Vše o seriálu Hvězdná brána, Stargate SG-1, Atlantis & Universe

Základní technologie hvězdné brány

Základní technologie hvězdné brány / Obstrukce, odolnost a další použití hvězdných bran / Sítě hvězdných bran / Jiné varianty hvězdných bran a zákulisí

Stránka: 1 2 3 4

Základní specifikace / Jména hvězdných bran / Technické specifikace hvězdné brány / Červí díra / Nestabilní vír / Horizont událostí / Látkový přenos / Napájecí energetický zdroj / Chevrony / Adresy hvězdných bran

Úvod do hvězdných bran

Předem se omlouvám, že se některé věci opakují vícekrát ve stručnější formě, ale u technologie hvězdné brány je vše tak propletené, že to je pro vysvětlení určitých pojmů potřeba, ale samozřejmě budou mít opakující se věci i samostatný odstavec, kde budou popsány podrobně.

Hvězdné brány, také nazývané Astria Porta v antičtině a Chappa'ai v goa'uldštině, jsou zařízení postavená Antiky, která vytvářejí uměle vytvořenou červí díru, což umožňuje téměř okamžitou přepravu mezi dvěma vzdálenými body v prostoru. Hvězdné brány jsou často považovány za největší antický výtvor, a proto jsou Antikové často nazýváni stavitelé bran. Antikové, Asuřané, Tolláni (s pomocí Noxů) a Oriové jsou jediné známé rasy, kterým se podařilo vybudovat, nebo pomocí vlastní technologie postavit hvězdné brány.

Původní návrh hvězdných bran vymyslel Alteran jménem Amelius, který měl nápad, jenž formuloval noc před odchodem Alteránů ze své domovské galaxie do Mléčné dráhy. Není ale známo, zda skutečně postavil první síť hvězdných bran. Nejstarší antická technologie nalezená v Mléčné dráze je právě jedna z hvězdných bran nacházející se původně v Antarktidě na Zemi, u níž se odhaduje stáří na více než 50 milionů let. Ovšem byla to už druhá generace bran, protože hvězdné brány používané u mise Destiny jsou ještě starší (Archa pravdy).

Základní specifikace

Nahoru

Jména hvězdných bran

Antikové rozmístili hvězdné brány na tisících planet v několika galaxiích. Jsou takovým vynálezem, že i poté, co se Antikové povznesli, zůstává tato technologie stále přístupná všem ostatním rasám, ale jen málokterá opravdu ví, jak fungují a jak se dají využít. Stále po miliónech let je to zatím nejlepší způsob cestování vesmírem pro mnoho ras. Některé rasy, jako Goa'uldi, si vybudovali svá impéria právě okolo planet s branami a přijali je za vlastní a staly se tak nedílnou součástí fungování jejich kultury.

Na druhé straně, plno ras si vytvořilo svá vlastní jména pro tuto technologii hvězdných bran. Samotní Antikové ji nazývali Astria Porta, jak už jsem uváděl na začátku. Anglické slovo Stargate (hvězdná brána po česku) je převzaté po goa'uldském názvu Chappa'ai, z něhož to tak přeložil Dr. Daniel Jackson. Lidé z K'Tau nazývali bránu jako anulus, nebo Salishové jí říkali kruh stojící vody. V galaxii Pegas je zase známa mezi vesničany jako kruh předků a jeho varianty, nebo byly na ně odkazy jen jako kruh nebo brána. Wraithové jim říkali zase portál. Prostě skoro každá rasa, co je zná, si je pojmenovala po svém (SG-1 1x01-02 – Děti bohů, 5x05 – Rudé nebe, Archa pravdy, SGA – 1x01-02 – Vynoření).

Ačkoliv jsou hvězdné brány na mnoha planetách, většina ras, které je znají, jsou relativně primitivní a považují tuto technologii spíše jako božské povahy, o čemž svědčí třeba názvy jako kruh bohů, průchod do podsvětí nebo kruh temnoty. V mnoha případech byl odkaz na bohy nebo zlo v názvech pocházejících z Goa'uldů, nebo v galaxii Pegas z antických legend a jejich současné využití Wraithy (SG-1 1x06 – První přikázání, 3x08 – Démoni, 6x20 – Svědek minulosti).

Nahoru

Technické specifikace hvězdné brány

Hvězdná brána vytváří stabilní červí díru mezi ní a jinou hvězdnou bránou kdekoliv v síti bran, která umožňuje téměř okamžitě cestovat z výchozí do cílové brány, ale ne opačně. To je důležitý předpoklad, protože jestli vejdete do aktivované cílové brány, je po vás, protože protokol umožňuje cestovat jen jedním směrem. Pokud je brána aktivovaná, vytváří násilně výbuch energie v podobě ničivého nestabilního víru neboli kawoosh, vyvrhnutého směrem od brány do určité vzdálenosti. Je to způsobené velkým množstvím energie potřebné k vytvoření stabilní červí díry a přitom otevření jedné brány je mnohem méně energeticky náročné. Tento nestabilní vír zničí vše, co mu stojí v cestě a s čím přijde do kontaktu, ale pokud je horizont událostí blokován něčím ve vzdálenosti od něj maximálně do několika mikrometrů, vír je potlačen. Toto dokáže například iris, technologie na pozemské bráně, která byla vyvinuta kvůli ochraně, aby k nim nemohlo nic projít bránou, pokud si to nepřejí. Také to umožňoval štít na bráně v Atlantidě. To jsou jediné známé dva případy, kdy jsme viděli potlačený nestabilní vír při normálním vytočení hvězdné brány. Po tomto se vír ustálí v horizontu událostí, který asi nějak kmitá a není stálý, protože připomíná louži vody trochu rozvířenou větrem. Horizont událostí pak cestovatele rozloží, je přepraven červí dírou společně se vzorcem k cílové bráně a tam je v horizontu událostí opět sestaven v původní podobu. Hvězdná brána zůstane otevřená tak dlouho, dokud někdo cestuje, nebo má dostatek energie pro udržení spojení, i když nikdo necestuje, ale přitom ji lze udržet aktivní maximálně 38 minut. Tak dlouho udržet aktivní červí díru spotřebovává obrovské množství energie, které běžné zdroje většinou nejsou schopny poskytnout.

Jak už jsem se zmiňoval, cestování přes hvězdnou bránu je přísně jednosměrné a dá se tedy cestovat jen z výchozí brány k cílové. Toto není omezení způsobené červí dírou, ale technologií, která je pro to použita, protože jakákoliv pevná hmota, která vstoupí do červí díry, nemůže přežít proces přesunu. Proto má každá z obou bran, jinou funkci. Výchozí brána převádí živou bytost, věc nebo energii na nejzákladnější prvky, v tomto případě na subatomární částice, a ty jsou společně se vzorcem přeneseny k druhé bráně pomocí červí díry, kde je cílová brána opět složí do původní podoby, přitom se zachová i moment hybnosti. Provést opak je tak pro cestovatele smrtelný, protože je jedné bráně přiřazena funkce rozkladu a druhé složení, takže když někdo vstoupí do cílové brány, je sice také rozložen ale už s neznámým vzorcem a na výchozí bráně už nemůže být složen zpět, protože to nemá v programu a ani není znám vzorec, takže by měl vyjít ven jen jako zbytková energie. Není ale přesně známo, co by se stalo, kdyby to tak někdo udělal, ale Teal'c jednou prohlásil, že o někom ví, kdo se o to pokusil při jedné příležitosti, ale jeho smrt byla velmi nepříjemná. Další detaily opačného přesunu nejsou známy (SG-1 3x17 – Sto dní).

Hvězdná brána je obrovský supravodič složený téměř výhradně z naquadahu a je schopný zvládat energii prakticky z jakéhokoliv zdroje, i když některé zdroje jsou zřejmě méně výkonné než ostatní. Její design ji činí neuvěřitelně odolnou, dokonce ani přímý dopad meteoroidu ji nezničil a přežila také havárii kosmické lodi. Naquadah ve hvězdných branách umožňuje udržet mnohokrát více potřebné množství energie pro červí díru, ale má také své limity. Pokud by se nahromadilo více energie, než je maximální únosná mez, brána bude zničena v ohromné explozi, která by mohla potenciálně zničit veškerý život na planetě velikosti Země (SG-1 6x01 – Spása, 7x17 – Hrdinové).

Ačkoli se různé generace hvězdných bran liší v designu, mají několik společných prvků. Za prvé, všechny brány mají skupinu symbolů rozložených kolem vnitřního prstence, 39 na branách v Mléčné dráze a 36 na branách v galaxii Pegas a v misi Destiny. Dále mají devět chevronů rozmístěných rovnoměrně po vnějším okraji, ale v galaxii Pegas je na některých vesmírných branách z neznámého důvodu jen 8 chevronů. Symboly na branách v Mléčné dráze a galaxii Pegas představují souhvězdí, zatímco v misi Destiny byly použity nějaké abstraktní symboly pro nedostatek konzistentních hvězdných soustav, také hlavně z důvodu obsáhlé sítě po mnoha galaxiích. Tyto dvě vlastnosti se používají jako souřadnicový systém pro brány, kterým se zaměřují a vytvoří spojení s jinou bránou. Každý chevron se uzamkne na konkrétním symbolu, což umožňuje bráně spojit se s jinou. Toto je známé jako adresa brány, která je popsána z hlediska toho, kolik symbolů je potřeba pro vytočení jiné brány, 7 uvnitř jedné sítě bran, 8 do jiné sítě bran a nejvíce může být devět. To je specifický případ, kdy se dá spojit s Destiny a má ještě dvě podmínky. Za prvé to musí být brána v Mléčné dráze a za druhé potřebuje mnohem více energie, než je běžné, takže to nezvládne každá.

Pro standardní sedmi-prvkovou adresu znamená prvních šest symbolů body v prostoru, které tvoří trojrozměrné souřadnice místa určení. Sedmý symbol představuje výchozí bod a je unikátní pro každou bránu (to ovšem bylo jen ve filmu a to je jeden z problémů této technologie cestování vesmírem, viz zásadní poznámka). Pokud je potřeba se spojit s jinou bránou, která leží mimo síť bran, ze které vytáčíme (v jiné galaxii), je potřeba osm symbolů. Adresa s devíti symboly vlastně už není adresou, ale je to spíše jakýsi kód a nepředstavuje adresu umístění druhé brány. Umožňuje spojení s konkrétní hvězdnou bránou na palubě antické lodi Destiny bez ohledu na její umístění v prostoru. Toto se povedlo z Mléčné dráhy jen dvakrát, protože to vyžaduje obrovské množství energie a obě planety, které to umožňovaly, byly přitom zničeny, jelikož energie navíc, která byla potřeba, byla brána z nestabilní rudy v jádru planety a ta pak planetu roztrhala (SG-1 1x01-02 – Děti bohů, 2x15 – Pátá rasa, SGA 1x01-02 – Vynoření, SGU 1x02 – Vzduch, 1x07 – Země, 1x19 – Vpád).

Hvězdné brány uvnitř galaxie jsou vzájemně propojeny v síti, obvykle prostřednictvím zařízení DHD (zadávací zařízení). Tato síť kompenzuje sama automaticky hvězdný posuv, takže každá brána s funkčním DHD se dokáže správně spojit s jinou. Pokud nemá DHD, buď se jí nepodaří spojit s jinou, nebo podaří v případě menších odchylek (vzdáleností planet), ale může cestující z cílové brány hrubě vyhodit ven kvůli nečekané odchylce v postavení brány. Mezi známé sítě bran patří ty v Mléčné dráze, galaxii Pegas, galaxii Ida, Alteránské galaxii (ze které cestovali do Mléčné dráhy stavitelé bran) a sítě bran vytvořené konstrukčními loděmi pro misi Destiny (SG-1 1x01-02 – Děti bohů, 2x15 – Pátá rasa, SGA 1x01-02 – Vynoření, SGU 1x02 – Vzduch).

Nahoru

Červí díra

Podívejme se podrobněji na červí díru, její funkci a efekty, které provázejí její vznik. Ve fyzice hvězdné brány je červí díra označována spíše jako "tunel" vytvořený mezi dvěma aktivními hvězdnými branami, z nichž na jedné byla úspěšně zadaná adresa druhé brány a umožňuje cestování v jednom směru mnohonásobně rychleji než světlo. Červí díra je podprostorový most vytvořený mezi dvěma lokalitami, která umožňuje přenášet objekty z jednoho konce na druhý v okamžiku. Samotnou červí dírou se necestuje rychleji než světlo, ale je pouze zmenšena vzdálenost potřebná k dosažení určitého umístění v prostoru, podobně jako hyperprostor, ale mnohem efektivnější. Pokud by bylo použito ZPM pro pohon asgardského hyperpohonu, loď by dosáhla Lantey v galaxii Pegas od Země v řádu hodin. Pokud by ovšem byla loď přenášená červí dírou, tato cesta by trvala asi 20 sekund a dosáhnutí bližších planet kolem 3 sekund. Červí díry jsou v podstatě hmotové vakuum, jakýsi samostatný prostor, jehož teplota je velmi blízká absolutní nule (-273,15 °C).

Dvě jediné známé metody vytvoření stabilní červí díry jsou právě hvězdné brány a potom také pohon červí díry instalovaný přechodně na Atlantidě Dr. Zelenkou. Při zadání adresy druhé brány s sebou brány komunikují podprostorem a rychle si vymění přesné informace o poloze, čímž se vytvoří spojení mezi branami v podobě červí díry. Takto vytvořená červí díra je, jak jsem se zmiňoval, pouze jednosměrná a dá se odpojit jen na výchozí bráně.

Těsně před vytvořením červí díry se na branách vytvoří horizont událostí, jenž má funkci rozložit hmotu, která chce projít červí dírou a tím nedojde k poškození nebo zabití vlivem velmi nízké teploty. Rozložená hmota se defakto vystřelí červí dírou k druhé bráně a druhý horizont událostí hmotu zpět rematerializuje do původní podoby. Pokud je na cílové bráně velmi blízko horizontu událostí nějaká bariéra, brána není schopna provézt rematerializaci a objekt je zničen. Červí díra může být také vytvořena loděmi a udržována zevnitř, jako tomu je v případě pohonu červí díry, který byl viděn u Atlantidy. A opět, jak jsem se již zmiňoval, hmota, která vstoupí do příchozí červí díry, bude zničena a rozložena v energii případně rádiové vlny, protože jsou takto vytvořené červí díry jednosměrné.

Pokud červí díra prochází sluneční erupcí, mohou magnetické poruchy zapříčinit cestování v čase, které je závislé na intenzitě a umístění erupce. Také nastal případ, kdy nešlo jen o cestování časem, ale přímo do alternativní reality, ale to bylo vytvořené záměrně a normálně se takové případy nevyskytují (SG-1 2x21 – Rok 1969, 4x16 – Rok 2010, 9x13 – Rezonanční efekt, SGA 4x20 – Poslední muž).

Červí díry mohou také nabrat nějakou hmotu cestou, i když příchozí brána může tuto přebytečnou hmotu při rematerializaci odstranit, nebo dokonce k ní nedorazí. To se stalo při jedné příležitosti, kdy procházela červí díra jednou hvězdou a nabrala přitom super těžký prvek, čímž se hvězda destabilizovala a přesunulo se její vyzařování do infračervené oblasti spektra. To mělo za následek zastavení fotosyntézy rostlin na nedaleké planetě a záhy by zahubilo celý život. Proti těmto možným případům byly právě vytvořeny Antiky na branách bezpečnostní protokoly, aby k tomu nedocházelo, ale v tomto případě se zadávala adresa přes zadávací počítač ze Země a museli nějaké protokoly obejít (SG-1 5x05 – Rudé nebe).

Výjimky v délce aktivní červí díry

Za normálních okolností může být červí díra aktivní pouze maximálně 38 minut. Tomu se lze vyhnout několika různými způsoby. Nejčastější způsob je přidáním mohutného externího napájení. Jedna rasa energeticky bohatých kapalných bytostí byla schopna poskytnout dostatek energie pro bránu, aby zůstala otevřená po dobu několika dní a ve spojení s ruskou sondou MALP, udržovala nepřetržitý rádiový signál přes horizont událostí. Další možností je ničitel bran. Původně antické zařízení, které využíval Anubis pro zničení brány na Zemi. Zařízení bylo schopné vysílat do otevřené hvězdné brány nepřetržitý proud energie, která se kumulovala v příchozí bráně. Energie se v ní hromadila, než překročila kapacitu brány, což způsobilo její explozi. Také Asuřani byli schopni udržet hvězdnou bránu aktivní skoro neomezeně dlouho, když ji používali pro zbraň (silný energetický paprsek) napájenou ZPM. Brána čerpala energii z paprsku a vzhledem k tomu, že měli relativně neomezený přísun ZPM, mohli ji udržet aktivní tak dlouho, jak bylo třeba (SG-1 4x07 – Vodní brána, 6x01-02 – Spása, SGA 3x20 – Zaútočit první).

Bylo také prokázáno, že udržení aktivní červí díry za maximální mez 38 minut, šlo i bez obrovského množství energie. Když byla brána na Zemi spojena s planetou v blízkosti černé díry, teorie relativity nechala brány stále otevřené i po uplynutí lhůty, protože na obou branách plynul čas jinak rychle. Zatímco na bráně u černé díry uplynula jen chvíle, pro bránu na Zemi to bylo velmi dlouho. Brána by se pravděpodobně odpojila sama po uplynutí doby 38 minut u černé díry. To by mohly být ovšem roky na Zemi, záleželo by na vzdálenosti brány od černé díry. Čím blíže by byla k černé díře, tím větší časový rozdíl by byl. Orijská superbrána používala umělou singularitu jako zdroj energie, která ji mohla udržet otevřenou donekonečna v případě potřeby, ačkoli byly obvykle neaktivní. SG-1 také využila černou díru k udržení spojení mezi branami, jak dlouho chtěli v případě superbrány a zabránili tak Oriům k přesunu dalších lodí do Mléčné dráhy (SG-1 2x16 – Černá díra, 9x06 – Předsunutá základna, 10x03 – Projekt Pegasus).

Nahoru

Nestabilní vír červí díry

Nestabilní vír červí díry je také někdy přezdíván jako kawoosh a jedná se o výbuch nestabilní energie vycházející z brány při aktivaci. Je to vlastně výsledek uvolnění přebytečné energie při vytvoření červí díry. Jak jsem se již zmiňoval, vír je schopen rozložit všechno, čeho se dotkne, včetně živé tkáně. Tok'rové měli například zvyk takto pohřbívat své mrtvé, kteří byli umístěni na dřevěném podstavci před bránou, a následně byla vytočena nějaká adresa. Podobným způsobem prováděli sebevraždy vězni na vězeňské planetě, kteří si mysleli, že se tak dostanou do nebe a posmrtného života, nebo se prostě zbaví svého utrpení ve vězení. Jednou byl nestabilní vír použit pro zničení antického dálkového komunikačního zařízení, aby přerušili spojení, protože nepřišli na jiný způsob (SG-1 2x03 – Ve vězení, 6x09 – Svornost, 9x03 – Počátek).

Superbrána postavená Orii také vytváří nestabilní vír červí díry, ale ten je s mnohem větší intenzitou, protože je potřeba mnohem více energie pro vytvoření červí díry mezi galaxiemi a ještě pro tak obrovský rozměr, aby mohly prolétnout lodě. Nestabilní vír u superbrány je jednou ze dvou věcí, které dokážou překonat štít orijské válečné lodi. Tou druhou je asgardská paprsková zbraň předaná lidem (SG-1 10x03 – Projekt Pegasus).

Asgardské automatické zadávací zařízení je schopné potlačit vytvoření nestabilního víru při vytočení adresy. Povznesené bytosti mají také tuto schopnost ho potlačit jen pomocí své mysli. A Noxové dokáží aktivovat bránu a potlačit nestabilní vír jen silou vůle, takže jsou známé jen tyto tři rasy, které to dokáží (SG-1 1x08 – Noxové, 4x01 – Malá vítězství).

Když byla Atlantida infiltrována Michaelem Kenmore, byl nestabilní vír použit pro zničení převážné většiny Puddle Jumperu, se kterým se na ni dostal. Přední část lodi ovšem byla mimo dosah víru. Zelenkovi se podařilo sklopit štít brány, což dovolilo McKayovi vytočit hvězdnou bránu z jiného Jumperu (SGA 5x14 – Návrat marnotratného syna).

Nahoru

Horizont událostí

Horizont událostí je hranice časoprostoru u červí díry. Tento horizont u hvězdné brány má podobu stojíc vody, která se malinko vlní, jako kdyby jí ofoukl větřík. Samotná Samantha Carterová byla při jeho prvním spatření ohromena, že přímo viděla výkyvy v časovém horizontu, které se jevily jako vlny na vodě. Pokud se něco nachází v horizontu událostí a neprošlo jím to celé, bránu nelze normálně deaktivovat. Pravděpodobně jeden z bezpečnostních protokolů Antiků. I když to bylo vidět u prototypů hvězdných bran, jak Eli Wallace strčil do horizontu událostí ruku, aby zabránil odpojení a skoku Destiny do FTL, je pravděpodobné, že něco podobného mají i novější brány.

Naproti tomu horizont událostí černých děl není možné spatřit normálním vnímáním, protože mají tak silnou gravitaci, že ani světlo neunikne a k našemu oku se tedy jeho obraz vůbec nedostane (Hvězdná brána, SG-1 1x01-02 – Děti bohů, 1x15 – Singularita, 10x03 – Projekt Pegasus).

Nahoru

Látkový přenos

Přenos látky z jednoho místa galaxie na druhý je vlastně proces o třech krocích: dematerializace, samotný přenos a rematerializace. Když objekt prochází horizontem události, jsou jeho údaje načteny do vyrovnávací paměti. Horizont událostí pouze dematerializuje objekty v samostatných jednotkách (jedna osoba, jeden předmět, jedna loď atd.), takže každý objekt, který celý nevstoupí za horizont událostí, může být ještě bez problémů odstraněn, pokud si nepřejeme, aby nakonec prošel bránou. Brána nezačne s přenosem, dokud neprojde objekt zcela horizontem událostí. To zajišťuje, že jsou opravdu přeneseny celé objekty najednou. V případě více objektů, které jsou součástí většího celku, jako jsou například lodě, počítá se to jako celý objekt a proto má prioritu, než jeho menší součásti a brání přenosu, dokud celá loď nevstoupí za horizont událostí. To platí jak pro vytáčecí tak přijímací brány. Menší objekty uvnitř celku, které celé už prošly horizontem událostí, se dematerializují, ale nedojde k přesunu, dokud nevstoupí za horizont událostí celý nadřazený objekt (SG-1 1x03 – Nepřítel je uvnitř, 3x18 – Odstíny šedi, SGA 1x04 – Třicet osm minut).

Jakmile je celý objekt ve vyrovnávací paměti neboli zaknihovaný, jak se tomu také říká, je přenesen ve formě energie do cílové brány. Napájení je zajištěno pomocí vytáčené brány. Pokud dojde k přerušení dodávky energie, červí díra se může odpojit předčasně, což může zabránit energii do rematerializace v původní objekt, nebo prostě uvolní energii původní hmoty do vesmíru, pokud přestane existovat cíl určení (například při zničení cílové brány). Pokud ovšem dojde z nějakého důvodu k přerušení červí díry, například zničením zdroje energie výchozí brány, objekt, který byl na cestě, ještě není ztracen, protože bude stále uložen ve vyrovnávací paměti cílové brány. Ovšem tam nebude navěky, protože při každém použití brány se vyrovnávací paměť vymaže. Získat někoho zpět z vyrovnávací paměti je velmi obtížné a je k tomu nutné mít originální DHD. Nikdo během tohoto procesu nesmí použít bránu k cestování (SG-1 5x05 – Rudé nebe, 5x14 – 48 hodin, SGA 1x04 – Třicet osm minut).

Poslední fází je pak rematerializace v horizontu událostí v přijímací bráně. Před rematerializací přijímací brána ještě kontroluje, zda je opravdu celý objekt ve vyrovnávací paměti, aby se ujistila, že bude zase celý složen v pořádku. Když je objekt rematerializován, všem ostatním cestujícím a objektům jsou během tohoto procesu implantovány překladatelské nanity, aby nedošlo k překrytí a nesložilo se třeba více objektů v jeden jediný. A jak už bylo výše zmíněno, každé další aktivování brány vymaže vyrovnávací paměť, aby mohla přijmout nové informace, což opět předchází případnému překrytí vzorců, jež by mohlo být nebezpečné pro reintegraci. Pokud bude z připojeného DHD na cílové bráně odstraněn ovládací krystal, pak se horizont událostí vytvoří bez vytvoření červí díry a vše uložené ve vyrovnávací paměti může být zpětně reintegrováno, pokud nebyla mezitím vymazána (SG-1 5x14 – 48 hodin).

Několik aspektů bran je potřeba pro to, aby fungovaly jako užitečný transportní systém. Objektu vstupujícímu do výchozí hvězdné brány je zachována veškerá kinetická energie těsně před vstupem za horizont událostí. Takže například, osoba jak vstoupí do hvězdné brány, její pohyb přesně pokračuje na cílové bráně, nebo zbraně střílející do hvězdné brány zanechávají za cílovou bránou tu samou spoušť jako bez brány. Horizont událostí je schopen určit rozdíl mezi pasivním a aktivním kontaktem blízkého objektu, aby se zabránilo nechtěnému přenosu. To je to, jak jsem psal u výchozí brány, že je potřeba mít ve vyrovnávací paměti celý objekt, jinak k přenosu nedojde.

Tento proces také udržuje věci, jako je vzduch a voda, které přirozeně vyvíjí tlak na své okolí, od průchodu bránou a zároveň umožní lidem a objektům záměrně poslaných bránou, projít volně. V jednom případě u vody, která zcela nezakrývala bránu, došlo ke kontaktu a tlaku na horizont událostí a štít brány Atlantidy a udržovala ji aktivní po maximální dobu 38 minut, než se vypla. V jiném případě brána spadla do lávy a zdálo se, že krátce vstoupila do horizontu událostí před tím, než se vypla (SG-1 4x07 – Vodní brána, SGA 2x19 – Peklo, 5x06 – Svatyně).

Nahoru

Napájecí energetický zdroj hvězdných bran

Pro vytvoření odchozí červí díry je vždy nutný zdroj napájení a energie je obvykle dodávána bezdrátově pomocí DHD, ale jakákoliv brána může přijmout příchozí červí díru, ať má napájení nebo ne. Vytáčecí brána je ta, která dodává veškerou energii pro cestování hvězdnou bránou. V několika případech byly brány vytáčeny ručně, když nebyly k dispozici prostředky pro aktivaci brány. Toho bylo dosaženo tím, že bylo k bráně přivedeno dostatečné množství energie jiným způsobem a pak otáčením prstence se symboly se ručně uzamykaly symboly v chevronech. Stačí jen, když je energie přivedena přímo k naquadahu v bráně, který brána obsahuje a vytáčení může začít.

Viděli jsme například využití od blesku, jehož energie postačovala pro několik sekund přenosu, nebo pomocí studené fúze v rostlinách od Liney. Brány také mají způsob využití energie z blízké (v relativním vyjádření) kvantové singularity, ačkoli není známé, jaké metody se pro to využívá. Brána s odchozí červí dírou určuje, jak dlouho bude červí díra otevřená, ale i to má v běžném využití přes DHD své meze, které jsou 38 minut. Za určitých podmínek potřebuje výchozí brána pouze minimální energii pro krátké připojení, pak cílové bráně může poskytnout dostatek energie pro udržení spojení. Totéž platí v případě, že v odchozí bráně dojde k výpadku napájení během přenosu a pokud příchozí brána má DHD, poskytne jí napájení do doby, než bude reintegrace kompletní (SG-1 1x11 – Tantalova muka, 2x03 – Ve vězení, SGA 1x09 – Domov).

Nahoru

Chevrony

Všechny hvězdné brány mají devět chevronů, nebo alespoň měly by mít, ale jak víme, jsou i výjimky s osmi chevrony, především se jedná o vesmírné brány v galaxii Pegas. Horní chevron prověřuje každý symbol a jemu odpovídající chevron se rozsvítí červeně. Pro cestování v rámci jedné sítě bran se používá jen sedm chevronů. Osmý chevron pak umožňuje vytvoření červí díry do jiné galaxie (jiná síť hvězdných bran). Chevrony na všech branách mají tvar písmene V.

Devátý chevron pak umožňuje připojit konkrétní hvězdnou bránu s antickou lodí Detiny pouze přes jedinou devíti-symbolovou adresu. Je známá pouze adresa z Mléčné dráhy, ale není vyloučeno, i když je to nepravděpodobné, že existuje i z galaxie Pegas. Po nějakou dobu kolovala po Mléčné dráze legenda o devátém chevronu. Představovala ale různé věci pro různé kultury. Někteří tvrdili, že je to klíč k samotnému vesmíru a pokud byste ho odemkli, mohli byste získat nevýslovnou moc.

Použití

Obecně chevron neboli zámek nemusí nutně představovat součást hvězdné brány a zde je několik příkladů.

Hvězdné brány

V prvém případě je to tedy samozřejmě součást brány. Všechny známé původní antické hvězdné brány mají devět chevronů rovnoměrně rozložených na bráně. V tomto případě se do nich uzamykají jednotlivé symboly adresy, která se vytáčí, i když některé varianty vytvořené jinými rasami, mohou mít různé množství chevronů, nebo dokonce vůbec žádné.

Destiny

Antická loď Destiny zahrnuje chevrony v interiéru i exteriéru. Celá loď je vlastně ve tvaru chevronu a mnoho pokojů obsahuje prvky připomínající chevrony, které jsou třeba namalované nebo i vyryté na podlaze. Obvykle je to klíčový prvek v designu místnosti. Může, ale nemusí to naznačovat, že chevron byl symbolem rasy Antiků, nebo měl nějaký jiný význam v jejich kultuře. Také mohl chevron představovat symbol celé mise Destiny, protože jejím úkolem bylo mimo jiné i řídit konstrukční lodě, které zanechávaly na planetách hvězdné brány a chevron je pravděpodobně symbolem hvězdné brány.

Tau'ri

Od objevu antické hvězdné brány v Egyptě a vytvoření Stargate Command (SGC), je symbol chevronu široce používán v programu Hvězdné brány Tau’riů. Používá se jako součást loga programu a stejně tak je na jednotlivých nášivkách uniforem všech členů SG týmů. Tau’ri mají také zvyk odkazovat při zadávání adresy na počty uzamčených symbolů, než je brána aktivována. Není známo, proč měla Tau’ri tento slovní popis vytáčení brány, i když mnohdy různí technici říkali postup malinko odlišně, i když to může mít něco málo společného z estetického hlediska k designu hvězdných bran Mléčné dráhy, protože to vypadá, že chevrony jakoby „fyzicky čtou“ symbol, který je pod nimi.

Nahoru

Adresy hvězdných bran

Hvězdné brány v síti bran mají vlastní souřadnicový systém, ve kterém adresa cílové hvězdné brány určuje její polohu v tomto souřadnicovém systému. Adresy jsou složeny s řady symbolů. Nejméně jich je potřeba sedm v závislosti na síti hvězdných bran a poloze cílové brány. Symboly je třeba zadat také ve správném pořadí, aby se mohla vytvořit červí díra na místo určení. Nestačí tedy, pokud známe jen všechny symboly adresy. Symboly představují jednotlivá souhvězdí viditelná ze Země, což je také hlavní úskalí této technologie a za tohoto předpokladu nemůžou hvězdné brány fungovat. Lépe byly symboly vymyšleny v původním filmu. Celý tento problém je popsán v zásadní poznámce v sekci jiné varianty hvězdných bran a zákulisí.

Adresa brány se skládá ze dvou základních částí: místo určení a výchozí bod. Prvních 6 symbolů tedy určuje místo určení, což jsou vlastně trojrozměrné souřadnice cíle v prostoru a poslední symbol představuje výchozí bod, což je místo v prostoru, ze kterého cestujeme, a identifikuje výchozí bránu. Pro cestování v rámci jedné galaxie, čili jedné sítě bran, je potřeba 7 symbolů, zatímco osmý a devátý symbol se využívá pro mnohem větší vzdálenosti mimo síť bran, ve které se nacházíme. Výchozí bod je vždy poslední symbol, který se zadává, což je v případě sedmi a osmy symbolové adresy, na rozdíl od devíti symbolové adresy, kde jsou symboly jakýmisi modifikátory, které mění způsob, jakým systém interpretuje dané souřadnice. Jde tedy spíše o devítimístný kód, než adresa v prostoru a směr. Za předpokladu, že brána má dostatek energie a cílová brána není v žádném zákrytu (například za hvězdou), po zadání adresy bezpečnostní protokoly umožní vytvoření červí díry, čímž se vytvoří průchod mezi oběma branami.

Jelikož je vše ve vesmíru v pohybu, čili i hvězdy a planety, většina adres je sama o sobě neplatných. Proto DHD obsahují automatické aktualizační vysílače, které se synchronizují podprostorem a umožňují tak opravit síť o hvězdný posuv. Tyto korelační aktualizace systému způsobí, že DHD občas vytočí další brány a aktualizuje postavení brány v síti. Hvězdná brána na Zemi ovšem klasické DHD nemá, takže SGC vyvinulo vlastní program s rovnicemi pro kompenzaci hvězdného posuvu. Superpočítač byl schopen pomocí těchto rovnic zjistit opravenou polohu zhruba tří planet za měsíc. Když byl O'Neill pod vlivem znalostí Antiků, vyvinul a přidal mnohem efektivnější rovnice pro výpočet hvězdného posuvu (SG-1 1x01-02 – Děti Bohů, 2x15 – Pátá rasa, 7x09 – Mstitel).

Typy adres

Hvězdné brány využívají několik typů adres, které představují spojení s branami v různých typech destinací.

Sedm symbolů

Sedmi symbolová adresa je základní provozní režim hvězdných bran, který umožňuje spojení s jinou bránou v rámci jedné galaxie, což je většinou jedna nezávislá síť bran. Prvních šest symbolů označuje destinaci, čili umístění v prostoru a sedmý symbol je místo původu, neboli výchozí bod, který označuje směr, ze kterého se na souřadnice v prostoru dostaneme. Tento typ adresy využívá nejmenší množství energie. Současná DHD u většiny hvězdných bran mají napájecí zdroj, který je dostatečně výkonný na to, aby umožnil vytočení tohoto typu adresy téměř neomezeně. Nejstarší známé DHD nalezené v Antarktidě bylo ještě schopno volby po padesáti miliónech let od doby, co bylo vytvořené, když jeho studeno-fúzní reaktorové jádro bylo vyčerpané a na krátkou chvíli obnovené.

Osm symbolů

Osmi symbolová adresa se využívá pro vytočení brány v jiné galaxii a tedy i v jiné síti bran. V této adrese je přidán další symbol mezi souřadnice cíle a výchozí bod, který představuje vzdálenost k existujícím bodům, jako směrový kód do jiné oblasti. Mezigalaktické adresy vyžadují mnohem více energie, než je k dispozici v normálním DHD, ale většina ras má vlastní zdroje napájení, které dodají potřebnou energii navíc. Příkladem je například energetický zdroj tyčové zbraně Goa'uldů z tekutého naquadahu. DHD jsou schopna volby těchto adres bez speciálního kontrolního krystalu (mimo síť bran v Peagasu), který je přítomen pouze na Atlantidě nebo jiného systému, který může vypočítat mezigalaktickou adresu, stejně jako například upravený zadávací počítač v SGC. Cestování z Pegasu je povoleno jen se zmiňovaným kontrolním krystalem z důvodu bezpečnosti.

Devět symbolů

Devíti symbolová adresa nepoužívá standardní konvence jiných adres, protože je určená spíše k vytvoření červí díry s konkrétní hvězdnou bránou na libovolném místě, než v cílové oblasti vesmíru. Adresa je specifický kód, který zajišťuje přístup k bráně na antické lodi Destiny. Tato loď je neustále v pohybu a tudíž se ji nedá dosáhnout běžným způsobem. Výchozí bod Země (brána z Gízy) je nezbytný jako poslední devátý symbol a tudíž se Destiny nedá vytočit ze všech bran, ale jen z většiny v Mléčné dráze, které ho obsahují (viz poznámka). Nelze také vytočit adresu Destiny bez extra velkého zdroje energie. Samotná Destiny také obsahuje devíti symbolovou adresu Země.

Tato adresa vykazuje zvláštní vlastnosti v porovnání s ostatními dvěma. Vypadá to, že na druhý konec se nedostanou rádiové signály, nebo přinejmenším ne v takové formě, kterou jsou schopny přijímače zachytit. Subjekty poslané bránou jsou také značně urychleny a přímo vylétají z brány, podobně jako u sedmi symbolové adresy při nestabilním spojení. Vzhledem k značné vzdálenosti, tato adresa vyžaduje obrovské množství energie, mnohem více, než je potřeba vytočení brány v jiné galaxii (SGU 1x01-02 – Vzduch).

Poznámka

Tato poznámka se týká problému s devátým symbolem adresy, který představuje výchozí bod brány nalezené v Gíze. To byla ovšem až druhá brána na Zemi, která tam byla dopravena Goa'uldy a ne samotnými Antiky. Původní nejstarší hvězdná brána v Mléčné dráze nalezená v Antarktidě má jiný výchozí bod. Proč tedy nebyl použit tento, když už byla Destiny v době konstrukce této brány na cestě? Odpověď není rozhodně jednoduchá, protože se jedná o bug, který byl způsoben ušetřením financí, aby nemuseli dělat více maket hvězdné brány, stejně jako v případě použitých symbolů na branách a používání obou bran na Zemi, o čemž je ale jiná a dost zásadní poznámka, která vyvrátí samotnou funkčnost takto vymyšleného modelu hvězdných bran.

Nahoru

Základní specifikace / Jména hvězdných bran / Technické specifikace hvězdné brány / Červí díra / Nestabilní vír / Horizont událostí / Látkový přenos / Napájecí energetický zdroj / Chevrony / Adresy hvězdných bran

Stránka: 1 2 3 4

Základní technologie hvězdné brány / Obstrukce, odolnost a další použití hvězdných bran / Sítě hvězdných bran / Jiné varianty hvězdných bran a zákulisí

Autor: Scimani © 2013 sg-portal.eu, e-mail: scimani@sg-portal.eu