Technologie - Alteránská, Antická, Lanteánská - Univerzální O-Ř
Rozcestník Alteránské, Antické, Lanteánské technologie
Stránka: 1 2 3 4 5 6
Ochranné obleky / Podpora života / Pohonné systémy / Přechodové komory
Ochranné obleky
Ochranný oblek do nehostinného prostředí / Přetlakový skafandr
Ochranné obleky jsou zde označovány jako různé ochrany pro tělesnou schránku v nehostinných prostředích, nebo obleky plnící jinou funkci než běžné oblečení či vojenské vesty. Antikové měli k dispozici, respektive mohli jsme se setkat, jen se dvěma typy ochranných obleků.
Ochranný oblek do nehostinného prostředí
Antický ochranný oblek, nebo také skafandr, je oblek, který lidé používají v prostředí, kde by jinak nepřežili. Tyto obleky se používaly na antické lodi Destiny.
Přehled
Expedice objevila několik těchto obleků a používala je v drsných prostředích, kde členům oblek mohl udržet životní funkce. Obleky zajišťují přísun kyslíku v nedýchatelném nebo bezvzdušném prostředí na šest hodin a poskytují ochranu proti nízké dávce záření. Ochranný oblek může být použit i ve vakuu. Helmy obsahují mikrofon na hlasovou aktivaci, určený ke komunikaci mezi jedinci. V obleku je vysílač krátkého dosahu vestavěný do levého zápěstí, určený pro komunikaci s Destiny, a to i skrz hvězdnou bránu na povrchu planety. Boty jsou magnetické, takže pokud se aktivují, dovolují uživateli procházet se po trupu lodi, aniž by odlétl do kosmu, takže nemusí být ani připoután lanem. Oblek je rovněž navržen tak, aby dovolil uživateli ulehčit močovému měchýři. Oblékání a svlékání Ochranného obleku je velmi namáhavé (SGU 1x06 Voda, 1x11 Vesmír, 1x12 Rozděleni).
Historie
V roce 2009 byly dva opravené skafandry použity plukovníkem Youngem a poručíkem Scottem, aby se na ledové planetě pokusili získat nějakou vodu, protože na Destiny docházela (SGU 1x06 Voda).
Později seržant Hunter Riley a Dr. Adam Brody použili ochranné obleky při opravách uvnitř lodi, kde nebyla atmosféra. Šlo o poškozené napájecí vedení, ale když bylo po opravách aktivováno, explodovalo. Tlaková vlna odhodila Rileyho napříč celou chodbou, což mu díky obleku způsobilo jen menší zranění (SGU 1x07 Země).
Plukovník Young a seržant Greer použili ochranné obleky, aby se vyhnuli svému uvěznění při vzpouře civilistů na Destiny a po trupu lodi přešli do pro ně civilisty uzavřené části lodi, kde poté otevřeli dveře pro armádu a mohli projít (SGU 1x12 Rozděleni).
Po bitvě Destiny s Nakaii loď utrpěla několik ne příliš vážných škod, ale musely se opravit, protože šlo převážně o protržení trupu lodi v místech, kde se potřebovala posádka pohybovat. Adam Brody tedy použil skafandr, aby v těchto místech bez atmosféry zavařil protržená místa v trupu lodi a mohla se v nich obnovit atmosféra (SGU 1x13 Víra).
Během Luciánské invaze na Destiny museli použít obleky poručík Scott a seržant Greer, aby pomocí emitorů štítů na trupu lodi přesměrovali ručně energii na stranu lodi, která byla ohrožována binárním pulsarem (SGU 1x20 Vpád).
Když se Destiny setkala s mimozemskou lodí Ursinů, plukovník Young a Dr. Rush museli použít obleky, aby se dostali na palubu cizinců a mohli ji prozkoumat. Jejich druhý a zároveň poslední raketoplán byl zničen na jedné planetě (SGU 2x07 Pro dobro všech).
Když Destiny prozkoumávala bojiště mezi Ursiny a automatickými drony, Adam Brody, seržant Greer a poručík Scott použili ochranné obleky, aby mohli prozkoumat jednu poničenou loď Ursinů. Měli k dispozici už 3 obleky, protože třetí byl opraven Lisou Parkovou (SGU 2x10 Oživení).
Později pak Dr. Parková, seržant Greer a poručík Scott použili ochranné obleky, aby mohli pomocí raketoplánu dopravit jeden spící dron k prozkoumání na palubu Destiny a zjistili, jak funguje (SGU 2x11 Osvobození).
Během blokády dronů, kdy se nemohla Destiny dobíjet ve hvězdách k tomu určených, museli použít Eli, Dr. Rush a Dr. Parková ochranné obleky, aby přežili extrémní teploty, které nastaly uvnitř lodi při dobíjení v modrém obrovi. Dr. Parková pak byla uzavřena v hydroponické zahradě a musela se v obleku ponořit do bazénku, aby přežila extrémní teploty. Bohužel, při protržení kopule přišla o zrak, ale magnetické boty obleku ji udržely v zahradě (SGU 2x19 Blokáda).
Aby mohla posádka opravit stázové komory na Destiny, bylo potřeba získat hydrid palladia, který nalezli na pusté planetě. Po odpoutání pozornosti Řídicí lodi dronů, se na planetu vydali v ochranných oblecích seržant Greer, Poručík Scott a Dr. Morrison a úspěšně dopravili na palubu potřebný prvek (SGU 2x20 Hozená rukavice).
Zákulisí
- Tyto ochranné obleky, s výjimkou přilby, dostaly jen starší vzhled, jinak se zdá, že jsou téměř totožné (až na drobné detaily) s obrněným exoskeletonem využívaným Vaniry v galaxii Pegas. Je nepravděpodobné, že mají nějakou souvislost, spíše se zdá, že jde o pouhou recyklaci rekvizit pro ušetření peněz. Zdá se, že v těchto oblecích chybí mnoho schopností z obrněného exoskeletonu, včetně snadnosti nasazení a sundání.
Přetlakový skafandr
Antický přetlakový skafandr je ochranný oblek pro nošení v extrémním prostředí, kde by jinak člověk nepřežil, převážně pak ve velkých hloubkách. Tyto skafandry jsou schopny odolat extrémnímu tlaku a byly používány na mobilní vrtné plošině, když bylo nutné provést nějaké vnější opravy na plošině a muselo se z ní vystoupit do okolního vodního prostředí ve velkých hloubkách. Skafandry jsou vybaveny vestavěným rádiovým komunikačním systémem pro snadnou komunikaci. Vzhledem k tomu, že se jedná o přetlakové obleky, ve kterých je normální tlak, není pak po misi nutno podstoupit dekompresi.
Tyto skafandry, vynalezené kdysi Antiky, byly vidět pouze na mobilní vrtné plošině v lanteánském oceánu a byly použity expedicí Atlantidy, aby v nich přešli podplukovník Sheppard a Dr. McKay necelý kilometr od mobilní vrtné plošiny k havarovanému wraithskému křižníku, aby se pokusili vypnout autodestrukci, kterou aktivovala přeživší královna. Pokud by křižník explodoval, uvolnila by se veškerá geotermální energie planety a zničila by i Atlantidu. Díky těmto přetlakovým skafandrům se jim podařilo plán wraithské královny zmařit (SGA 3x18 Ponoření).
Podpora života
Podpora života je systém, většinou na vesmírných lodích a plavidlech nebo základnách v nehostinných prostředích, který umožňuje, aby tam byl dýchatelný vzduch a vhodná teplota pro životní formy, které ji využívají. Vzduch musí být na lodích čištěn, aby se nehromadil oxid uhličitý, a vyčištěný je pak nějakou formou vhodné cirkulace roznášen po celé lodi a základnách. Teplotu zajišťují vhodná zařízení, která ji udržují v přijatelných parametrech pro životní formy. U Antiků jsme se mohli setkat pouze s filtry CO2 na Destiny. Jiné systémy zajišťující podporu života nebyly nikdy vidět.
Filtry CO2
Filtr CO2, také označovaný jako vzduchový filtr, je zařízení, které odstraňuje oxid uhličitý (CO2) ze vzduchu a produkuje kyslík. Tyto filtry jsou často používány na vesmírných lodích a jsou rozmístěny i po celé lodi Destiny. Typický je pro ně jedinečný válcový design. Filtry používají k čistění vzduchu uhličitan vápenatý a zanechávají alkalické zbytky. Válcový kanystr filtru, ve kterém je vápenec, může být vyjmut z držáků, znova naplněn a vrácen zpět do držáků.
Když expedice dorazila na Destiny po bitvě na základně Icarus, členové zjistili, že mnoho filtrů je již nefunkčních a zbytek selhává. Válcové filtry se nacházely na Destiny ve zdech za specifickými mřížemi. Po prozkoumání poruchy filtrů bylo zjištěno, že důvodem nefunkčnosti je to, že jsou plné alkalických zbytků nějaké látky, kterou Antici používali k čištění vzduchu (Antikové tedy mohli používat jinou látku, ale expedice používala jen uhličitan vápenatý, který to také umožňuje). Samotná Destiny odhalila problém nově příchozích lidí, její počítač našel planetu s možným řešením, načež vystoupila z FTL. V systému, kde Destiny zastavila, byly 4 planety s bránami, ale jejich adresy byly uzamčeny, protože pravděpodobně povrch planet neposkytoval potřebnou látku. Látku do filtrů nakonec našli na pouštní planetě, a tak mohly filtry zase správně pracovat a čistit vzduch na lodi (SGU 1x02 Vzduch, 1x03 Vzduch).
Když byly filtry vyčištěny a naplněny sedimentem s uhličitanem vápenatým, jejich životnost byla odhadnuta přibližně na rok pro necelých sto lidí na palubě, než jejich účinnost klesne na 20 %. Pokles výkonnosti filtrů vede k hromadění CO2 ve vzduchu. Lidem způsobuje bolesti hlavy a malátnost. Došlo k tomu opět v době, kdy se expedice setkala s lidmi z Novu, kteří jim pomohli doplnit zásoby vápníku. Ovšem množství výpníku bylo trochu diskutabilní vzhledem k tomu, že by stačilo jen tak tak k dopravě lidí z Novu (kolem stovky) na jejich planetu, což trvalo týden. Na Novu pak Rush našel v Tenaranském bunkru jednu vysoce pokročilou látku, která byla mnohem účinnější než předešlá látka a jen jeden filtr s touto látkou by vystačil na palubě Destiny na několik let (SGU 2x17 Společný původ, 2x18 Epilog).
Zákulisí
- Vzhledem k tomu, že byly filtry na Destiny vyčerpané při příchodu expedice, je pravděpodobné, že členové expedice nebyli první lidé na lodi, což naznačil i Mallozzi ve svém blogu.
Pohonné systémy
FTL pohon / Hvězdný pohon / Hyperpohon / Manévrovací trysky
Podsvětelný pohon / Pohon červí díry / Rychlosti antických lodí
Pohon je technologie lodí a plavidel, která jim umožňuje cestovat do velmi vzdálených míst v přijatelném čase. Většina těchto pohonů generuje rychlosti vyšší než rychlost světla, která je nezbytná pro vesmírné lodě. Zdaleka nejběžnějším pohonem je hyperpohon, protože bez něj by se lodě nedostaly do jiných hvězdných soustav v přijatelném čase. Není ale jediný. Antikové vyvinuli také pohon červí díry, který byl založen na technologii hvězdné brány. Od něho upustili kvůli jeho nepraktičnosti a hlavně nestabilitě, ale alespoň jednou ho Atlantida použila. Pro své městské lodě Antikové používali pokročilý hvězdný pohon, což je vlastně kombinace pokročilé verze hyperpohonu a podsvětelného pohonu. Dalším pohonem rychlejším než světlo, je FTL pohon, u něhož prakticky nevíme, na jakém principu funguje. Hyperpohon to ovšem není, protože loď neletí hyperprostorem ale běžným prostorem. Pohon FTL byl použit na Destiny a konstrukčních lodích. Posledním pohonem je pak podsvětelný pohon, kterým se cestuje na malé vzdálenosti ve hvězdných soustavách. Mezi známé pohony patří ještě pohon alternativní reality a iontový pohon, ale tyto Antikové nepoužívali.
FTL pohon
Pohon rychlejší než světlo, ve zkratce z angličtiny označovaný FTL (Faster-Than-Light), je nadsvětelný pohon používaný na antických konstrukčních lodích a Destiny. Loď je schopna cestovat rychleji než světlo, ale bez vstupu do hyperprostoru. Obecně ale Tau'riové používají označení FTL pro jakýkoliv pohon schopný vyvinout nesvětelnou rychlost, ať už jde o vstup do hyperprostoru nebo ne.
Technologie pohonu FTL nebyla nikdy podrobně vysvětlena, ale jisté je, že nefunguje stejně jako hyperpohon. Z animace záběrů je patrno, že loď zrychlí na nadsvětelnou rychlost, na rozdíl od použití hyperpohonu, který nejprve otevírá okno do hyperprostoru. Není známa ani maximální rychlost tohoto pohonu, ačkoli bylo prokázáno, že dokázal překonat mezigalaktickou prázdnotu ve zdánlivě krátkém čase. Zatímco rychlost FTL mezi galaxiemi se zdá srovnatelná s asgardským hyperpohonem (pár týdnů mezi galaxiemi), rychlost FTL uvnitř galaxie se zdá mnohem pomalejší (rok namísto dnů), ale spíše je to způsobeno tím, že uvnitř galaxie prováděla loď zastávky kvůli průzkumu a mezi galaxiemi ne. Je potřeba brát také v úvahu skutečnost, že pohon FTL Destiny byl používán po miliony let, takže byl opotřebený. Dá se tedy předpokládat, že FTL pohon na nové lodi by byl rychlejší. Toto bylo zjevné v případě, když byl nejvíce opotřebený generátor FTL pohonu sabotován, a když byl odpojen od lodi, účinnost motoru se výrazně zvýšila (SGU 1x16 Sabotáž, 1x17 Bolest).
Schopnost lodi letět nadsvětelnou rychlostí je přímo závislá na jejím štítu. Bez ochrany štítem by se vše v okolí lodi okamžitě vypařilo v náhlém energetickém výbuchu. Samotná Destiny by byla také zničena, pokud by štít selhal během letu FTL. To znamená, že má loď v takových případech pojistky. Pokud by byl štít nefunkční nebo příliš slabý (pod 5 %), zabrání to lodi skočit do FTL. Jakmile je problém se štíty vyřešen, schopnost skočit do FTL je ihned obnovena. Aby nedošlo např. ke zničení raketoplánu, který je kotevními svorkami připevněn na přistávací plošině na trupu lodi, štít je automaticky rozšířen přes veškeré objekty na trupu lodi (SGU 1x07 Země, 1x12 Rozděleni, 2x01 Intervence).
Když byla Destiny ukotvena ke konstrukční lodi, bylo prokázáno, že může s konstrukční lodí skočit do FTL a de facto ji táhnout. Je pravděpodobné, že to půjde i naopak. Tento proces s sebou ale nese velké riziko zničení obou lodí, pokud by byla značně narušena strukturální integrita jedné z lodí během letu v FTL. Loď zodpovědná za skok má také plnou kontrolu nad kursem obou lodí. Kromě toho se zdá, že není žádný způsob, jak může tažená loď kontrolovat a zobrazovat společný kurs lodí (SGU 2x10 Oživení).
FTL je zřejmě mnohem citlivější na jevy v normálním prostoru, než je tomu u hyperpohonu. Schopnost Destiny udržovat aktivní FTL pohon se zdá být závislá na známých informacích o prostoru podél dráhy letu. Tento případ nastal, když se Destiny přiblížila ke hvězdě, kterou neměla v databázi a ta způsobila, že se její FTL pohon deaktivoval. FTL pohon naskočil až v době, kdy se dostala z jejího gravitačního vlivu. Předpokládá se tedy, že je FTL pohon citlivý na neočekávané gravitační studně hvězd a planet, pokud se blízko nich loď vyskytne. Destiny byla tedy závislá na údajích poslaných z konstrukčních lodí v dostatečném předstihu. To bylo pravděpodobně i příčinou potíží Dr. Rushe, když se pokoušel ručně vypočítat výstup z FTL. Jedině Chloe Armstrongová, která byla v té době pod vlivem Nakaiů, dokázala vypočítat bezchybně výstup z FTL. I když je technologie FTL působivá, především na svou dobu, není tak rychlá jako mezigalaktický hyperpohon Asgardů a nedosahuje kvalit plně poháněného hvězdného pohonu antických městských lodí. Velkou nevýhodou FTL pohonu na Destiny bylo, že loď musí pobýt nějakou dobu v FTL, než z něj může zase vyskočit, a naopak si pohon musí chvíli odpočinout, než loď skočí zase do FTL. Nedodržením těchto podmínek hrozí, že bude FTL pohon vážně poškozen a posádkou neopravitelný (SGU 1x13 Víra).
Podle Dr. Rushe, když je pohon FTL používaný, musí zůstat aktivní po dobu alespoň čtyř hodin, a naopak neaktivní po dobu minimálně tří hodin, aby se zabránilo kritickému poškození pohonu. Bylo prokázáno, že když byla napadena konstrukční loď nedlouho poté, co vystoupila z FTL, nebyla už schopna uniknout, protože by FTL pohon spálili. Také to vyžaduje pokrytí celé lodi štíty. Při útoku automatických dronů na Destiny nebyla loď schopna skočit do FTL, dokud nebyly opraveny štíty i poté, co už byl pohon FTL opravený. Loď může provést skok do FTL s minimální soudržností štítů asi 5 %. Nižší hodnoty by vedly k dezintegraci trupu lodi (SGU 2x02 Následky, 2x10 Oživení, 2x11 Osvobození, 2x15 Obsazení).
Pokud dojde na Destiny k příchozí červí díře přes hvězdnou bránu, FTL pohon se dočasně vypne, aby se brány mohly spojit, ale to se vztahuje pouze při zadání adresy s devíti symboly – její rychle se měnící pozice zruší příchozí adresu se sedmi symboly (adresu s osmi symboly lze zadat pouze za použití novější verze hvězdných bran, které byly v Mléčné dráze a galaxii Pegas. Není ale známo, jestli by šla použít taková adresa z velké vzdálenosti od Destiny a zastavila let v FTL). To naznačuje, že je možná subprostorová komunikace, když je FTL pohon v provozu. Aktivace a deaktivace pohonu FTL vytváří rušení, které dočasně přeruší komunikaci mezi Destiny a Zemí přes upravené antické komunikační zařízení dlouhého dosahu. Při zpomalení nebo zrychlení na rychlost světla dochází ke spektrálnímu posunu světla uvnitř lodi. Toto se u tradičního hyperpohonu nestává. Je pravděpodobné, že má loď vestavěnou pojistku na ochranu FTL pohonu před poškozením v důsledku výstupu z FTL způsobeném aktivací brány a přebytek energie je směrován do subprostoru přes příchozí červí díru (SGU 1x01 Vzduch, 1x07 Země, 1x15 Ztraceni).
Poznámky
- Jak Dr. Nicholas Rush vysloveně uvedl, cestovali rychleji než světlo, ale ne v hyperprostoru. Právě proto musela mít Destiny předem vytyčený kurs, který nebyl přímý, jinak by se srazila s tím, co je před ní, na rozdíl od hyperprostoru, kde nejsou žádné planety ani hvězdy. Jak to ovšem dělaly konstrukšní lodě, není známo, patrně nedomyšleno.
- V německé verzi seriálu označují technologii FTL omylem názvem hyperpohon, stejně jako ve Stargate SG-1 a Stargate Atlantis.
- Je možné, že pohon FTL na Destiny byl zvolen z nutnosti, protože Antikové již měli s největší pravděpodobností hyperpohon v době postavení Destiny. Je pravděpodobné, že údaje z reliktního záření mohly být shromažďovány pouze v normálním prostoru, ve kterém právě fungoval i FTL pohon. Alternativou pro FTL pohon mohlo také být to, že Destiny nemá žádný známý cíl cesty díky unikátnímu charakteru svého poslání. Tento typ pohonu může být také spolehlivější než tradiční hyperpohon, protože lodě musely pracovat nepřetržitě po velmi dlouhou dobu, aniž by potřebovaly pravidelnou údržbu.
- Zatímco loď vybavená FTL pohonem potřebuje měsíce na překonání vzdálenosti mezi galaxiemi, cestovat z místa na místo v rámci galaxie jí trvá týdny nebo dny, což je velký nepoměr při porovnání vzdáleností a doby letu. Nikdy nebylo vysvětleno proč. Nicméně je možné, že Destiny si ukládá pro takové případy speciální zásobu energie, aby cesta mezi galaxiemi trvala kratší dobu. Je také možné, že mezigalaktická prázdnota umožňuje, aby loď cestovala mnohem vyšší rychlostí než uvnitř galaxie, kde je prach a plyn, který by mohl být pro vyšší rychlost nebezpečný.
Hvězdný pohon
Hvězdný pohon je specialitou pouze městských lodí, protože obsahuje zároveň podsvětelný pohon i hyperpohon a umožňuje jim cestovat rychleji než světlo. U jiných lodí jsou tyto pohony oddělené.
Hvězdný pohon umožňuje cestovat městským lodím do vzdálených galaxií za několik hodin jen při plném energetickém výkonu. Podsvětelný pohon hvězdného pohonu je dost rychlý, i když je poháněn jen jedním ZPM. Při zapnutém hvězdném pohonu není možné z Atlantidy zadat žádnou hvězdnou bránu, protože není možné určit výchozí bod. To lze provést až v případě, že bude město v normálním prostoru (SGA 4x01 Unášeni proudem, 5x20 Nepřítel před branami).
Hvězdný pohon vyžaduje obrovské množství energie, které je potřeba především pro podsvětelnou část hvězdného pohonu, aby mohl vyzvednout město z povrchu planety. Podvětelný pohon při startu z planety může být aktivován pouze tehdy, pokud jsou zapojena alespoň 2 ZPM pohánějící městskou loď. Tento extrémní požadavek na energii se dá obejít pouze v případě, pokud máme k dispozici externí zdroj energie, který dodá dostatek potřebného výkonu a jedno ZPM může dodat potřebný zbytek. Tento případ nastal, když Dr. McKay a Sheppard aktivovali hvězdný pohon jen s jedním ZPM a zbytek energie dodala mobilní vrtná plošina, jinak by nedosáhli únikové rychlosti a Atlantida by se zřítila zpět na planetu (SGA 2x15 Věž, 3x20 Zaútočit první).
Samotný hyperpohon vyžaduje relativně malé množství energie (oproti tomu, co ZPM může generovat) a umožňuje cestovat na obrovské vzdálenosti. Jak již bylo řečeno, největší energetické nároky jsou při vzletu z planety. Loď pak letí hyperprostorem s menšími výdaji energie. Přistání je pak opět energeticky náročný manévr. Plná rychlost hvězdného pohonu odpovídá i nejpokročilejšímu hyperpohonu Asgardů. Jediný pohon rychlejší než tento hvězdný pohon, je experimentální pohon červí díry (SGA 2x15 Věž, 3x20 Zaútočit první, 4x02 Záchranné lano, 5x20 Nepřítel před branami).
Hyperpohon
Hyperpohon je pohon, který umožňuje lodím prolomit bariéru rychlosti světla a cestovat mezi hvězdami. U některých vyspělejších hyperpohonů i mezi galaxiemi. Funguje tak, že loď vytvoří okno do hyperprostoru, kde neplatí obvyklé fyzikální zákony, které by bránily cestovat rychleji než světlo. Než se ale na něj podíváme podrobněji, bylo by vhodné, říci si něco o hyperprostoru a jak působí na lodě.
Hyperprostor
Hyperprostor je také označován jako subprostor neboli podprostor. Jedná se vlastně o náhradní dimenzi, kterou vyspělé rasy používají k cestování nadsvětelnou rychlostí technologií hyperpohonu.
Vstup do hyperprostoru je dosažen, když plavidlo otevře stabilní hyperprostorové okno, tedy okno mezi naším normální prostorem a hyperprostorem. To umožňuje lodi vstoupit do hyperprostoru a cestovat rychlostí mnohem větší, než je rychlost světla vzhledem ke skutečnému prostoru, kde by se dalo cestovat jen podsvětelnou rychlostí (výjimku tvoří FTL pohon). V hyperprostoru mohou lodě létat z jednoho bodu do druhého po přímce. Hyperprostor vydává vysokou úroveň radiace, ale to je spíš problém jen pro trupy lodí Wraithů, které jsou z části organické a nejsou chráněny štíty.
Lodě v hyperprostoru jsou normálně nezjistitelné senzory. Dokážou je tam sledovat jen ty nejcitlivější senzory, jako měla Atlantida a Asgardé. Nicméně, většina lodí dokáže detekovat vytvořené únikové hyperprostorové okno okamžik před tím, než se stane viditelné pouhým okem a loď se vynoří z hyperprostoru. Asgardské jádro nainstalované v Odyssee rovněž vydává signál, který lze v hyperprostoru sledovat, když je aktivní (SG-1 4x01 Malá vítězství, 10x20 Bez konce).
Asgardské lodě nemohou v hyperprostoru použít štíty a zbraně, ale zdá se, že totéž neplatí pro lodě jiných vyspělých ras. Neznáme žádný důvod, proč tomu tak je, ale je pravděpodobné, že to má souvislost s rozdílnými fyzikálními zákony v hyperprostoru. Tento aspekt hyperprostorového cestování činí lodě na okamžik náchylné k útoku, především v době, kdy se vytváří hyperprostorové okno, nebo z něj loď vystupuje, za předpokladu, že jejich agresoři budou vědět, kdy a kde se tak stane. Subprostorové pole, které umožňuje lodi vstoupit do hyperprostoru, pravděpodobně brání roztrhání lodi na kusy, nicméně loď je v hyperprostoru mnohem křehčí, než když je v normálním prostoru, jako se ukázalo při několika příležitostech u lodí ovládaných Replikátory. Antické městské lodě jsou výjimkou, protože jejich štít může a musí pracovat beze změny, když je loď v hyperprostoru, jelikož je to jediný prostředek, jak udržet atmosféru ve městě (SG-1 4x01 Malá vítězství, 8x01 Časy se mění, SGA 4x01 Unášeni proudem).
Zatímco ve své podstatě má veškerá hyperprostorová technologie stejné základy, hyperpohon každé rasy má jedinečnou subprostorovou frekvenci. Rušení subprostorového přenosu na těchto frekvencích destabilizuje hyperprostorové okno konkrétní hyperprostorové technologie, což způsobí, že to loď při vstupu do hyperprostoru roztrhá na kusy. Jiný typ hyperpohonu by zůstal nedotčen vzhledem k rozdílům ve frekvenci. Antický vědec Janus jednou vytvořil zařízení Attero, které využívalo tohoto jevu a mělo sloužit jako zbraň proti Wraithům (SGA 5x10 První kontakt).
Dr. Rodeny McKay a Dr. Radek Zelenka jednou teoretizovali o tom, co by se stalo v případě, kdyby byla vypuštěna stíhačka z lodi, která se pohybuje v hyperprostoru. McKay si myslel, že by byla ihned zničena, zatímco Zelenka předpokládal, že by mohla stále uvnitř hyperprostoru manévrovat (SGA 3x01 Země nikoho).
Přehled
Hyperpohon umožňuje plavidlu otevřít hyperprostorové okno do hyperprostoru, kam pak plavidlo vletí. Tímto způsobem může loď překonávat obrovské vzdálenosti bez pociťování relativity. Hyperpohony se mezi vyspělými rasami liší ve své účinnosti, z nich některé jsou mnohem rychlejší než ostatní. Většina hyperpohonů je navržena tak, aby umožňovaly cestovat lodím v rámci jedné galaxie, zatímco pokročilejší modely umožňují cestovat lodím mezi galaxiemi ve srovnatelném čase.
Účinnost hyperpohonu závisí na dvou faktorech: konstrukci a příkonu. Pokud má hyperpohon dostatek energie, je mnohem účinnější než za normálních okolností, jako je tomu např. v případě použití ZPM u Odyssey, která s ním pak mohla cestovat asi čtyřikrát rychleji než její sesterské lodě. Odyssea s jedním ZPM cestovala i tak jen zlomkem rychlosti, kterou mohla cestovat Atlantida se všemi třemi ZPM a tím urazit stejnou vzdálenost jako Odyssea jen ve zlomku času. Je ovšem zajímavé, že Odyssea vybavená asgardským hyperpohonem cestovala rychlostí cca 5 % maximální rychlosti asgardských válečných lodí i se stejnou technologií (poslední verze byla srovnatelná s hvězdným pohonem Atlantidy, přestože asgardské lodě neměly ZPM).
Právě z tohoto důvodu můžeme předpokládat, že konstrukce lodi jako celku ovlivňuje maximální rychlost hyperpohonu, a ne jenom konstrukce samotného pohonu. Není známo, jaké konstrukční faktory lodi ovlivňují maximální rychlost, ale víme, že s rostoucí celkovou hmotností lodi se maximální rychlost hyperpohonu snižuje. V případě, že je pro velkou a masivní loď použit hyperpohon určený původně pro menší loď, zkracuje to také dobu letu v hyperprostoru (SG-1 7x13 Grace).
Využití hyperpohonu Antiky
Antikové byli první rasou, která dokázala vyvinout hyperprostorovou technologii, jež byla schopna provádět mezigalaktické výlety miliony let před tím, než byl nasazen lidský život v galaxii Mléčné dráhy a Pegasu. Vyvinuli přitom dva typy hyperpohonu. Jejich mezigalaktický hyperpohon byl schopen provádět cesty mezi galaxiemi, ale zdá se, že byl integrován pouze na městské lodě a alteránskou generační loď. I bez ZPM je schopen tento hyperpohon překonávat obrovskou prázdnotu mezi galaxiemi za stejný čas, jako normální hyperpohon jen v rámci galaxie. Městská loď s plným počtem ZPM dokáže překonat vzdálenost několik milionů světelných let pouze v několika málo hodinách, i když tím vyčerpají podstatně více energie. K otevření hyperprostorového okna městské lodě ale stačí pouze 1 ZPM. Tento hyperpohon má srovnatelné komponenty s asgardským hyperpohonem, protože Tau'riové byli schopni opravit hyperpohon městské lodě tím, že dokázali přizpůsobit komponenty používané na svých lodích, které měli od Asgardů (Archa pravdy, SGA 1x01-02 Vynoření, 5x20 Nepřítel před branami).
Všechny ostatní antické lodě, s nimiž se Tau'riové setkali, byly vybaveny mnohem méně výkonnou variantou hyperpohonu. Tento hyperpohon překonával hyperprostor mnohem pomalejším tempem než jeho mezigalaktický bratranec, ale byl stále mnohem vyspělejší než hyperpohony jiných ras, kromě Asgardů a Oriů. Lodě třídy Aurora se chlubily hyperpohonem, který mohl být upraven na mezigalaktický, pokud to bylo nezbytné, i když byly obvykle nedostatečně vybaveny k tomu, aby mohly provádět takovou cestu. Je možné, že tento limit byl úmyslný, aby se případně zabránilo Wraithům upravit svůj hyperpohon, pokud by nějakou loď s funkčním hyperpohonem ukořistili a mohli tak cestovat do jiné galaxie.
Není známo, jak mohl takto upravený hyperpohon letět rychle, ale pravděpodobně byl mnohem pomalejší než asgardský či oriiský. Je známo, že bez úprav by lodě třídy Aurora dosáhly Lantey z okraje galaxie až za několik měsíců. I bez úprav je mnohem vyspělejší než všechny ostatní formy mezihvězdného hyperpohonu vyspělejších ras a je možné, že tento hyperpohon je schopný rychlosti asgardského hyperpohonu pouze, pokud byl vybaven ZPM. Není známo, zda zbytek antické flotily mohl být upraven takovýmto způsobem, ale zdá se to pravděpodobné (SGA 2x09 Aurora, 3x10 Návrat).
Drobný úspěch byl zaznamenán i s instalací mezihvězdného hyperpohonu na Puddle Jumperech, i když jejich dosah byl malý ve srovnání s plavidly vybavenými goa'uldským hyperpohonem, (byť byly mnohem rychlejší) a jeho účinnost byla omezená. Omezení je zhruba na maximální dolet 2000 světelných let při maximální rychlosti 150 světelných let za hodinu. Vymyslel ho Rodeny McKay, když byl na cestě k povznesení. Použitím tohoto hyperpohonu se vybila celá interní baterie Jumperu po jednom skoku, pokud nebyl připojen ještě jiný zdroj energie. Po několika použitích však tento hyperpohon vyhořel. Sám Rodeney McKay řekl, že k dispozici je jen několik skoků, než pohon vyhoří (SGA 3x14 Rodenyho povznesení, 4x02 Záchranné lano).
S hyperpohonem se dá srovnávat už jen pohon FTL, který umožňuje cestovat rychleji než světlo, a to i na intergalaktické vzdálenosti. Rychlost FTL pohonu v porovnání s mezigalaktickým hyperpohonem není známa, ale zdá se, že je rychlejší než mezihvězdný hyperpohon Wraithů a Goa'uldů (SGU 1x01 Vzduch).
Manévrovací a brzdící trysky
Bez manévrovacích trysek se neobejde žádná vesmírná loď, protože bez nich by nedokázala změnit směr. Když nepočítáme speciální pohony, je to třetí a poslední typ pohonu na vesmírných lodích po podsvětelném pohonu a hyperpohonu. Manévrovací trysky jsou nejpomalejším typem pohonu a slouží jen pro drobné úpravy trajektorie lodi a při zpomalování. Někdy mohou také pomoci lodi nabírat větší rychlost. Manévrovací trysky pro zpětný tah jsou trochu výkonnější než ostatní a pomáhají lodi zpomalit v prostoru s nízkou gravitací. Manévrovací trysky na většině lodí ani nevidíme, respektive nepostřehneme, že jsou aktivovány.
Využití manévrovacích trysek Antiky
Co se týče antických lodí, byly manévrovací trysky zřetelně vidět pouze na raketoplánu a Destiny, ale samozřejmě je mají všechny lodě. Manévrovací trysky raketoplánu jsou rozmístěny po celém jeho trupu a křídlech, ve kterých jsou zabudované podsvětelné motory. Manévrovací trysky raketoplánu byly jasně zřetelné a zářily žlutým světlem v podobě kuželu (SGU 1x05 Světlo).
Běžné manévrovací trysky na Destiny moc zřetelné nebyly. Výrazně byly ukázány manévrovací trysky pro zpětný tah, kterým také můžeme říkat brzdící trysky. Není přesně známo, proč měla Destiny tak velké brzdící trysky. Jeden z důvodů může být ten, že Destiny měla předem daný kurs od konstrukčních lodí, který se příliš nelišil od přímky, takže zpomalování bylo mnohem přednější než nějaká větší změna kursu. Brzdící trysky byly opravdu tak veliké, že by se daly klidně zaměnit s běžným podsvětelným pohonem. Brzdící trysky se nacházejí na přední straně křídel po obou stranách lodě. Přesněji se jedná o 4 hlavní kruhové brzdící trysky na každém křídle, přičemž obě krajní jsou ještě trochu menší a nad nimi se nachází na každém křídle ještě 9 menších obdélníkových trysek. Loď je používá samozřejmě k brzdícím manévrům, a vzhledem k tomu, že není primárně určena pro přistávání na planetách, protože měla raketoplány, využívají se v nějakých nečekaných vesmírných situacích a především tehdy, pokud se chce Destiny spojit s konstrukční lodí. Jeden takový manévr Destiny vykonala právě, když se s jednou takovouto porouchanou lodí setkala. Řízení bylo zcela automatické a před zakotvením aktivovala brzdící trysky a lehce dosedla ke konstrukční lodi (SGU 2x03 Procitnutí).
Podsvětelný pohon
Podsvětelný pohon představuje pohon, který mají všechny vesmírné lodě a jiná plavidla. Dovoluje jim pohybovat se normálním prostorem, aniž by byla překročena rychlost světla. K používání takového pohonu je zapotřebí většinou nějaká forma paliva. Podsvětelné pohony antických lodí vydávají modré světlo.
Antikové vybavili své lodě extrémně rychlým podsvětelným pohonem. Puddle Jumper je například schopný přeletět z Lantey na konec lanteánského systému za méně než 15 hodin, což je mnohem rychlejší stroj než cokoliv, co bylo postaveno lidmi. Podsvětelný pohon lodě třídy Aurora, která nesla název Tria, byl dokonce upraven tak, že loď mohla letět rychlostí 0,999 rychlosti světla, což je nejvyšší podsvětelná rychlost, s jakou jsme se mohli setkat. Pro podsvětelný pohon je to neuvěřitelná rychlost, ale měli přístup k ZPM, což mu pravděpodobně výrazně zvýšilo výkon. Dokonce i městské lodě jsou při použití podsvětelného pohonu velmi obratné a rychlé na svou velikost (SGA 1x01-02 Vynoření, 1x12 Všemu navzdory, 1x19 V obležení, 3x10 Návrat).
U podsvětelného pohonu Destiny se neví, jak přesně funguje, protože se zdá, že je nějak propojen s FTL pohonem, jelikož motory, které pokrývají celou zadní část Destiny, září jak při FTL pohonu, tak při podsvětelném pohonu. Zdá se ale, že záře motorů při zapnutém podsvětelném pohonu není tak jasná jako v případě zapnutého FTL pohonu. Případně je někdy patrné, že je trochu více do žluta než u FTL pohonu, ale rozdíl je nepatrný. V každém případě to tedy vypadá, že výstupní část obou pohonů je pro oba stejná (SGU 1x13 Víra).
Raketoplnýn má běžný podsvětelný pohon zbarvený do žluta. Samozřejmě je jeho rychlost oproti Destiny omezená na rozměry lodě a není tak rychlý jako u Destiny, čehož jsme byli svědky, když se Destiny s posádkou ze Země poprvé dobila ve hvězdě a akcelerovala mnohem rychleji než mohl raketoplán (SGU 1x05 Světlo).
Trochu jinak je to u Jumperu, protože ten používá dva antigravitační motory, které mohou být během letu buď vysunuté, nebo zasunuté. Nicméně, vysunuté motory umožňují mnohem větší rychlost lodi, ale musí být zasunuty pro průlet hvězdnou bránou. Motory také dovolí plavidlu tiše se vznášet nad jedním místem. Toto, spojené s maskováním, se ukázala být užitečná schopnost během nenadálých útoků. Loď je schopná také obráceného letu (couvání). Zároveň se dají motory využít i pod vodou, takže se Jumper může chovat jako ponorka. Výkon těchto motorů je velice působivý vzhledem k jejich velikosti, protože dokážou přeletět od Lantey na konec systému za 15 hodin, to má odpovídat rychlosti 17 000 km/s. Motory nejsou běžně schopny hyperprostorového letu, ale dá se předpokládat, že k tomu mohou být upraveny, jako se to povedlo McKayovi, když byl na cestě k povznesení (SGA 1x08 V podzemí, 2x13 Kritické množství, 2x14 Pod tlakem, 3x11 Návrat).
Poznámka
Podsvětelný pohon Puddle Jumperu je poněkud diskutabilní. V seriálu se hovoří o patnácti hodinách letu na okraj systému z Lantey, a přitom jeho maximální rychlost činí 17 000 km/s. Když si to propočítáme, tak to k sobě moc dobře nejde. Pokud vezmeme hodnotu rychlosti 17 000 km/s, tak 15 hodin letu odpovídá vzdálenosti 918 milionů km. V naší Sluneční soustavě to odpovídá vzdálenosti jen o něco více než vzdálenost Slunce a planety Jupiter, přitom Sluneční soustava čítá 8 planet a Lanteánský systém má 9 planet. Z toho nám vyplývá, že je buď lanteánský systém hodně malý a planety jsou tam mnohem více nahušťěné anebo to autoři nedomysleli, jako ostatně spoustu jiných věcí.
Pohon červí díry
Pohon červí díry je nejrychlejší a také nejnáročnější pohon na energii pro cestování vesmírem. Byl vyvinutý Antiky pro jejich městskou loď Atlantidu a byl založen na stejné technologii červích děr, jakou používaly hvězdné brány.
Pohon červí díry vytváří umělou červí díru podobnou té, kterou využívá hvězdná brána, ale s tím rozdílem, že červí díra nevyžaduje spojující objekty na obou koncích pro určení směru. Červí díra je udržována lodí, která v ní cestuje. Vzhledem k tomu, že loď používající tento pohon je chráněna štítem před vakuem uvnitř červí díry, není potřeba na obou koncích dematerializace a rematerializace. Tento pohon umožňuje plavidlu cestovat mezi galaxiemi a uvnitř nich téměř okamžitě. Antikové ale nakonec od této úžasné technologie upustili pro její nestabilitu, astronomické požadavky na energii a nesmírně složité výpočty. Jen při nepatrné chybě ve výpočtech by se loď ihned vypařila. Dr. Radek Zelenka byl schopný dokončit výpočty Dr. McKaye, aby mohla Atlantida rychle provést skok na Zemi poté, co jí selhal hyperpohon na okraji Mléčné dráhy (SGA 5x20 Nepřítel před branami).
Zákulisí
- Paul Mullie odhalil, že tento pohon dali Atlantidě jen proto, aby se Atlantida dostala okamžitě k Zemi. Brad Wright měl původně začlenit tento pohon do seriálu Stargate Universe a předtím bylo plánováno, že bude použit ve zrušeném filmu Stargate Extinction.
Rychlosti antických lodí
Vzhledem k tomu, že u žádné antické lodě nebyla přímo řečena její maximální rychlost, pokusíme se ji tedy pouze extrapolovat z toho, co jsme viděli, a bylo o pohonu prohlášeno.
Pohon červí díry
Tento pohon byl využit pouze jednou, a to na Atlantidě. U tohoto pohonu bylo pozorováno, že byl schopný překonat vzdálenost 100 000 světelných let v sekundách, ale neexistuje žádné konkrétní omezení, co se týče vzdálenosti, pokud nebyl problém s energií. Je pravděpodobné, že byl srovnatelný s cestováním červími dírami generovanými bránami, což je mnohem rychlejší než jakékoliv cestování hyperprostorem. Stojí za zmínku, že to není stále pořádně vyzkoušená a osvědčená technologie. Můžeme tedy prohlásit, že pomocí tohoto pohonu cestovala loď rychlostí tisíce světelných let za sekundu, což ho činí jedinečným a nemá nikde jinde obdoby. Tento pohon je tedy nejrychlejší, jaký vůbec známe.
Hvězdný pohon
Tento pohon využívala opět jen městská loď. Zde víme pouze to, že byla schopna přeletět vzdálenost 3 miliony světelných let (vzdálenost Mléčné dráhy a Pegasu) za několik hodin. Za předpokladu, že toto číslo bylo přibližně 4 hodiny, vychází nám asi 200 světelných let za sekundu. Časový interval 4 hodiny je založen na událostech z poslední epizody Nepřítel před branami. Všimněte si, že tyto údaje byly vyvozeny z výkonu pohonu Atlantidy, který už pravděpodobně nebyl tak výkonný díky nahromaděnému poškození během let a nedostatkem znalostí o něm obsluhujícími osobami, protože ho obsluhovali Tau'riové a ne Lanteáni. Také byl už dost starý. Číslo 200 světelných let za sekundu staví tento pohon opět na špičku řebříčku, protože je srovnatelný pouze s pohonem asgardské lodi O'Neill, která má stejnou rychlost.
Běžný hyperpohon
O hyperpohonu lodí třídy Aurora není známo dost informací, abychom mohli nějakou extrapolaci vůbec provést, ale s největší pravděpodobností nebude rychlejší než asgardské lodě třídy Biliskner.
Přechodové komory
Přechodové komory na Destiny / Dokovací port Destiny a konstrukčních lodí
Přechodové komory jsou zařízení, která umožňují průchod lidí a objektů mezi vnitřkem a vnějškem objektu (především lodí), kde je rozdílný tlak, čímž se eliminuje ohrožení lodi vlivem úniku atmosféry. Je to obvykle malý prostor uzavřený hermeticky dvěma dveřmi (vnitřní a vnější), z nichž mohou být v jednom okamžiku otevřeny pouze jedny, aby se zabránilo ztrátě tlaku. Cestující je uzavřen v komoře, kde je následně vyrovnán tlak s místem, kam cestuje a může potom projít bez problémů a ztráty tlaku. Přechodové komory se běžně využívají na vesmírných lodích, kdyby byla náhodou nutná nějaká vnější oprava, nebo aby se loď mohla spojit s jinou lodí. Také jsou používány v ponorných plavidlech.
Antikové používali přechodové komory na svých lodích, ale Atlantida a další městské lodě jsou výjimkou, protože jsou koncipované tak, že jediný způsob, jak udržet atmosféru ve městě, je jeho štít. Nicméně mají na spodní části pod vodou hangár pro Jumpery, který funguje podobně (SGA 3x11 Návrat).
Přechodové komory na Destiny
Předpokládá se, že lodě třídy Aurora měly přechodové komory, ale nebylo to nikdy potvrzeno a viděno. Ovšem Destiny je vybavena několika přechodovými komorami. Místnost s bránou a přilehlé okolí nemají žádné přechodové komory, takže pokud se tam odtud posádka potřebovala dostat ven, využívala otvor v trupu lodi, kde bylo potřeba zeslabit štít a provést ruční odtlakování okolí, což bylo možné, protože veškeré dveře na Destiny byly vzduchotěsné a mohl se jakkoli měnit tlak v jednotlivých chodbách.
Jedna přechodová komora na Destiny byla poblíž přídi lodi. Objevil ji Eli Wallace, když se ukrýval s Chloe Armstrongovou před Luciánskou aliancí. U této přechodové komory byl panel, který se rozsvítil žlutě, když byla pod tlakem a červeně, když byla uzavřena. Komora neměla dálkový přístup, ani nemohla být otevřena zvenčí. Vyžadovala někoho fyzicky přítomného, aby ji mohl obsluhovat. Scott a Greer použili tuto přechodovou komoru, aby se dostali zpět do lodi, když jim Luciánská aliance zamezila přístup přes otvor v trupu Destiny (SGU 1x12 Rozděleni, 1x20 Vpád, 2x01 Intervence).
Také raketoplán Destiny má individuální přechodovou komoru, která je potřeba pro propojení s Destiny, aby se vyrovnal tlak, ovšem dá se říci, že je součástí Destiny a k ní se raketoplán hermeticky připojí, když jsou dokovací svorky uzamčeny (SGU 1x02 Vzduch).
Dokovací port Destiny a konstrukčních lodí
Podobně jako přechodová komora funguje na Destiny i dokovací port, který slouží pro propojení Destiny s konstrukční lodí, mezi nimiž se po vyrovnání tlaků dá procházet. Tento dokovací port je umístěn na spodní straně Destiny zhruba ve třetině vzdálenosti od přídi. Na konstrukční lodi je pak umístěn na vrchní zadní straně lodi. Nepředpokládá se, že konstrukční lodě mají jiné přechodové komory, protože byly primárně koncipované na let bez posádky (SGU 2x03 Procitnutí, 2x10 Oživení).
Ochranné obleky / Podpora života / Pohonné systémy / Přechodové komory
Stránka: 1 2 3 4 5 6
Rozcestník Alteránské, Antické, Lanteánské technologie
Autor: Scimani, Korekce: HWG, © 2016, e-mail: scimani@sg-portal.eu