Vzpomínky na FedCon 23, závěrečná část

1. 6. – Poslední den

Jelikož jsem měla zakoupené vouchery na autogramy Amandy, Ricka i Michaela, autogramiády byly ten den první na programu. Vcelku brzy a bez snídaně jsme se Zuzkou vyrazily k Maritimu. Na nádraží jsme si (tak trochu místo snídaně) koupila alespoň kafe ve Starbucks. Byl tam milý chlapík a zeptal se mě na jméno. Já odpověděla Iveta a chtěla jsem mu ukázat tu cedulku, co jsem nosila na krku. Bylo na ní mé jméno a společně s náramkem to byla každodenní propustka na Fedcon. On že dobrý a něco načmáral na kelímek. Říkám si okay, zaplatila jsem a počkala na kafe. Když jsem vzala kelímek do ruky, koukám, že místo Iveta napsal Ewetta. No můžu říct jedině to, že to vypadá světově a tak trochu arabsky. Zasmála jsem se a šli jsme na vlak. Ostatní se pak připojili až po poledni, jelikož na programu nic nebylo. Opravdu nic, dokonce ani žádný panel. 

Bai Ling na autogramiáděDle čísla lístku jsem měla jít na řadu kolem poledne, ale jelikož tam nebylo tolik lidí, v jedenáct už jsem byla v sále a hledala si místo ve frontě na autogram Michaela. Tak jsem tam tak stála a čekala a Michael pořád nikde. Přišla Kaithlin (manažerka Amandy alias Cruella, nebo také Scary lady) a oznámila, že mají problém s výtahy. Nevím, jestli v něm zůstal Michael uvězněný, nebo do něj ani nenastoupil, nicméně měl asi 20 minut zpoždění. Tak jsem koukala kolem sebe, hned vedlejší stůl měla Natasha Henstridge a z druhé strany Amanda a Bai Ling. Zbytek byl za mnou, podél opačné strany sálu. Netrvalo dlouho, Michael dorazil. Omluvil se a začal podepisovat. Přišla jsem na řadu vcelku rychle. Kouknul na fotku, kterou jsem chtěla podepsat, a říká „What´s this?“ (Co to má být?). Abyste pochopili, ten šikovný fotograf, kterého bych za a) nakopla a za b) vykopla, nás vyfotil tak, že dobře polovinu fotky zabíralo modré plátno za námi (asi mu nikdo neřekl, že foto na výšku také existuje). Já jen pokrčila rameny, že netuším, co mu na to říct. Michael tak naklonil hlavu a řekl něco jako „Nevadí, víc prostoru pro mě.“ Podepsal se a nakreslil mi tam obrázek. Chvíli jsem si myslela, že je to nějaký méďa. Poděkovala jsem mu a rozloučila se. Šla jsem si vystát frontu na Amandu, která byla (ne)překvapivě nejdelší.

Amanda Tapping na autogramiáděAmanda se usmívala, s každým prohodila pár slov. Sice tam byla cedule, Nefoťte při autogramiádách, ale trocha rebelie musí být, že? Takže jsem vesele fotila (samozřejmě nenápadně). Přišla jsem na řadu a podala Amandě fotku. Pozdravila mě, koukla na mé tričko a náramky S4K, které jsem měla na ruce a řekla „Thank you very much for your support“ (Děkuji za tvou podporu.) Jsem ráda, že jsem jí udělala radost. Znovu se usmála a podepsala mi fotku. Já našla odvahu, abych jí alespoň jednou větou poděkovala za to, že přijela. Mít víc času, řekla bych, že jsem z ČR a že už jsem jí jednou potkala ve stejném městě, ale na jiném místě, ale jednak jsem nechtěla zdržovat a jednak jsem si nebyla jistá, jestli bych ze sebe dostala víc než tu jednu nacvičenou větu. Odpověděla, že přijela ráda a zeptala se mě, jestli se tady dobře bavím, tak jsem odpověděla, že samozřejmě ano. Popřála mi hezký zbytek conu a to bylo naposledy, co jsem jí byla tak blízko, nebo jsem si to alespoň myslela.

Michael Shanks na autogramiáděPak jsem šla najít Zuzku, která byla na obvyklém místě v prvním patře. Ukázala jsem jí podepsanou fotku od Michaela a ona mi vysvětlila, že ten „medvídek“, je obličej Daniela Jacksona ze Stargate. Tak jsme se chvíli smály. Čekaly jsme na autogramiádu Ricka. Šly jsme si stoupnout do fronty a zjistily jsme, že není na obvyklém místě, ale v jiném sále. A fronta byla vážně dlouhá. Mezitím dorazili ostatní a my jsme tak nějak víceméně držely místo Nat, která měla také voucher na podpis. Čas se vlekl a fronta se moc nehýbala. Šel kolem chlapík a zeptal se mě, na co že tu stojíme frontu. Odpověděla jsem, že na autogram RDA a on jen „wow“ a přejel pohledem až na konec fronty. Popřál hodně štěstí a zmizel. Asi po hodině jsme se sice o pár metrů posunuli, ale jelikož jim to časově opět nevycházelo, autogramiádu přerušili kvůli dalšímu SG trio focení, ale aby se dav nevzbouřil a lidi se nehádali o místa, rozdali nám pořadová čísla, a že za hodinu se tu máme ukázat a autogramiáda bude pokračovat. Čísla nám měla zajistit, že budeme stát na stejném místě. Tohle se jim teda povedlo, jednoduché a praktické řešení. Tak jsme se vrátily k ostatním. Chvíli jsme jako obvykle povídali, smáli se. Hráli nějakou hru na mobilu (rozpoznávání log a symbolů různých firem), zajímavé, co všechno člověku utkví v paměti.

Pak jsme se Zuzkou vrátily do fronty pro autogram. Před námi byli jen 4 lidi, takže paráda. Pouštěli nás dovnitř po jednom. Uvnitř místnosti byli vždy maximálně 3 lidé. Měla jsem v ruce desky s fotkou a na ní štítek se jménem, který jsem si napsala, aby věděli, co mi mají na foto napsat. Nechtěla bych je zdržovat hláskováním jména, nebo aby mi ho zkomolili. A jeden „staffák“ u dveří na mě kouká a říká: „no dedications?“ (žádná věnování?) A to ve mně začala vřít krev. Jako vážně, zaplatila 60 € za fotku a dalších 95 € za autogram a ani mi tam nenapíše „to Iveta“? To mě teda naštvali! Ale co už. Vpustili mě dovnitř a přede mnou byli dvě slečny. Rick seděl u stolu, měl na sobě nějaké tričko nebo košili s krátkým rukávem, seděl těsně vedle větráku a evidentně mu bylo moc dobře. Tak akorát příjemně, řekla bych. Vypadal ale unaveně, stejně jako první den, nebo spíš možná ještě víc. Vedle něj postávala slečna „staffačka“ a měla dlouhou mikinu a kapuci na hlavě. Kdyby mi to nebylo blbý, tak jsem si je dva vyfotila. To už za mnou dovnitř pustili i Zuzku a museli jsme se tomu prostě smát. Jedna slečna právě odcházela a další měla velký obrázek, už podepsaný od Amandy a Michaela. Řekla Rickovi, že by chtěla, aby jí to podepsal zlatým fixem, takže požádal tu slečnu, aby mu nějaký našla. No to byl tedy problém. Měla jich kolem snad 50, ale žádný nepsal. Jen nějaký slabý a to by nebylo vidět. Tak slečna čekala a my taky. Staffačka hledala a hledala a nemohla najít. My se Zuzkou jsme se smály a byly naprosto spokojené. Komu by vadilo koukat zblízka na Ricka? Nám tedy ne. Jen ať si hledá fixík, víc času pro nás. Až nakonec zlatý fix nenašli, takže se Rick slečně omluvil, že má jen stříbrný a jestli jí to nebude vadit. Odpověděla, že s tím dokáže žít. Rick se usmál, podepsal obrázek, poděkoval jí za trpělivost a slečna odešla. Přišla jsem na řadu já. Usmála jsem se a jako obvykle jen stydlivě pípla „Hi.“ Rick se usmál, podepsal mi fotku – Rick Anderson. To věnování mě trochu štve do dneška, ale nic s tím nenadělám. Myslím si, že ta vteřina, kterou by to zabralo napsání jména, by je asi nezabila, ale co se dá dělat. Vedle podpisu přidal srdíčko a já se málem blahem rozpustila, napsal do něj rok (jako kdybych takových fotek měla milion a nevěděla, z kterého roku konkrétně tahle jedna je. Pak se podíval na mou fotku, následně na mě a říká: „You look good.“ (Vypadáš dobře.), případně “Sluší ti to.“ A já jen „Bože, jsem mrtvá“, musela jsem být rudá až… na zádech. Výraz naprostého vypatlance ve tváři. Tak jsem řekla „Thank you.“ a už mě vyháněli. Venku jsem počkala na Zuzku a přidali jsme se k holkám.

Kostým skupinky lidí z DS9Asi bych měla zmínit i kostýmy, které jsme viděli, protože je neuvěřitelné, co jsou lidé schopní a ochotní nosit 4 dny, viz video na začátku pro představu. Fedcon není zaměřený jen na SG, takže jste mohli potkat de facto kohokoliv. Od Spidermana, Iron Mana, lidí v upnutých Star Trek kombinézách, kterých bylo všude kolem mraky, až po něco, co podivně připomínalo svatební šaty (řekla bych, že to mělo spojitost s Once Upon A time a postavou Swan Queen). Několik kostýmů bych tipla podle stylu k seriálu Defience. Samozřejmě, tolik SG týmů, Sam Carterových a Jacků O´Neillů už jsem dlouho pohromadě neviděla. A ten jeden byl vážně dobrej. Prošel kousek od nás, kšiltovku staženou do tváře a my jen: Rick se vrátil v čase o 10 let zpátky! Vážně. Z blízka už byste samozřejmě poznali, že je to někdo jiný, ale v ten první okamžik, vážně mu ten člověk byl podobný v té zelené uniformě, černé vestě a se zbraní. Myslím, že jsme zahlédly pár Tok´rů a Teal´ců. Byl tam i Vetřelec a další a další. Nejde si ani všechny vybavit, ale na co si vzpomenete, to byste tam nejspíš viděli. Já až takový cvok nejsem, tak jsem si vystačila s tričky, na kterých jsem měla postavy z SG, logo, nebo jen nápis.

Následoval SG panel s Rickem, Amandou, Michalem, Jayem a Suanne.  Amanda tam původně být neměla, ale asi nám chtěli udělat radost, nebo vynahradit tu situaci s vyklízením sálu. Čekali jsme, že nás opět vyhodí ze sálu, ale tentokrát ne. Nechali nás sedět. Děkuju! I tenhle panel byl plný hlášek, smáli jsme se a užívali si to. Jak by také ne, když to byl poslední panel celého Fedconu!

SG panelFanoušek: „Jakou jinou postavu v SG byste si chtěli zahrát?“
Jay: „Anyone that didn't die!“ (Kohokoliv, kdo nezemřel.)
Na stejnou otázku Rick odpověděl: „I'd be Hathor… because I like shrimp.“ (Chtěl bych být Hathor… protože mám rád krevety.)

Někdo se ptal na díl Divide & Conquer a na rozhovor Sam a Jacka a na to, co vlastně nikdy „neřekli“. A Michael si opět z Ricka trochu utahoval: „Sweetheart, he can't remember the dialogue he did say.(Zlato, on si nepamatuje ten rozhovor.) Rick jen pokýval hlavou.

To jen my cvoci si pamatujeme nejen epizody a jejich názvy, ale ještě z paměti umíme celé rozhovory.

Na plátně se objevil obrázek, kde Sam líbala různé postavy (Pete, Martouf, Orlin myslím). Rick: „Oh, look! She's kissing EVERYONE!“. (Podívejte, líbá se s každým.)Chtěla jsem křiknout, že jeho líbala taky, ale z té 20. Řady, kde jsem seděla, by to slyšet nebylo.

Amanda a Michael už hodných pár minut mluvili o díle Window of Opportunity (Časová smyčka) a Rick konečně poznal, co je to za díl: „Oh yeah! Yeah.. I got to kiss Carter a lot.“ (No jo. Ano! Měl jsem políbit Carterovou.) A ještě se u toho tak potutelně usmíval.

Vypadalo to, že si Rick z SG moc nepamatuje (nebo to dost dobře předstíral). „This sounds a pretty good show this Stargate.“ (To zní jako zatraceně dobrá show, tahle Stargate.)

Padla otázka: „Would you ever go through the Stargate?“ (Prošli byste někdy hvězdnou bránou, pokud by existovala?)
Amanda: „Heck yeah! Wouldn't you!“ (Jasně, rozhodně ano!) a otočila se k Michaelovi, který odpověděl: „No. Not after seeing Gravity. It ruined space forever!“ (NE. Ne potom, co jsem viděl Gravitaci. Zničila vesmír navždy.), nebo by se asi dalo říct „zaneřádila“ co jsem viděla, zůstalo tam hodně vesmírnýcho smetí. 

Jestli jsem si popletla hlášky z panelů, tak se omlouvám, poznámky jsem si moc nepsala. Chvílemi jsem i odložila foťák a víc sledovala, než fotila. I když jsem jednou proběhla sál dopředu a pak chvíli fotila od zadní stěny, pořád jsem víc koukala na těch 5 lidí na podiu, než do hledáčku foťáku. Vážně jsem si to užila.

Závěrečná ceremonie se všemi účastníkyPo SG panelu následovala závěrečná ceremonie, což byla poslední možnost vidět všechny na jednou podiu. To trvalo také více než hodinu. Pouštěli nám opět videa a různé ukázky. Zazněl opět Fedcon song, a postupně zvali na podium všechny hosty. Začali od neherců, pak pokračovali k hercům ze Star Treku, případně Star Wars a dalších, až k Stargate, čímž dali najevo, kdo tady byl za největší star, jako kdybychom už to nevěděli. Každý řekl na rozloučení pás slov. Amanda poděkovala fanouškům za vřelé uvítání na tomto conu a zmínila, že S4K vybrali na Fedconu přes 11 000 kanadských dolarů, což je neuvěřitelný při tom, že Fedcon navštívilo cca 4500 lidí. Ale ano, pořád je to dost. Michael toho moc neřekl, jen chodil po podiu ze strany na stranu a nás tím rozesmával. Rick se myslím pokoušel mluvit německy. Nakonec se největšího potlesku dočkala Nichelle Nichols (stejně jako při zahájení), obdivuhodná stará dáma, a dokonce nám zazpívala (poznámka redaktora: představitelka Uhury v původním Star Treku). Amanda už někdy předtím řekla, že Nichelle je tak trochu její vzor, protože byla jako jedna z prvních žen ve světě sci-fi seriálů. Pak pustili písničku od Michaela Jacksona (a ta mi stále hraje v hlavě), byla to „Don´t stop ´till you get enough“ a na podiu se tančilo, dělaly se selfie fotky (určitě jste něco viděli na Twitteru). Jestli jste to neviděli, tak se po nich podívejte, určitě se pobavíte. A ano, abych nezapomněla, Amanda s Rickem se políbili. A my všichni Sam & Jack shippeři jsme se v tu chvíli ocitli v nebi. Já vím, že to bylo jen divadlo pro publikum, ale stejně. Ví, jak fanouškům udělat radost.

Pak hrála Pink a její „Raise your glass“ a my tleskali a smáli se, trochu slzeli dojetím a pořád tleskali a nechtěli jsme je nechat jít. Kdyby to bylo jen trochu možné, na konci závěrečné ceremonie bych zmáčkla tlačítko „Restart“ a vrátila se zpět do čtvrtečního rána, ale bohužel to nešlo. Nezbylo, než se rozloučit a nechat je všechny jít. To byl prostě definitivní konec. Člověk půl roku čekal, čas se vlekl, jako kdyby ho naschvál někdo zpomaloval, ale tyhle čtyři dny utekly tak rychle, že to snad nebyla ani pravda. Ale jedno můžu říct naprosto jistě, všichni do jednoho jsou milí, hodní, usměvaví, k fanouškům vlídní a umí pobavit. Bylo mi skutečným potěšením, strávit s nimi i to málo času, kterého se mi dostalo. Bylo těžké a trochu smutné říct sbohem, ale do konce života budu vděčná za to, že jsem měla možnost na Fedcon jet, i když to stálo moje 2 výplaty.

Amanda u autobusuVydali jsme se na jídlo na letiště, jak se stalo zvykem za poslední dny. Poseděli, najedli se… a pak, ani nevím proč, jsme se vrátili k hotelu, snad rozloučit se s lidmi, kteří odjíždí atd. A hádejte, kdo stál před hotelem? Amanda… Takže jsme ještě pořídili pár fotek, v přistaveném autobuse seděl už Jay, po chvíli vyšel z hotelu Rick a společně s Amandou nastoupil do autobusu. Tak jsme tam tak stáli a mávali na ně jako šílenci. A myslím, že oni nám taky zamávali, Rick a Jay určitě, ale úplně je slyším, jak v tom autobuse říkají: „Hele, venku stojí banda magorů. Zamávejte jim, ať to nevypadá blbě.“

Pak jsme opravdu odešli, udělali poslední selfie před hotelem a na letišti si koupili lahev šampusu, protože tohle si zasloužilo důstojný konec!

Když jsme dojeli zpět, dali jsme se dohromady, trochu najedli, bouchli šampus, někdo si dal pivo. Smáli jsme se, poslouchali písničky, mluvili o všem možném a někdy kolem půlnoci na nás padla únava a tak jsme mejdan rozpustili a šli si lehnout. 

Den sedmý
2. 6. – Goodbye Düsseldorf 

Ráno jsme se opět nasnídali, sbalili si věci a v poledne odešli z hotelu. Docela nás pobavilo a překvapilo, že nám naúčtovali trochu míň za snídaně, ale rozmlouvat jim to, jsme nechtěli. My jsme ušetřili, tak proč se vztekat. Měli jsme cca 6 a půl hodiny do odjezdu autobusu. Takže jsme si čas krátili u Burger Kinga, kde jsme víceméně obědvali, pak si dali zmrzlinu a nakonec se přesunuli na autobusovou zastávku. Bylo hezky, vcelku teplo, tak jsme posedávali venku na lavičkách, žertovali, povídali si, jako ostatně víceméně vždycky v posledních dnech, když nebylo zrovna co jiného dělat. Byla to chvilkama nuda, ale nakonec bylo šest hodin a to už nám pak poslední půlhodinka utekla vcelku rychle. Přijel „žluťásek“, uložili jsme si zavazadla, nasedli a ujížděli. Sbohem Düsseldorfe. První zastávka byla v Kolíně nad Rýnem. Pustila jsem si film (A.I. Umělá inteligence), chvíli poslouchala písničky. Další zastávka byla ve Frankfurtu u letiště, další už si pamatuji jen matně, to bylo někdy kolem jedenácté večer, pak jsem se pokusila usnout. Do Plzně jsme přijeli v pět ráno, přesně včas, rozloučili jsme se s těmi, kteří pokračovali dál na Prahu a Brno a šli na vlak. Domů jsem dorazila asi v deset ráno. Byla to dlouhá a únavná cesta, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem zapadla do vlastní postele, škoda jen, že jsem musela druhý den do práce.

Možná jsem na něco zapomněla, možná ne, občas si něco vybavím a jen tak se usmívám jako pako. Fotky visí na zdi a každé ráno, když vstanu, se na ně dívám. Pořád tomu tak trochu nevěřím, ale jestli vám můžu dát nějakou radu, tak tuhle: Jestli máte šanci, jeďte na nějaký con! Je to nezapomenutelný zážitek! A nikdy nebudete litovat.

Takže to je úplný konec a ještě jednou moc děkujeme Ivetce, že se podělila o svoje zážitky se setkáním s našimi hrdiny. Doufáme, že jste se u toho nenudili a strávili jste příjemné chvíle a budeme mít příležitost zveřejňovat další podobné články fanoušků, takže neváhejte, pokud máte něco, o co byste se chtěli podělit s ostatními a nemáte, kde to zveřejnit, napište nám.


Autor: Iveta, korekce: Scimani


Zdroj | Zobrazeno: 6485× | 19.07.2014 16:28

Scimani | General | Con, Fan články, Galerie, Herci a postavy, Videa | Komentáře (0)

Pravidla pro komentáře:

  • Věříme, že budete dodržovat základy slušného chování.
  • Netolerujeme rasismus, vulgaritu a urážky.
  • Používejte háčky, čárky a interpunkci: pište česky nebo slovensky.
  • Spoilery můžete psát až po vydání titulků k dané epizodě.
  • Odkazy ke stažení epizod vám dáváme k dispozici, jiné zdroje sem neuvádějte.
  • Reklama v jakékoliv formě včetně odkazů je zakázána.
  • Držte se tématu novinky.
  • Vyhrazujeme si právo příspěvky nedodržující výše uvedená pravidla upravovat, případně mazat.


K článku nejsou zatím žádné komentáře!

Přidání komentáře



Bold text Italics Underline Strikethrough Link Code    :-) ;-) 8-) :-D :-P :-O :-( :-/ ;,( ]:-D :-[

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici devatenáct: