Vše o seriálu Hvězdná brána, Stargate SG-1, Atlantis & Universe

Nedávno se na svém blogu rozmluvil producent a scénárista Joseph Mallozzi o svých vzpomínkách na Stargate a vypadá to na trochu delší sérii příspěvků. My samozřejmě neleníme a rozhodli jsme se tento článek pro Vás přeložit, protože jak jsme slíbili, web jde dál. Teď už nezbývá nic jiného, než Vám popřát příjemné počtení, snad pro Vás bude stejně přínosné, jako pro nás, jistě v tomto díle "vzpomínek" naleznete mnoho zajímavých informací, nahlédnete do Mallozziho soukromí a dozvíte se věci, ke kterým byste se normálně jen tak nedostali. Tak jen směle do toho, celý článek i s obrázky najdete níže. Ještě než se do toho pustíte, plánujeme vzpomínky přeložit celé, stejně tak se už pracuje na zajímavostech z poslední epizody SGU 'Gauntlet' a jak mohlo SGU pokračovat ve třetí sérii, nebo jak mohlo být ukončeno. Ale jde to pomalu, takže buďte trpěliví. Mallozzi nám toho teď naložil tolik, stejně tak i Gateworld.net, že nestíháme, ale byla by škoda, kdybyste o to byli ochuzeni. Takže všechno bude, ale ne hned.

Zdroj: josephmallozzi.wordpress.com

Původně jsem chtěl věnovat článek každé sérii, ale jak jsem si začal procházet ty rozličné roky, různé epizody a ty nespočetné události z natáčení, které tvořily produkci, rychle jsem si uvědomil, že by bylo hodně obtížné napasovat všechno do jednoho článku. Uvažoval jsem nad polovinami sérií a pak jsem se nakonec rozhodl prostě psát a počkat, kam mě mé myšlenky vezmou. V jednom článku bych mohl pokrýt celou sérii nebo mi to možná bude trvat dva, tři, možná více. Budu se snažit, aby to bylo poučné a zábavné zejména pro ty, kteří sledují seriál už od začátku (nebo přinejmenším od 4. série SG-1, během které jsme Paul a já byli přijati do Stargate rodiny).

Začínal jsem na animaci. Po rozeslání stovek životopisů, když jsem si hledal práci na poli zábavního průmyslu jako konzultant scénářů, jsem dostal jednu povzbudivou odpověď od malého animačního studia v Montrealu. Tehdy se to jmenovalo Crayon Animation a chystali se předvést animovaný seriál založený na The Busy World od Richarda Scarryho. Tehdejší dohlížející producent seriálu, fantastický chlap a talentovaný autor jménem Thomas LaPierre, mě k tomu přemluvil. Vzhledem k ukázce scénáře, kterou jsem poskytl, byl ochoten mi dát šanci na udělání reklamy seriálu (pozn. překladatele: „pitch“ – používá se pro různá stadia produkce, jako je casting nebo distribuce, a slouží k získání dalšího financování). Pročetl jsem si dokumentační materiál seriálu, pak jsem jim poslal nápady k příběhům, které by se v show měly použít. Když se jim nápad líbil, koupili to a poslali mě k osnově. Pokud jsem udělal dobrou práci na osnově, poslali mě ke scénáři. A jak jsem studoval ten dokumentační materiál, přicházel jsem s pár nápady a posílal je svou cestou. Tohle má za následek prodej mého vůbec prvního scénáře: „Patrick Pig Learns To Talk“. Byla to vzrušující zkušenost – a hodně legrace! – a série rychle požadovaly moji plnou pozornost. Napsal jsem několik scénářů na tyto série a pak jsem přešel na další seriály, které mělo Crayon Animation v produkci.

Společnost se rozrůstala, změnila si jméno na Cinar Animation a já jsem byl brzy najat jako jejich manažer vývoje animace. Několik let jsem zkoumal rekvizity, vyvíjel show pro televize, psal jsem dokumentační materiály a scénáře a posléze jsem začal i s dohlížením nad produkcí. Práce dohlížejícího producenta se ukázala jako výnosná. Časem jsem se rozhodl opustit kancelářskou práci od 9 do 5 ve prospěch svobody a práce na volné noze. Pokračoval jsem s dohlížením nad produkcí pro Cinar, pak pro Nelvana v Torontu a jejich CBS Saturday morning line-up.

Se svým novým partnerem v psaní, Paulem, jsem psaním udělal přechod k televizi bez použití animace, když jsme vytvořili dílo v sitcomu pro mladistvé, který se jmenoval Student Bodies. Paul a já jsme napsali nejméně třetinu 65 vytvořených epizod a opravdu jsme si to s herci, štábem i producenty seriálu užili. Natáčeli jsme na opuštěné střední škole a chodili jsme po prázdných chodbách, zkoušeli dialogy tam a zpátky mezi sebou, když jsme odcházeli do svojí kanceláře – předělaná třída vybavená kobercem – psát. Občas se herci nebo herečky zastavili nás pozdravit nebo nás vyzvat ke hře vzdušného stolního hokeje, který nám produkce darovala po zabalení té velké epizody se „vzdušným hokejem“. Byla to skvělá zkušenost a my jsme věděli, jaké jsme měli štěstí. Nemyslel jsem si, že by se to ještě mohlo zlepšit. Dokud nepřišlo místo u Stargate.

Ale před Stargate tu byly ještě krátké úkoly na Big Wolf On Campus, The Lost World a dalších animačních projektech. Vlastně nehledě na mou práci v kinematografii bez animace, animace zůstala mou obživou. Tehdy se mi vedlo tak dobře, dělal jsem dohlížejícího producenta a psal animaci, že jsem dokonce vzal nižší plat, abych se připojil ke Stargate.

Abych byl zcela upřímný, moc jsem o tom seriálu nevěděl. Viděl jsem jednu epizodu, epizodu ze začátku seriálu s názvem ‘Emancipation‘, a ta mi přišla tak hrozná, že mě od show odradila. Vtipné je, že přesně to samé se stalo Paulovi s tou samou epizodou. Takže když nám volal náš agent, aby nám řekl, že Stargate: SG-1 hledá štáb na svou čtvrtou sérii, byli jsme podezíraví. Byla to skvělá příležitost, ale vyhlídka na práci na show, která se nám nelíbí, nezněla moc působivě. Ale zcela upřímně, náš názor na seriál byl založen na jediné epizodě a toto byla skvělá příležitost, tak proč si neudělat alespoň malý průzkum. A taky jsme ho udělali – sledováním epizod, čtením scénářů a oba jsme nakonec odsouhlasili, že je to sakra ve skutečnosti opravdu dobrá show (příležitostně se špatnou epizodou, stejně jako jakýkoliv jiný seriál). Takže jsme se Paul a já dali do práce a poslali jsme jim nějaké reklamy (pitches). Líbilo se jim pár našich nápadů a dali nám smlouvu, abychom napsali osnovu. Byla tu stejná dohoda jako v mé animační praxi: pokud jsme udělali dobrou práci na osnově, byli jsme najati, abychom napsali scénář. Ale – a tady se to od animace liší – pokud jsme zvládli dobře i scénář, pozvou nás, abychom se pro čtvrtou sérii této show přidali k autorům.

Působivá trojice z celkem pěti reklam (pitches), které jsme poslali, se uchytila u vedoucích producentů Brada Wrighta a Roberta Coopera, ale to, co zvolili jako naši zkoušku ohněm, byl příběh, který se posléze stal naší druhou produkovanou epizodou ‘Scorched Earth’. Po pár konferenčních hovorech s Bradem a Robertem a několika osnovách nás poslali ke scénáři. Pamatuji, že jsem cítil jakousi rozpolcenost ohledně celé téhle věci, když jsme Paul a já dokončili ten první návrh a odeslali ho. Byla to ohromná příležitost pracovat na největší show, která se produkuje v Kanadě, ale na druhou stranu to také znamená vytáhnout kořeny a opustit Montreal (jediné město, které jsem kdy znal) kvůli novému životu na druhé straně země – ve Vancouveru. Brad a Robert byli podle všeho na cestě na Havaj (z čehož by se, věřím, stala první Stargate tradice – po-sezónní golfový výlet) s jednou kopií našeho scénáře. Brad ustoupil Robovi a čekal po většinu letu, co se stane, přesvědčený, že špatný scénář mu zničí dovolenou. Rob dočetl scénář, dal ho stranou a uklidnil Bradovu mysl „Je to dobré.“ A brzy po té nám byla nabídnuta místa ve štábu.

Na začátek čtvrté série SG-1 jsme se přestěhovali do Vancouveru. Když jsme se usadili ve svých kancelářích, Brad a Rob objasnili, že seriál bude mít pravděpodobně pět sérií (což by dalo studiu tu magickou 110, která byla potřeba pro publikování), takže pokud by všechno šlo dobře, měli jsme více méně garantovány dva roky práce. Dva roky výdělečné práce na největší produkci v Kanadě! Došel jsem k závěru, že už to nemůže být lepší. Jak jen jsem se mýlil.

Za těch pár týdnů jsme se usadili a potkali různé členy hereckého obsazení, štábu a produkčního personálu, kteří se stali součástí našich denních životů. Dva význačné lidi, co se ohlíží zpět. Prvním byl Peter DeLuise, který si k nám přisedl, aby s námi prodiskutoval příběhy pro nadcházející sérii, jak dělal takový přechod od režiséra na scénáristu-režiséra. Byl přátelský, vtipný, neuvěřitelně živý a Paul a já jsme si toho chlápka okamžitě oblíbili. V jednu chvíli mluvil o nějakém nápadu na příběh, se kterým přišel (příběh, který zahrnoval něco zvané „Unas“, což mi nic neříkalo), když se jaksi vynořilo téma jeho otce. „Nicméně,“ řekl, „můj otec, Dom DeLuise, řekl, že to bylo tak velké jako box na pečivo…“ Nemyslím, že jsme Paul a já vůbec poslouchali zbytek toho, co říkal. Jednoduše jsme si vyměnili pohledy, pak je upřeli zpět na Petera a já jsem řekl: „Whoa, whoa. Co jste to právě říkal?“ „Můj otec, Dom DeLuise, řekl, že to bylo tak velké jako box na pečivo,“ zopakoval Peter a pokračoval ve svém příběhu. Bylo to tak bizardní a neočekávané, mimoděk řečené, že si to pořád silně pamatuji. Nicméně Peterům otec, Dom, si zahostoval ve třetí sérii této show v epizodě nazvané ‘Urgo‘ (z toho, co jsem slyšel, během natáčení ‘Urga‘ šli štáb i herci do kolen díky Domově sklonu k rozjařené improvizaci), bylo to o mnoho, mnoho let později, kdy jsem ve skutečnosti potkal tohoto muže. Pronášel řeč na svatbě svého syna tak, že tím porazil celý dům.

Další úžasné představení proběhlo se samotným Richardem Deanem Andersonem (alias MacGyver). I když náhle přišel, aby mě pozdravil, když jsem poprvé přijel, nebylo to tak, že bych už byl zabydlený ve své kanceláři a on si sem vlastně připlul, pozdravil a přivítal mě v show. Pamatuji si, že jsem pracoval na scénáři, zády ke dveřím, můj mopslík Jelly ležící u mých nohou, když vešel Rick a znovu se představil. Začali jsme si povídat a já jsem byl chvilkově rozptýlen něčím na počítači. Když jsem se otočil, byl už pryč. Sotva jsem měl čas zaregistrovat to překvapení, když jsem pohlédl dolů a pochopil jsem, že neodešel – ležel na zádech na zemi pokryté kobercem v mojí kanceláři a hrál si s mým psem.  Tento jednoduchý akt si získal moji přízeň tak moc, že o léta později, bez ohledu na kritiky scénářů a vyžadované změny, neměl jsem pro tohoto srdečného muže nic jiného než respekt. Jak častokrát říkám: „Lidé, kteří mají rádi psy, jsou obecně dobří a laskaví, zatímco lidé, kteří psy rádi nemají, jsou při nejlepším idioti a při nejhorším sérioví vrazi.“ Rick byl a je ten psí muž, dokonce jsme mu dali přezdívku  „zaříkávač psů“ ještě před tím, než si Caesar Milan dělal nárok na tento titul.

Tak to je pro dnešek vše. Ve svém dalším článku se pozastavím nad jednotlivými epizodami, které představovaly čtvrtou sérii a nad některými zajímavými zákulisními rozhodnutími, vývojem a důsledky.

---

Překlad: Moire
Korekce: Moire, Scimani

---