Vše o seriálu Hvězdná brána, Stargate SG-1, Atlantis & Universe

Život muže, který většinu desetiletí strávil hraním nejvíce ikonické (a neurotické) role: Dr. Meredith „Rodney“ McKay, je po Stargate Atlantis stále aktivní. Kromě toho, že po úspěchu jeho filmu A Dog’s Breakfast začal více režírovat, našel si David Hewlett také čas ukázat se na „velkém plátně“ v rolích v letním divadelním vydání Splice a nadcházejícím The Whistleblower, kde si zahrál po boku hvězd jako je Rachel Weisz a Monica Bellucci.Gateworld odchytil herce na delší rozhovor, když byl Hewlett hostem na Official Stargate Convention ve Vancouveru. Mluví o práci na svých současných projektech, o pocitech z finální sezóny Stargate Atlantis, o dynamických změnách, které s sebou přineslo obsazení Roberta Piccarda a o mnohem více věcech! Rozhovor byl převzat z webu gateworld.net a najdete ho v článku níže.

GateWorld: Jak se má Sebastian?

David Hewlett: Má se dobře. Velmi dobře. Vyrůstá až směšně rychle. Děti jsou opravdu jako malé mimozemské příšery.

Ale ta nejlepší věc – vlastně dvě věci – nedávno jsem s Bazem zažil skvělé okamžiky… První je, že jako dítě jsem dělal takovou tu věc s vycucnutím obličeje. Jako z Vetřelce. V podstatě předváděním otevírání vajíčka s následným skokem a dopadem mé ruky na jeho obličej. Což by většinu dětí vyděsilo. On to ale má rád. Začal to dělat i mně. Takže dělá tuhle super věcičku svýma malýma ručičkama a pak prostě jen dělá “Whoooo!”. Tak jsem tak nějak pyšný, že můj 2 a půl letý syn už ví, jak dělat tu věc s vycucnutím obličeje z Vetřelce.

A druhá věc byla ta, že když jsem se ho zeptal, na co se chce dívat v televizi, řekl “Doctor Who.”

Hezké!

To bylo docela fajn.

Já sám jsem to právě začal sledovat.

Vážně? To máte co dohánět.

Ještě jsem nedosledoval 2. sérii. Vím, že tam, kde teď zrovna jsem, přijdou o Billie Piper (Rose Tyler), ale to je vše.

Ach, opravdu? Aha, takže jste teprve tam.

No, já vlastně… Byl jsem velký fanoušek původních sérií. Tu novou ale nemám moc rád. Ale vlastně… teď, jak to převzal ten chlápek Moffat, se mi to líbí hodně.

Netflix vám zachrání zadek.

Ó, ano. Netflix je skvělý. Netflix. Žiju na Netflixu. Vydělal jsem na něm hodně peněz.

Ano, vydělal.

Protože jsem chvíli vlastnil jejich akcie.

Jane a Mars (rodinný pes), jak ti se mají?

Dobře. Dobře, dobře. Mars je tlustý. Byl chvíli pryč. Odjeli jsme asi na 3 měsíce, tak jsme ho nechali u přátel. A já se domnívám, že oni ho krmili pokaždé, když se na ně jenom podíval. No jednoduše je teď jako balón s malýma nohama. Takže je obrovský.

Co jste dělal v poslední době po osobní a profesní stránce?

Od všeho trochu. Myslím doslovně… Byl jsem hodně v Evropě. Dělal jsem film s Rachel Weisz v Rumunsku. S ní, Monicou Belluci a…

Byl tam i David Nykl? (Dr. Radek Zelenka – Stargate: Atlantis)

Ne, v tomhle David Nykl nehrál. To byl film Helen, který se točil ve Vancouveru. Jo, jo, to byl jiný film. Tam hrála Ashley Judd.

Ano.

Jo, takže jsem dělal tohle. Taky jsem točil pár filmů v Bulharsku. Právě jsem tam točil film, horor pro SyFy. Film o zlých sněžných opicích.

Jasně.

Bylo to v Bulharsku. V Sofii přesněji.  Jen v jedné z… je to nějaká zlá hora, kterou tam mají…

Je levnější tvořit filmy v Bulharsku?

Hádám, že ano. Ono je to trochu choulostivé. Jako Kanaďan jsem vyrůstal v místě, kde se točilo levně. Kanada bývala místem, kam jsme chodívali. Ale teď už je dolar na stejné úrovni, takže v tom je asi rozdíl. A oni neustále tlačí rozpočty těchto věcí dolů.

Správně.

Tak pořád hledají nová místa, kde mohou získat lidi a věci levně. Takže je Bulharsko rozhodně levnější místo pro natáčení. Ale také tu trpí stejným problémem – místní měna se začíná přibližovat americkému dolaru. Nevím, na jak dlouho bude ta dohoda. Ale kolísá to tak rychle. Kdo ví, co se stane? Tady byla sopka, správně? No, a ta zastavila veškerý letový provoz. Takže, chápete.

Říkám, že pokud můžeš režírovat film v Bulharsku, tak můžeš režírovat cokoliv. Kdekoliv. Nepamatuji si, kdo to byl, ale jeden z režisérů, o kterých jsem četl, když jsem dělal průzkum před A Dog’s Breakfast, řekl, že pokud to nemůžeš režírovat zadarmo, tak to nemůžeš režírovat ani s multi-milionovým rozpočtem. Takže před tím, než to budeš dělat s nějakým velkým rozpočtem, musíš být schopen to udělat skoro zadarmo. Takže, předtím než udělám Iron mana 3, budu dělat….

(smích) Naposled, když jsme s vámi měli (v roce 2008) oficiální rozhovor…

2008?

Ano.

Devět, deset… Vážně?

Nebylo to moc dlouho po oznámení, že 5. série Stargate: Atlantis bude poslední.

Mmm…

Ale v závěru…

Brečel jsem? Byly slzy?

Byl tam smutek.

To byl žal. Pořád je tu žal. Je úžasné, jak lidé pro ten seriál pořád truchlí.

Ano, naprosto.

Vlastně jsme ani nedostali šanci prodiskutovat závěrečnou sérii, protože předtím ještě většina z ní nebyla uvedena.

Mmm, mmm… Já si na ni teď nevzpomínám. (smích)

Dobré momenty? Horší okamžiky? Nic? Co epizoda The Shrine (5x06 - Svatyně)?

Ach, epizoda The Shrine byla fantastická. The Shrine je jako jedna z těch velkých úloh, ke kterým se dostanete jenom ve sci-fi. Je to fiktivní nemoc, takže se dostaneš k hraní soucitu, komedie, zmatku a patosu. Patos, je to vůbec to správné slovo? Nechci používat špatná slova.

Ale v základu je to jedna z těch věcí, které se dají dělat pouze ve sci-fi, takové druhy show.

A Brad Wright to napsal a během natáčení se hodně motal okolo. Takže to byla opravdu sranda, mít ho znovu kolem sebe.

Jo, fakt legrace. Vezměte si – jak se jmenuje – Kate, mou sestru. Tady je tolik sester, nemůžu si pořádně zapamatovat jejich jména. Ale mít Kate kolem sebe, to byla psina. Takže to byla výborná show. Skvělá show.

A ty musíš tak nějak zvýraznit tu chvíli. Myslím, že to byla jedna z těch výborných… To, co se mi na tom líbilo, bylo, že zatímco to byla McKayova epizoda, byla to taky epizoda, která zahrnula všechny. Víte, dostal se za každým, aby se s ním rozloučil. Prostě jsem cítil, že… ve zpětném pohledu to byla epizoda poměrně sedící na poslední sezónu této show.

Myslím, že pokud jde o vaši postavu, tak kritika hodně fanoušků v pátém roce ovlivnila vztah s Kellerovou.

Mmm…

Ne vztah samotný, ale vypadalo to, jako kdyby to bylo vynucené. Ta část s načasováním a zároveň vědomím, že na konci roku to zabalíte.

No, vlastně si myslím, že je to…

Z hlediska příběhu a scénáře – viděl jste, že se to žene kupředu tak rychle? Nebo se vám to zdálo trochu uspěchané?

No, těžko říct. Když se podívám zpětně, hádám, že to bylo přidané. Víte, co tím myslím. Bylo to jiné. Byla to změna směru v McKayově milostném životě. Nějakou dobu to předtím šlo trochu jiným směrem.

Víte, když máte Jewel Staite v seriálu, tak jsem víc než šťastný, že mohu být jejím milostným objektem. Takže jsem s tím vážně nikdy neměl problém! (smích) A taky Jewel je tak… Je prostě zábavná. Jewel je jedna z nejzábavnějších zlomyslně vtipných lidí, které jsem kdy potkal. Právě jsem pracoval s jejím manželem na tom filmu v Bulharsku. A tihle dva vás přimějí s nimi počítat, protože to jsou ti nejzábavnější, nejchytřejší a nejbystřejší lidé, které jsem kdy potkal.

Existuje něco jako světlo, řekl jsem to i o Chrisi Judgeovi (Stargate – Teal'c). Víte, jak někteří lidé vejdou do místnosti, tak ji úplně rozsvítí. A tihle dva jsou takoví. Ačkoli Jewel Staite má takové zlé světlo. Chápete? Možná má něco jako… ano, více zkažené světlo než cokoliv jiného.

Takže jsem nikdy neměl problém, protože jsem si s ní užil kteroukoli z mých scén, protože byly vždycky legrační. Vždycky jsme se u toho nasmáli. My jsme velmi, velmi dobří ve stěžování si. Dáš nás dva dohromady a my budeme nadávat jako nikdo jiný.

(smích)

Takže jsem si opravdu užil ten fakt, že naše postavy jsou spolu stejně tak, jako si to užily ony samy. Myslím, že ten vztah… Řekl bych, že ten vztah byl v mnoha ohledech poněkud náhlý. Ale na druhou stranu nám to umožnilo hodně spolu pracovat a já jsem si to velmi užil.

Jak jste prožíval tu dynamickou změnu v pátém roce s Bobem Picardem ve vedoucí roli?

Picardo, Picardo… Myslím, že ten chlápek byl…

Co bylo podle vás jiné oproti letem s Torri a Amandou?

No, myslím, že s ním přišla byrokracie. Joe Malozzi a Paul Mullie – ti to mají rádi. Myslím, že se jim líbí myšlenka, že je hodně byrokracie na vrcholku potravního řetězce Stargate. A, víte, myslím si, že je to něco, co si s sebou přinesli do svých seriálů – do jejich epizod – ve velkém měřítku, stejně dobře jako I.O.A. Co je I.O.A? Vidíte, nikdy nepřijdu na ta správná písmena. Ale vy znáte všechny tyhle věci.

A myslím, že to, co bylo hezké, bylo to, že by takový mohl být McKay. Myslím, že Picardova postava je to, čím by se McKay stal, kdyby nebyl vědcem. Víte, co tím myslím? Víte, s jistou vlezlostí se přiznal k tomu, co postrádal.

Picardo je prostě tak dobrý herec. Do své role přinesl tolik malých charakterových nuancí. Bylo taky vždycky zábavné, ho sledovat. Právě jsem s ním znovu dělal film v Bulharsku. Je to skvělý chlap, kterého byste chtěli mít okolo.

Znovu, ta parta – největší věc, která mi chybí z tohohle seriálu, je parta. Chápete? Parta herců a štáb. Ale konkrétně ti herci, protože s nimi jste celou dobu.

Je to frustrující, že neproběhl žádný pohyb vedoucí k filmu? Míním tím, že sice známe oficiální důvody proč, ale…

Jaké jsou ty oficiální důvody? Opravdu, jaké jsou?

Oficiálně to byl pokles na trhu s DVD a finanční problémy v MGM. MGM je právě v prodeji.

Mmmm-hmmm. Myslím, že to jsou rozumné důvody, proč to nedělat…

Je frustrující vědět, že se to mohlo stát, zvláště když měli zpočátku zelenou? A víte, že scénář byl vypracován?

No, byl… Mám na mysli tohle, byl tady scénář, ale my ho nikdy neviděli. Nikdy se nedostal na scénu. Nebyla to plná verze.

Jasně, jasně.

…a pak ho vzali pryč nebo tak něco. Kdykoliv zruší seriál, vždycky se mluví o filmu. Protože to je jediný způsob, aby… nechcete to prostě jen tak nechat umřít. Nikdo nechce uvěřit tomu, že to skončí. Víte, co tím myslím? Ale v dnešní době to bývá realitou…

Nevěřím, že by DVD nebyly pro tenhle seriál dobré. Myslím, že kdybychom to udělali – kdybytu byl film k Atlantis, vedl by si dobře. A taky si myslím, že fanoušci mají plné právo, chtít to a žádat o to.

Víte, prosím, zeptejte se na to, protože pokud se to stane… Míním tím, že bych byl rád, kdyby se to stalo. Ale jak roky plynou, je čím dál těžší, aby se to stalo, protože každý míříme jiným směrem. Myslím, že Jason Momoa je Conan, proboha!

Ano.

Bude to… víte, kdo ví? Já budu nějaký divný režisér v Bulharsku. (smích)

Řekl byste, že se Rodney nějak změnil od začátku od svého prvního objevení v Stargate SG-1 až do konce Stargate Atlantis?

Určitě si začal oblékat větší velikost oblečení, myslím. Určitě vyrostl. Ale myslím, že to bylo víc o tom, kolik jídla jsem snědl na place.

Zvláštní věc byla, že jsem nikdy nechtěl, aby McKay změknul. Myslím, že tu byl strach z posunutí hostující hvězdy do vedoucí role. Během Atlantis jsem měl strach, že ho tvůrci změkčí. Protože jsem cítil, že podstata jeho postavy je, že nebyl nafoukaný ani slaboch. Nechtěl jsem, aby byl hodný.

Co si myslím, že bylo zábavné během těch 5 let Stargate Atlantis, byl ten směr, kterým se to ubíralo. „Ok, musí být v čele toho seriálu, tak nemůže být nesympatický.“ Ale zároveň jsem cítil, že by mohl mít nesympatické vlastnosti. A oni v tom byli dobří. Scénáristé byli skvělí v udržování zajímavosti této postavy.

Rád bych si myslel, že jsem něco z toho taky přinesl. Nějaké ty nesympatické věci. Já tak obecně beru kousek nesympatičnosti s sebou všude, kam jdu.

Ale byla to zábavná jízda, protože to bylo o postavě, která měla přijít na jednu epizodu, kvůli zmatku okolo Amandy Tapping, a pak zase odejít – a zkusit se udržet 5 let. Takže to byla prostě zábava. Bylo to jako „Podívej, McKay má scénu s dětmi!“ No, a co když McKay nemá rád děti? Víš co tím myslím? Takové ty věci. Jako kdo sakra nemá rád děti? Kdo nemá rád psy? Kdo nemá rád zvířata? A alergie, hypochondrii a věci podobného druhu jsem si přinesl s sebou tak jako tak.

Víte, svým způsobem si nemyslím, že by se změnil tolik jako já – nemyslím si, že by se McKay změnil tak moc, jen si uvědomil, že možná potřebuje lidi. Což podivným způsobem byla i má cesta. Protože když jsem přijel, byl jsem tahle postava… Byl jsem samostatná postava, která neměla… Vzpomínám si na jednu z prvních epizod, kdy za mnou někdo přišel a poplácal mě po rameni. A já na něho: „Ne, ne, to nemůžete udělat. Nemůžete. Omlouvám se. Ale Rodney nedělá… To není… Není na to stavěný.“

A oni na to: „Ou, co máš za problém?“ A já: „Ne, myslím to vážně. Nikdo by nepřišel za Rodneym a nepoplácal by ho po rameni v téhle situaci. Nikdo, kdo s ním pracoval, by to neudělal.“ Víte… a on říká: „Ok, dobře. To je fuk.“

A na konci, na konci toho seriálu to bylo, jako byl součástí rodiny. Víte? Jeho rodina byla Ronon, a – jako že Ronon byl máma a…

(smích)

…a Flanigan byl jako domácí mazlíček.

Bylo to, jako kdyby se obklopil lidmi, kteří se pro něj stali důležitými. Dokonce jako herec jsem cítil, že jsem přišel sám za sebe a odcházel jako část týmu. A to byl jeden z nejtěžších… Jeden z důvodů, proč je tak těžké nechat ten seriál jen tak jít, víte.

Je tak fajn vidět Flana. Neviděl jsem Flanigana tak dlouho. Viděl jsem ho tady a víte, beze mě vypadá strašně.

(smích)

Víte, je na něm vidět, že čas, který strávil beze mě, pro něj nebyl dobrý.

Rozhodně. Pokud by „Enemy At The Gate“ byla poslední šance vidět vás v roli Rodneyho McKaye, co byste si odnesl ze spojení s touto rolí za dobu téměř jednoho desetiletí?

Asi bych si vzal jednu z mých bund, protože mi přinesly štěstí!

Co by bylo napsáno v této kapitole Davidovy knihy?

Zopakujte mi to, byl jsem příliš zaneprázdněný vtipkováním.

(smích) Co by bylo napsáno v této kapitole Davidovy knihy? Kapitola o Stargate? Asociace s rolí, celkově?

No, vždycky jsem se cítil, jako kdybych byl malý osamělý pitomec, který byl najednou představen tomuhle celému světu fanoušků. Tomuhle celému světu, nějakému druhu kultury Stargate. Přišel jsem jako samostatný blbec a odcházel jako část fantastického druhu komunity fanoušků Stargate a samotné show také. Zjevně.

Ale jsou to výjimečné zkušenosti. Myslím, že nedokážeš vysvětlit lidem jaké to je. Zejména s Atlantis, protože Atlantis byla – jak už jsem dnes říkal – Atlantis byla něco jako „Disney“ sci-fi. Byl to ten druh seriálu, na který sis sedl s rodinou a díval se. A to jsem vždycky miloval. Vždycky jsem miloval, že máš prarodiče a vnoučata, kteří si s tebou budou povídat o seriálu. Máš matky a syny, matky a dcery. A v té show byl tenhle nádherný smysl pro rodinu.

Ne nezbytně, nebylo to vždy nezbytné, ale bylo to v pořádku.

Ne, nebylo… Myslím, no, bylo...

Pokud jde o rodinné sledování.

Ano, pravděpodobně tady bylo pro některé lidi příliš mnoho násilí. Ale i tak… Myslím si, že jsou tu různé stupně pro různé lidi. Můžeš si ze seriálu vzít, co chceš – myslím, že různé věkové skupiny si vezmou to, co ony od toho očekávaly. Někteří z toho dostali víc, někteří míň. Někteří lidé byli více orientovaní na postavy. Někteří zase na sci-fi.

Jsem velmi pyšný na fakt, že jsme měli show, ze které děti chtěly sbírat naše postavičky, stejně tak i dospělí. Víte? Myslím, že tenhle aspekt jsem si opravdu užil. To z toho nutně neudělalo tu nejatraktivnější show na světě. Víte, co tím myslím?

Jasně.

Nebo nejvíc průlomové či nejostřejší drama v televizi nebo tak něco.

(Ale) z nějakého důvodu to odpovídá.

Ano. Bylo v tom srdce. Byla to srdeční záležitost, kterou jsem miloval. Šlo to od scénáristů. Šlo to od producentů. Šlo to od herců. Všichni herci… jsou dobří lidé. A to se v těchto dnech jen tak nevidí. Je těžké takové najít, víte.

Měl jste možnost sledovat Stargate Universe? Viděl jste něco z toho?

Viděl jsem kousek pilotního dílu, ale dělám si legraci z toho, že je pro mě těžké sledovat, jak jiní lidé prožívají všechnu tu zábavu. Víte, dělal jsem to pět let. Opravdu jsem si to užil. Chybí mi to. A teď je pro mě opravdu těžké jenom sedět a koukat na to.

Víte, to není moje Stargate. Dobře pro ně! Užijte si to. Jděte a udělejte co nejvíc. To by tihle lidé měli. Myslím, že jsou všichni velmi talentovaní. A vedou to jiným směrem, což je pravděpodobně dobré. Ten seriál už jede jak dlouho? Teď už patnáct let nebo tak nějak? Rozešlo se to do jiných směrů, ale pro mě to nejsou trpké hrozny. Mám svoje vzpomínky na Stargate a moje Stargate je Atlantis.

Takže možná jsem začal v SG-1, ale moje srdce leží v Atlantis. Ano, je to tak. Takže proto. Možná tomu dejme trochu času, možná se to trochu usadí. Možná se na to budu dívat se svým dítětem.

Kde v průmyslu vidíte sám sebe v budoucích několika letech? Víc režírování? Psaní?

Určitě víc režírování a psaní. Myslím, že vždycky budu hercem. Miluju herectví. Nebo spíš herectví miluje mě. Nevím… Jedno z těch dvou.

Opravdu si herectví užívám. Ale práce, kterou dělám právě teď – jsem teď více ochotný se zaměřit na režírování a psaní než na herectví. Asi bych měl dělat víc konkurzů, než dělám, ale soustřeďuji se na pokus o rozběhnutí nějakých svých projektů.

A ty věci okolo režírování, ty miluju. Pro mě jako cvoka…

A Dog’s Breakfast bylo fenomenální.

Ach! No, děkuji! No, byla s tím sranda. Byla s tím sranda. Myslím, že bych rád dělal ještě něco takového. Ale víte, abych začal platit účty a jiné věci, odjel jsem do Bulharska a točil tam a udělal tam film pro SyFy. A myslím, že taky máme ještě jeden ve scénáři.

Ale rád bych tady něco natáčel, abych si s sebou mohl vzít štáb z A Dog’s Breakfast.

Nějaké nadcházející projekty?

Právě nám vychází Morlocks. Máme tenhle film o zlých sněžných opicích, nebo jakkoli se to rozhodnou nazvat. Vlastně to budu za pár týdnů upravovat.

Kontrolujete svoje příspěvky?

Ano, kontroluju. Dávám lidem vědět. A tweetuju. Takže prosím, víte, že pokud mě lidé chtějí sledovat na twitteru, tak je to nejlepší cesta, jak se mnou být v kontaktu. I já rád odpovídám lidem, když můžu a tak. Takže jestli to kdokoli chce udělat, je lehké mě tam najít. Ve skutečnosti ano. Pokud budete tohle zveřejňovat, přidejte tam i odkaz na twitter, aby mě mohli vyhledat.

Určitě.

Lidé mohou být v kontaktu, víte. Já sleduju GateWorld!

---

Překlad: Moire, Ex-SOLDIER, Buchy, Fyzzi; Korekce: Moire, Fyzzi, Scimani

---