámci umělé inteligence Destiny. Mysli Dr. Amandy Perryové a Ginn, které byly odeslané do databáze Destiny, běžely jako programy v počítačích lodi a komunikovaly se svými přáteli na palubě.

Dr. Nicholas Rush si myslel, že loď může sledovat myšlenky a pocity posádky pomocí neurálního spojení pro lepší pochopení své posádky. Toto bylo obzvláště důležité, když umělá inteligence pilotovala loď před rozluštěním hlavního kódu posádkou.

I když je komunikace omezena, jak bylo popsáno výše, a uživatel je plně při vědomí, Destiny může mít také vliv na všechny smysly, zatímco uživatel spí, nebo je v bezvědomí. Loď dokáže umístit uživatele do světa virtuální reality svým simulačním programem, který z pohledu uživatele funguje zdánlivě bezchybně. Přestože spí, nebo je v bezvědomí, uživatel zaznamená a zapamatuje si simulaci, jako by byl úplně vzhůru (SGU 2x06 Pokus a omyl).

Historie

První známé použití neurálního spojení lodi bylo zaznamenáno, když byla poručík Tamara Johansenová střelena během vpádu Luciánské aliance na Destiny. Tamara byla v bezvědomí a loď ji umístila do zdánlivě dokonalé simulace srubu na Edenu. Bylo jí řečeno, že její dítě je v bezpečí, a to jí dalo útěchu, díky níž se mohla vzpamatovat. Bylo velmi pravděpodobné, že to byl záměr Destiny, protože ona jako zdravotník byla velmi důležitá pro přežití posádky. Tamara tedy lépe překlenula své osobní citové záležitosti a mohla pracovat bez citového rozptylování (SGU 2x01 Intervence).

Když Dr. Nicholas Rush objevil můstek Destiny, prožíval pomocí neurálního spojení pravidelné konfrontace s Jeremym Franklinem a obrazem své manželky Glorie Rushové. Prodiskutovávali spolu jeho činy. Byl to pravděpodobně důsledek toho, že se umělé inteligenci Destiny příliš nelíbilo, co Rush dělá. Zatímco věřil, že vědomí Franklina bylo uloženo do databáze Destiny, původ byl neznámý, i když je pravděpodobné, že je loď vytvořila na základě Rushových vlastních vzpomínek (SGU 2x02 Následky, 2x04 Patogen, 2x06 Pokus a omyl, 2x14 Naděje).

Z neznámého důvodu vystavila umělá inteligence Destiny pomocí neurálního spojení plukovníka Everetta Younga virtuální simulaci. Pokaždé, když usnul, byl nucen jednat a vyřešit zdánlivě neřešitelný scénář zahrnující Nakaie obklopující loď, kteří požadovali předání Chloe Armstrongové. Ať už si vybral jakýkoliv postup, vyústilo to ve zničení nebo zajmutí lodě za přítomnosti ohromující přesily Nakaiů. Můžeme se domnívat, že Destiny testovala vůdčí schopnosti plukovníka Younga. Zde jsme také zjistili, že neurální spojení lodi má i negativní účinky na lidi, protože se z tak náročné situace mohou pominout. Právě tato simulace, která vedla k objevu neurálního spojení Destiny, pobídla Rushe, aby některé aspekty neurálního spojení lodi zakázal, nebo alespoň omezil (SGU 2x06 Pokus a omyl).

Když se vědomí Dr. Amandy Perryové a Ginn uložila do počítače Destiny, měla přístup k celé databázi lodi, což bylo někdy velmi vítané při komunikaci s přáteli na palubě pomocí neurálního spojení Destiny. Takto např. mohla Dr. Perryová pomoci Tamaře při operaci Volkera. Nebyly ale schopny mít nějaký fyzický kontakt kvůli omezení systému, když byl uživatel vzhůru nebo při vědomí. Fyzický kontakt mohly mít jen v případě, když bylo vědomí přeneseno do počítače Destiny, což se jednou stalo Rushovi a mohl tak trávit chvíle s Amandou (SGU 2x14 Naděje, 2x15 Obsazení).

Nahoru