Vše o seriálu Hvězdná brána, Stargate SG-1, Atlantis & Universe

Jak jsem slíbil, jsem tu s druhým pokračováním série vzpomínek scénáristy a producenta Josepha Mallozziho na 4. sérii Hvězdné brány SG-1. V tomto díle se podíváme na zajímavé informace k prvním devíti epizodám této série a může nás jen těšit, že se zrovna více rozepsal o asi nejoblíbenější epizodě celé Stargate. Časová smyčka zajisté zůstala v srdcích a mysli mnoha fanoušků a rádi na ni vzpomínají, ale co možná nevíte je to, že původní scénář byl úplně jiný. Druhou více rozebíranou epizodou je Spálená země, kde bylo také více verzí scénáře a ten první nebyl vůbec šťastný pro cizí rasu, nebo dilema Jacka s odpálením bomby s Danielem na palubě. Zajímavé jsou informace také o epizodě Vodní brána, kde se zmiňuje o zajímavém postřehu se zmrznutím člověka, a přiznám se, že jsem si to ani neuvědomil, ale dá se to považovat i za malinký bug, který se právě nelíbil Paulovi a přesto zůstal. Ale nebudu již více prozrazovat, dočtete se v pokračování článku.

Zdroj: josephmallozzi.wordpress.com

Ohlédnutí za epizodami 4. sezóny

4x01 – Malá vítězství (Small Victories)

Pamatuji si, jak jsme po našem příjezdu do Vancouveru seděli v Bradově kanceláři a on se zeptal Roberta, jak chce pokračovat od finále třetí sezóny, Nemesis. Robert přesně věděl, jak s příběhem naložit a podělil se o něj s námi. Pamatuji si, jak jsem si tehdy pomyslel: „Tohle jim přece nemůže vyjít.“ A přece to vyšlo. Nám všem. Zas a znova. Hlavním tahákem epizody nebyl obličej Ricka Moranise jakoby poleptaný kyselinou nebo ruský dialog, který přeložený znamená „Co to je za zvuk?“ „Možná je to ten brouk z minulé epizody“, ale vystřihnuté záběry – hlavně ten se sedícím Thorem žádajícím mokaccino a další s Asgardem, který se snaží plácnout Carterovou přes půlky (!tak je to tam fakt psané ve slangu!) a následně dostane facku. Tohle byla také první epizoda, kdy jsem uviděl v akci Martina („ ÁÁÁÁÁÁÁÁ STŘIH!“) Wooda a to byl panečku pohled.

4x02 – Druhá strana (The Other Side)

Vzpomínám si, že v této epizodě na mě zapůsobila ochota Brada s Robertem zariskovat, hlavně ohledně postav. Na konci této epizody O’Neill někoho zabije – a to nemluvím o bitvách. Dá rozkaz zavřít iris a o pár sekund později projde bránou vůdce Euronďanů a na druhé straně skončí rozplácnutý. Jack ho varoval, aby se nesnažil projít, ale byl to celkem úmyslný krok jinak veselého velitele týmu. S hercem Renem  Auberjonoisem, který hrál roli vůdce Alara, byla radost pracovat. Brzy po skončení produkce epizody se zastavil v Bradově kanceláři, kde oznámil, že Alar má bratra dvojče, který bude jen rád, objeví-li se někdy v budoucí epizodě. Mě v této epizodě zaujaly dvě věci. První má návštěva placu a zjištění, jak si poradili s otřesem místnosti v důsledku bombardování. Režisér Peter DeLuise křičel: „Bum! Zemětřesení!“ a členové štábu kropili herce prachem a pískem. Druhá věc, která mě zaujala, byly ty šílené mimozemské sklenice, které byly TAK mimozemské, že byly úplně všechno, jen ne intuitivní.  Vlastně myslím, že si z toho Rick udělal legraci tím, že ji vzal, zvědavě si ji prohlédl, otočil ji a napil se z druhé strany. Tohle bylo to nejlepší od Petera DeLuise a jeho snažení mít více mimozemských rekvizit (od kulatých kladiv po červená kiwi) byly pro Paula a mě zdrojem neustálého humoru.

4x03 – Odkaz Ataniků (Upgrades)

Toto byla epizoda, která mi ukázala realitu psaní scénářů. Fakt je, že jako producent seriálu je vaším úkolem postarat se, že epizoda bude tak dobrá, jak jen může být. Výsledek je takový, že se po vás chce, abyste obsadili nejlepší herce, vybrali nejlepší kostýmy a rekvizity, odsouhlasili ty nejlepší vizuální efekty, vybrali nejlepší verzi a, což je nejdůležitější, dohlédli na to, ať je scénář co nejlepší. To často zahrnuje poskytování scénáristovi detailní poznámky o přepisu. Občas (ale sakra mnohem víckrát, než vy drazí čtenáři tušíte) to zahrnuje procházení scénáře, který není váš – cokoli od dialogu po přepis celého scénáře. Ale i v případech, kdy je scénář zevrubně přepsán, je zásluha uznána původnímu autorovi. A tak jsem, už tolikrát, že to nedokážu spočítat, musel držet jazyk za zuby (nebo zatnout pěsti), když jsem se vždy dočetl, že scénárista X dostal zásluhu jako autor a já věděl, že pochvalu měl spíše dostat Brad, Robert nebo Paul. Vzpomínám si, jak Paul seděl v naší kanceláři během produkce a byl pobaven, protože byl nominován na cenu za dva scénáře, které napsal: první, za kterou byl uznán jako spoluautor, ale kterou jsem napsal ve skutečnosti já a druhá, za kterou nebyl uznán jako autor, ale napsal ji. Je to divný, divný byznys. Každopádně, v případě Odkazu Ataniků  to bylo tak, že prvotní scénář byl naprosto odlišný od toho finálního. Původní verze byla velice vážná, ale potom, co ji procházel Robert Cooper, byla pozměněna do vtipné verze, která je jedna z mých oblíbených.  V této epizodě musím vyzdvihnout silové pole z lepicí pásky (sice vylepšené triky, ale pořád to byla lepicí páska – líbilo se mi sledovat našeho hrdinu, jak do ní v běhu vráží svůj obličej).

4x04 – Na rozcestí (Crossroads)

V původní verzi scénáře Teal’c provede svoji pomstu na Tanithovi a epizoda končí, pokud ne šťastným, tak jistě uspokojujícím koncem.  Ale Brad místo toho navrhnul, že ukončíme epizodu tím, že Teal’c uvázne a Tanith unikne – alespoň prozatím. Vzpomínám si, jak Paul říkal: „To je dost temné.“ „Mám rád temno“, odvětil Brad. A to i já. Původní verze také obsahovala odkaz na fakt, že Teal’c se rozvedl se svou ženou, tím byl osvobozen a mohl pronásledovat svou dávnou lásku. Bohužel z nějakého důvodu se tento odkaz do finálního scénáře nedostal. Výsledkem bylo, že se pro mnohé fanoušky stal Teal’c děvkařem. V této epizodě musím vyzdvihnout ty zatracené Tok'ří špice, dikobrazí stěny a smrtelné židle s vysokými opěradly. Je zázrak, že se na ně nenabodli.  

4x05 – Rozděl a panuj (Divide and Conquer)

Někteří označuji tuto epizodu jako původ velké debaty mezi těmi, co chtěli vztah Sam-Jack a těmi, co ne. O’Neill a Carterová tady konečně přiznávají své pocity, ale to nebylo až takové překvapení. Ti, co jim přáli, se radovali, když se po těch třech letech stala záležitost Sam-Jack oficiální. Ti, co jim nepřáli, byli samozřejmě nadšeni méně.  A na fórech to vřelo! A nebyl to jen vztah, který zmiňovali. Byla taky tady smrt Martoufa a pokračující přítomnost postavy Anise, která byla uvedena jako odpověď na žádost tehdejšího prezidenta MGM Televize, který chtěl „sexy mimozemšťanku“. (Návrh, který si zopakoval na obrazovce, když si sám sebe zahrál v Červí díře).

 

4x06 – Časová smyčka (Window of Opportunity)

Neměli jsme tušení, že se tato epizoda stane tolik oblíbená mezi fanoušky, ale když se teď ohlížím zpět, tak je jednoduché proč. Je to jedna z těch zábavných epizod s přímočarou premisou, která umožňuje našim postavám zářit v neobvyklých způsobech. Obzvláště Jack a Teal’c, kteří v minulých epizodách museli spoléhat na Daniela a Carterovou. Když došlo na vědu a Antiky, museli náhle být a jednat jako oni. Ano, je to naše verze Groundhog Day, ale funguje to, protože koncept časové smyčky je to druhořadé k srdci příběhu – postavám. První nástřel scénáře byl jiný, mnohem temnější. Děj zahrnoval tým cestující na planetu, který byl následně uvězněn v nekonečné časové smyčce vytvořené umírající rasou pátrající po řešení, jak zabránit blížící se katastrofě (což se nakonec stalo základem vysvětlující původ zařízení, který zmínil Malikai). Rob navrhnul jiný pohled na časovou smyčku, zatímco já byl zpočátku nejistý (Vzpomínám si, jak jsem se ptal: „Není tohle Groundhog Day?“ „Jo, je“, odvětil Rob).  Ale mýlil jsem se (to se během prvních pár let ohledně Robových nápadů stávalo často).

V této epizodě se mi líbilo hodně věcí, ale mezi mé nejoblíbenější patří části „hrátky s časem“. A, stejně jako Groundhog Day aspekty této epizody, se téměř nestaly. Na epizodu bylo málo času, bylo jasné, že musíme přijít s několika scénami navíc. To Bradovi umožnilo udělat něco, co vždy chtěl: vidět naše postavy hrát golf přes bránu. A tak bylo přidáno několik scén (byly všechny napsány, tudíž žádná improvizace, jak si někteří fanoušci mysleli). Žonglování, Teal’covy nárazy do dveří, Jackova jízda na kole po chodbách SGC, Jackovy pokusy o hrnčířství, hraní golfu přes bránu a, ach ano, POLIBEK. Ten byl Paulův nápad a mně se to líbilo. Poznámka:  Ujistili jsme se, že Jack předal svoji oficiální rezignaci, tak aby to bylo podle našich poradců z letectva.

4x07 – Vodní brána (Watergate)

Skvělá epizoda, na které mám rád hodně věcí, ale na dvě nezapomenu ohledně produkce. První je Paulova extrémní reakce na scénu, kde je objeven zmrzlý Maybourne. V tomto případě Paul (alias Kapitán Logika) nemohl přijmout fakt, že by někdo mohl zamrznout ve vzpřímené poloze. Raději se hádal, že pokud by měl někdo umrznout k smrti, tak by se svalil na zem ve snaze udržet si teplo. Fakt, že byl Maybourne nalezen na nohách, pevně zmrzlý, naznačuje náhlé zmražení, což se tady nestalo. Každopádně to nebyl poslední logický úlet. Který by mého scénáristického kolegu rozladil, ale pamatuji si to proto, že byl tak rozzlobený. Drhou věcí je název. Myslel jsem si, že si dělá Rob legraci, když ji nazval Watergate, přísahám.

4x08 – První hostitelé (The First Ones)

Peter DeLuise v této epizodě, která byla první z řady dalších epizod týkajících se Unasů, pěkným stylem boří meze scénáristů. Peterova kancelář se nacházela naproti přes chodbu od té mé a kdykoliv někdo vzal s sebou na návštěvu své dítě, museli se chtě nechtě zastavit u Petera, pro kterého to byla běžná praxe stýkat se s malými šťastnými hosty. Vždy začal větou: „Zatáhni mě za prst“, po které následovala imitace Dinosaura Barneyho. Není třeba zmiňovat, že jej děti zbožňovaly a během každé naší prohlídky jsme se u něj museli zastavit. Tedy až do doby, kdy jsem si v kanceláři vystavil sochy ve stylu super padouchů.

4x09 – Spálená země (Scorched Earth)

První scénář, který jsme kdy napsali pro Hvězdnou bránu, ten který nás dostal do štábu, byl produkován jako devátá epizoda čtvrté sezóny. Než Paul přišel s názvem Spálená země, tak jsem jednoduše scénář nazýval „Čí Je To Vůbec Planeta?“. Konečná verze se od první dosti liší, největší rozdíl je konec.  V původní verzi Daniel přesvědčí Lotana, aby učinil obtížné rozhodnutí, zničit svoji loď a stavební bloky celé rasy, čímž zanechá planetu Enkaranům. V poslední scéně sedí Daniel sám ve své ubikaci a poslouchá Lotanův dárek na rozloučenou: hudbu již zaniklé rasy. Konec byl pozměněn, aby dovolil kompromis vedoucí ke šťastnějšímu  konci pro všechny. Zatímco mi nevadilo posunutí k pozitivnějšímu konci příběhu, stále lituji, že se řešení problému, tehdy, zdálo užitečné a jasné.

Další aspekt scénáře, který se nedostal na obrazovku, bylo řešení konfliktu v jádru epizody mezi Jackem a Danielem. V jednom bodě se Jack rozhoduje, že odpálí bombu ke zničení Lotanovy lodě, vědíc, že Daniel je na palubě. Bomba nikdy nevybouchla, ale ten záměr tam byl – pokusit se zachránit celou rasu za cenu života blízkého přítele. Obhajitelné rozhodnutí? Fanoušci byli rozděleni, a tím více, že konflikt nebyl nijak zjevně vyřešen. Žádná Jackova omluva. Nic. Vlastně popravdě, jedna napsána byla. Omluva ve stylu, kdy vidíme Jacka, kdy přichází za Danielem na konci epizody a říká něco ve stylu: „Jen abys věděl, jsem rád, že jsem tu loď nevyhodil do vzduchu“, přičemž Daniel odpověděl: „Jen abys věděl, to i já.“   Z nějakého důvodu to herci shledali jaksi nemastné, neslané a navrhli, že s něčím přijdou během natáčení. Což se bohužel nikdy nestalo. To byla jedna velká zkušenost a od této epizody dál, když jsme prováděli hromadné čtení a já věděl, že se herci nelíbí daná replika a nepožádal o alternativu, tak já ji vždy dodal.

---

Překlad: Ex-SOLDIER
Korekce: Scimani

---