Vše o seriálu Hvězdná brána, Stargate SG-1, Atlantis & Universe

Zdravím všechny fanoušky Hvězdné brány, především ty, jejichž nejoblíbenější série je Stargate SG-1. Po delší době jsme tu totiž s dalším dílem vzpomínek scénáristy a producenta Josepha Mallozziho na pátou sérii tohoto seriálu. Naši překladatelé opět zapracovali, takže jsem se mohl věnovat databázi a přitom máme k dispozici další zajímavý článek, ve kterém vzpomíná Mallozzi na své působení v týmu Stargate a sděluje zajímavé postřehy k jednotlivým epizodám, především ze zákulisí. Pojďme tedy společně s ním zavzpomínat na náš oblíbený seriál. Opět jako vždy jsem rozdělil pátou sérii na tři části. V dnešní se tedy dozvíme, co této sérii předcházelo, především to, že si mysleli, že bude poslední a poté se podíváme na prvních pět epizod. Přeji příjemné čtení a v komentářích nám třeba můžete sdělit, co se Vám na prvních pěti epizodách páté série Stargate SG-1 nejvíce líbilo.

Hned po konci čtvrté série jsme dali my scénáristé (Brad, Rob, Paul, Peter a já) hlavy dohromady a přemýšleli, jaká story by byla nejlepší pro pátou a celkově poslední sezónu. Na konci listopadu/začátku prosince jsme se každý vydali svou cestou s různými nápady na příběh, většinou na dovolenou. Ale jak si máte užívat dovolenou s pocitem, že musíte stejně psát, že? Já jsem zamířil zpátky do Montrealu, kde jsem slavil Vánoce se svou rodinou. Po letech pochybností měli moji rodiče konečně pocit, že bych byl možná schopný uživit jako spisovatel celou rodinu. Pár let zpátky, když jsem jim oznámil, že odcházím ze své 9. do 5. pozice v Cinaru, pro nejistotu na volné noze, byli zděšeni. Moje matka nemohla pochopit, proč by někdo opouštěl pohodlí a bezpečnou práci v kanceláři, kvůli nejisté práci na volné noze. Když jsem jim vysvětlil, že by to vlastně znamenalo vydělávat více peněz (a trávit méně času na úřadě), můj otec byl na pochybách. Zvláště poté, co slyšel, co bych vydělával v prvním roce na volné noze. „Takže mi říkáš, že budeš vydělávat více než ministr?", řekl. Pokrčil jsem rameny a odpověděl: „Není to moje vina, že je premiér málo placený.“ Ale nakonec, po mnoha letech volnosti, když se ukázalo, že jsem nepotřeboval svou komickou sbírku knih, nebo že jsem nemusel jíst rajskou polévkou, moji rodiče konečně pochopili – a to bylo právě po prvním roce ve Hvězdné bráně. Na rozdíl od animovaných pořadů, na kterých jsem pracoval, tu byl seriál, se kterým jsem spolupracovníky a přátele seznámil a který mohli skutečně sledovat – alespoň do té doby, než se moje jméno objevilo v úvodních titulcích. Z nějakého důvodu to na ně působilo reálněji. Jsem si jistý, že se jim ulevilo stejně jako mně.

Na začátku ledna jsme se vydali zpátky do Vancouveru a zaměřili se na vytváření velkého finále seriálu. Cestou, kterou jsme byli zvyklí dělat každou přestávku, jsme otevřeli dveře lidem, kteří byli stejně jako já na volné noze, s pozváním do nového spisovatele štábu. Vyhrál Ron Wilkerson, který měl s žánrem sci-fi velkou zkušenost díky seriálům Star Trek: Nová generace a StarTrek: Voyager. Koupili jsme příběh (později epizoda Rudé nebe) a přivítali ho na palubě. Ron dostal kancelář hned vedle mé a každé ráno hlásil svou přítomnost tím, že stepoval u dveří s hrnkem kafe v ruce, dvakrát dupl, aby získal mou pozornost a pozdravil mě veselými slovy: „Dobré ráno, Joe.“ „ Dobré ráno, Rone," řekl jsem, a pak s velkým úsměvem odešel pracovat k sobě. Byl to chytrý, neuvěřitelně milý chlap a přes jeho pobyt u nás (i jinde) skončil se psaním po půl tuctu epizod. Později jsem poznal, že jeho tvořivá mysl nebyla omezená jen na psaní scénáře. V roce 2003 vymyslel BreakMaster Digital Green Reader, zařízení používané golfisty (což zahrnuje mnoho profesionálů) k lokaci sestupného směru na greenu! Smekl jsem před jeho dovedností opravdových golfových znalostí, které dovedl k praktickému využití. Kdybych tak mohl jít stejnou cestou a vynalézt zařízení, které by prospívalo fanouškům anime, sci-fi románů, nebo nutely.

Jak jsem již zmínil, když jsme začali s vymýšlením páté sezóny Stargate: SG-1, bylo to s vědomím, že by to byl poslední rok seriálu. Showtime bylo pro nás velmi, velmi dobré, ale běžně se předpokládalo, že by nás neobnovili pro šestou sérii. A tak jsme si slíbili, že udeříme. A tak jsme taky učinili. Tak nějak. Později jsem šel ten rok k Bradovi a Robovi na pravidelnou středeční diskusi. „Co se děje?“, zeptal jsem se. Brad se na mě podíval a zeptal se: „Co říkáš na šestou sérii?“ Nejdřív jsem mu nevěřil. Nevěřil jsem ani následující rok, kdy mě informoval, že seriál by mohl dostat sedmou sezónu. Sakra, mezi těmi všemi překvapujícími obnoveními a šokujícími zrušeními, jsem si nemyslel, že by existoval rok, kdybych nebyl překvapený.

5x01 – Nepřátelé (Enemies)

Vždy jsem shledal zajímavým, že kdykoli měl jistý druh fanoušků problém s tvůrčím rozhodnutím, vždy obviňovali epizodu The Powers That Be (Sláva bohům na výsostech), jako bychom byli jedno velké gigantické monstrum. Popravdě, byli jsme jednotlivá malá monstra, která po léta měla podíl na našich neshodách na všem, od výběru oblečení až po jiskření mezi hlavními postavami. Viděl jsem při 4. sérii menší debaty, ale tahle epizoda byla prvním velkým výbuchem. Ani si nemůžu přesně vzpomenout, kvůli čemu spor vzniknul, vím jen to, že to mělo co dočinění se strukturou příběhu. Debata to byla opravdu vášnivá a také velmi otravná. Nakonec jsme od toho dali s Paulem ruce pryč, přenechali epizodu Robovi a zaměřili se na další scénář, The Fifth Man (Pátý člen) – Enemies se nakonec ukázali jako skvělý díl. Taky FYI – pracovní název epizody byl Serpent´s Hat. Neptejte se.

5x02 – Na prahu smrti (Threshold)

Jeden z mých oblíbených momentů začátku 5. série je Larry David s upřeným pohledem na Bra’taca, jak pomáhá Teaľcovi poznat, zda lže nebo ne (myslím, že je to v předcházejícím díle). To jak očumoval a měl u toho vykulené oči, mě vždycky hrozně rozesměje. Skvělá epizoda s Teaľcem, i když pro Chrise Judge asi méně, protože v ní musel čelit živlům. V den, kdy měli vypadnout ven natáčet vnější (venkovní) scény, objevili na zemi silnou vrstvu sněhu. Chybička se vloudila. Což za předpokladu toho, co jsem si představil, muselo být poněkud nepohodlné spodní prádlo, na které si musel Chris lehnout.

 

5x03 – Povznesení (Ascension)

Tahle epizoda byla jedna z těch, co se mi moc nepovedla ve fázi scénáře, ale opravdu se dala dohromady, jakmile jsme začali točit. Sean Patrick Flanery (Orlin) byl skvělý a mezi ním a Amandou byla na obrazovce neskutečná chemie. To je další perfektní příklad spisovatelsko-producentské lítosti: herec odvedl sakra dobrou práci a vy nakonec litujete, že jste se jeho postavě nevěnoval víc.

 

 

5x04 – Pátý člen (The Fifth Man)

Pro herce Diona Johnstone byl předpoklad řady velmi různých rolí v průběhu celého seriálu. Podepsal se svým rozsáhlým hraním v divadle, vedlejší postavou Chaky v epizodě The First Ones (První hostitelé), kterou zopakoval v epizodě Beast of Burden (Domácí zvířata). Odvedl skvělou práci ve sdělování široké škály emocí i přes některý protetický make-up. V tomto díle hraje dalšího mimozemšťana – svého druhu – záhadného poručíka Tylera, který podle nikoho neexistuje, ale SG-1 si ho pamatuje. Opět předvádí skvělý výkon. Jedna z věcí, kterou si z toho dílu pamatuji, byl ten sakramentský čas stříhání výřezů kolem všech těl Jaffů, zatímco se O´Neill dohadoval o cestě k bráně.  Myslím tím, že jich spoustu zabil, svatá prostoto. Zřejmě Brad cítil, že moře mrtvol utlumí jinak šťastný konec.

 

 

 

 

5x05 – Rudé nebe (Red Sky)

První a nejlepší scénář Rona Wilkersona je fantastický sci-fi příběh upevněný jedním z největších výkonů Richarda Deana Andersona. Je to temnější strana Jacka O’Neilla, kterou můžeme vidět jen zřídka – je rozčilený, napjatý a smrtelně vážný. Epizoda rovněž nabízí stranu Carterové, na kterou můžeme sotva nahlédnout: chybuje a má o sobě pochybnosti. Tohle a vše ostatní se odehrává ve stylu Star Treku. Způsob, jakým se tým pokusí vyřešit nevyhynutí obyvatelstva planety. Anti-Základní směrnice, ne?

 

---

Překlad: Odyssea, korekce: Scimani

---